Zobrazit přihlášovací formulář

Povídání o náhradních sladidlech

  • Publikováno:
Povídání o náhradních sladidlech

Je zajímavé, jak se v poslední době zaměňují výrazy „zdravé stravování“ a „hubnutí“. Protože když „jíme zdravě“, pro většinu z nás to automaticky podvědomě znamená, že se snažíme zhubnout. Ale chyba lávky. Zdravé stravování znamená, že dáváme tělu přesně to, co potřebuje, aby správně fungovalo, neznečišťujeme ho škodlivými potravinami nebo látkami a uvádíme tělo do vyrovnaného stavu. Jenomže právě proto, že zdravě se dnes rovná dietně, číhají na nás kdejaké pasti.

V obchodech, restauracích, líčí je výrobci, prodejci i propagátoři takzvaně zdravého životního stylu. A mnoho z nás má mylnou představu o tom, co je ve skutečnosti zdravé. Jelikož je cukr velký strašák poslední doby, tak nějak se stalo, že jsme si spojili – co je bez cukru, to je zdravé.

Hlavně bez cukru.

Jsou věci, které prostě mají být sladké, a cukr do nich patří. To také znamená, že bychom si jich neměli dopřávat jakékoliv množství. Ale co když se neudržíme? Geniální varianta – potraviny bez cukru! Nebo ne? Pokud něco má být sladké, neobsahuje cukr, ale přesto to sladké je, asi to obsahuje něco jiného. Naštěstí už jsou dnes někteří výrobci osvícenější, stále ale převládají produkty s umělými sladidly. A ta, jak už se k nám možná doneslo, rozhodně nejsou zdravá. Ve velkém množství ovlivňují naše zdraví a dokonce po nich můžeme přibírat, protože prohlubují, paradoxně, bažení po cukru. A podporují přejídání. Můžou se po nich rozvinout různé nemoci, jako je metabolický syndrom nebo cukrovka.

Zajímavou věcí na umělých sladidlech, která jsou bez jakékoliv výživové hodnoty, je, že nám zvyšují toleranci k cukru. Snažíme se obelhat naše receptory tím, že dostávají cukr, i když ho ve skutečnosti nedostávají. A tak se stává, že po čase, nám věci jako ovoce nebo jinak běžně sladké věci přijdou jaksi... málo sladké. Protože naše receptory tak nějak otupěly. V kostce – umělá sladidla můžou za to, že nám přestane chutnat „přirozené“ jídlo a budeme se poohlížet po větším chuťovém (nikoliv nutričním) zážitku, a vyhledávat jídla přesolená, přemaštěná, pžeslazená a uměle dochucovaná.

Podle americké studie jsou dokonce umělá sladidla návyková. Takže... vzhledem k tomu, že jsou návyková, máme k nim čím dál větší toleranci a potřebujeme více chuťových stimulů na to, abychom byli spokojeni, není od věci přirovnat je k drogám.

  • Zajímavý je i psychologický efekt umělých sladidel. Můžu si dovolit ten dort, vždyť přece nepřijímám žádné kalorie v pití. Jako by to, že si někde cukr odpíráme znamenalo, že si ho jinde můžeme dopřát.

Trošku vás postrašíme

Když mluvíme o umělých sladidlech, často máme na mysli sladidla náhradní, totiž cokoliv, co není cukr. Ta se dělí na umělá a přírodní. Mezi nejznámější a nejužívanější umělá patří Aspartam (E951), Acesulfam K (E950, Sacharin (E954), cyklohexylsulfamáty a Sorbitol. Všechny mají svá pro a proti, mezi ta nejvýznamnější proti patří vše výše uvedené, ale také možná podpora rakovinového bujení zejména pak rakoviny močového ústrojí. Ale prokazatelnost je malá. Nicméně doporučené bezpečné denní dávky se v jednotlivých zemích liší, což není nijak dobré znamení. Už vůbec jenom to, že se musí zkoumat „bezpečnost“ dávek.

Ve změti názvů a názvů skrytých pod „éčky“ máme jen pramalou šanci na to, mít dostatek povědomí o tom, kolik jich vlastně do sebe denně dostáváme. A v čem. Co tedy s tím...?

Zpátky na stromy

Ne tedy úplně doslova, ale částečně ano. Nejlepší sladidla? Med. A možná stévie. Ale hlavně zdravý rozum. Když si chceme dát něco sladkého, dejme si to, co je sladké přirozeně. Pak se nemusíme bát ani o to, že konzumujeme špatný cukr, nebo že ho je moc. Pijme vodu, jezme ovoce, oslaďme si tvaroh lžičkou medu a zkusme omezit cukr, který si do jídla přidáváme jen tak. A postupně se smiřujme s tím, že život máme sladký dost – i bez přemíry cukru nebo náhradních sladidel. Když se budeme stravovat vyváženě, naše tělo nebude mít hlad ani nedostatek živin uvidíte, že najednou tolik těch sladkých odměn potřebovat nebudeme. Ani pro radost, ani pro energii.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku