Známý, kamarád nebo opravdový přítel? Vztahy a sex

Samozřejmě, tak nějak asi máme lidi podvědomě zařazené do kategorií blízkých přátel a kamarádů, kteří nejdou tak do hloubky. Na přátelský vztah nemusí mít nutně vliv jenom doba, po kterou se známe, ale také mnoho jiných okolností. Někdy se nám ale ty vztahy trošku popletou. Stane se, že ten, koho považujeme za dobrého známého, považuje nás za velmi dobrého přítele, nebo naopak. Jak se takové situace mezi lidmi vůbec vyskytnou? A jak poznáme jedno od druhého?

To, co se dozvíte, pokud budete číst dále, všichni tak nějak tušíme. Ale když si to přečteme dohromady, možná nám dojde, že jsme to třeba my, kdo vysíláme smíšené signály a mateme ostatní.

„Nikdy jsem neměla problém mluvit o věcech, které, a to jsem pochopila až časem, považovala většina mého okolí za intimní. Nemyslím tím nutně nic fyzického, ale třeba problémy s mými rodiči, některá těžká období v mém životě, a tak dále. Patrně to má na lidi nějak okouzlující vliv, tím, že to byla a jsou závažná témata, se cítili „poctění“, že jsem jim dala tu důvěru. A tak mi například chodila pozvání na svatby kamarádkám, od kterých bych to v životě nečekala, protože já sama jsem ten vztah považovala z a mnohem povrchnější než ony. Zní to divně, tak nějak nepatřičně, ale na tolik „přátel“ dospělý člověk nemá čas. Musela jsem se paradoxně zamyslet sama nad sebou a nad tím, jaké signály vysílám, že moje otevřenost a relativní přátelskost může vzbuzovat mylný dojem... jestli to vůbec dává smysl.“

Karin, 39

Chovají se jinak s vámi a s ostatními. Samozřejmě, nejpřirozeněji se chováme s lidmi, které známe od dětství a tak nějak jsme spolu vyrostli. Někdy se „noví“ přátelé snaží s těmi celoživotními „soupeřit“, ale to je jako srovnávat jablka a hrušky. Hluboké, pevné a důvěrné přátelství samozřejmě můžeme navázat i později. Je do jisté míry normální chovat se jinak podle okruhů lidí, se kterými zrovna jsme. Co můžeme posoudit ale je, jak se chovají lidé, se kterými tyto okruhy sdílíme. Pro příklad kolegyně nebo kolega, který se k vám chová přátelsky, ale s ostatními je více emocionální, tráví s nimi po práci čas, vidíte je se třeba obejmout nebo jinak projevovat přátelskou náklonnost. Pracovní prostředí je ideální ukázkou toho, jak rozeznat jednorázové vztahy od těch, které mají šanci na to stát se trvalejšími.

Známi nesdílí svou zranitelnost, těžká témata nebo hodně detailů. Přátelé ano, s nimi životy sdílíme na často nepřikrášlené a obnažené úrovni. Jsme si v životech navzájem důležitými osobami, takže známe i své slabiny. Pokud s vámi člověk nesdílí nic moc do hloubky, všeho se dotýkáte jen na obecné rovině a vy víte, že je toho spousta nevyřčeného, pravděpodobně se přáteli nestanete ani výhledově.

Moc si toho o vás nepamatují. Vezměme si jako příklad naše narozeniny. Existují dvě možnosti. Ti, kteří si nás chtějí držet od těla, buď doopravdy moc neposlouchají, co jim říkáme, nebo naopak předstírají, že si nepamatují, i když pamatují. Je to matoucí? Je to doslova zlé představit si někoho, kdo předstírá, že si o nás toho moc nepamatuje, jenom proto, aby si držel odstup? Ať tak nebo tak, prostě nestojí o hlubší vztah. (I když spousta z nás na data prostě nemá hlavu. A taky dost spoléháme na sociální sítě. Ale v dnešní době není zas až tak složité si datum, jakmile se ho dozvíme, prostě zapsat do kalendáře.) Příklad samozřejmě může být také, jestli máte sourozence, kde a s kým žijete, děti, jejich počet a třeba i jména a mnoho, mnoho dalšího.

Prostě to necítíte. S přátelstvím je to jako s každým jiným vztahem. Když to tam není, tak to tam prostě není. Pokud vidíte, že vaše životní styly, postoje, hodnoty jsou natolik jiné, že jsou neobohacující a nekompatibilní, je to jasné. A když jste to vždycky vy, kdo iniciuje společnou akci, nikdy ten druhý, časem vás to přestane bavit.

Známí nemají zájem poznat vaše kamarády. Jinak řečeno nemají zájem o ostatní kruhy, ve kterých se pohybujete. Drží naše dva světy oddělené, protože prostě nemají zájem o to je spojovat. Přátelé ovšem, i když je pozvete na oslavu narozenin, kde nikoho osobně neznají, přijdou. Protože se se všemi znají minimálně z vyprávění.

„Kamarádka mě pozvala na kolaudaci bytu. Ani na chvilku jsem nezaváhala, dokonce mě ani nenapadlo se zeptat, kdo další tam bude. Protože... tak nějak cítím, že máme všichni něco společného – ji. Takže bychom si prostě měli rozumět, že ano.“

Jana, 32

 

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2018 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt