Proč muži opouštějí ženy, které milují?

Láska je ošemetná, někdy až nebezpečná věc. A věřte, nebo ne, ale pro ženy i muže. Protože milovat většinou znamená otevřít se, úplně se odevzdat, dát tomu druhému do rukou nejmocnější zbraně proti nám samým a doufat, že je nikdy nepoužije. Všichni víme, že mužské a ženské pokolení prostě nemá schopnost si nikdy úplně porozumět. Ale přesto se nepřestáváme snažit.

Možná už to známe sami na vlastní kůži. Láska je jedna věc, ale sem tam se k ní přidruží faktory, které ji přehluší. A někdy muž opustí ženu, i když ji miluje. Jaké jsou pro to nejčastější důvody?

Žena je na něm emocionálně (nebo jinak) závislá. Téměř každý muž potřebuje svůj vlastní prostor. Potřebují své přátele, koníčky, práci. Co rozhodně nepotřebují je cítit se jako něčí majetek, chůva nebo stroj na vydělávání peněz. Jakmile z jakékoliv strany ucítí ohrožení vlastní svobody, samostatnosti a individuality, většinou k tomu pocítí okamžitý odpor. A moc ten pocit neanalyzují, mnohem častěji ho prostě jenom chtějí nemít. A to znamená odejít.

Nedostatek intimity. A teď rozhodně nemyslíme jenom sex. Myslíme tím blízkost jak fyzickou (na různých úrovních), tak psychickou. Od letmých, až bezděčných doteků, jako jsou malá pohlazení, když projde kolem, po rozhovory a pocit bezpečného prostředí pro to, aby mohli bez obav sdílet cokoliv, co zrovna potřebují.

Cítí, že se ho snaží opravit. Jakmile muži dostanou pocit, že jsou v něčem nedostateční, začnou přirozeně couvat. Pocit, že pro někoho nejsme dost takoví, jací jsme, se velmi těžko akceptuje. Mnoho žen má neodolatelnou potřebu muže neustále vylepšovat, což ale v překladu znamená poukazovat na jeho chyby. Muži potřebují nekritický obdiv (ostatně - komu by se to nelíbilo?), který jim dá prostor objevovat sami sebe.

Stížnosti a rýpání. I když se říká, že ženy rýpáním vlastně jenom projevují svou starost, neustálé handrkování a celkově negativní vyznění komunikace je něco, co prostě spousta mužů neunese. Často vůči němu otupí, přestávají ženu poslouchat nebo brát vážně, ta je čím dál frustrovanější a celá situace nabírá na obrátkách. Takový vztah se může změnit v naprostou apatii, nebo naopak... ve svůj vlastní konec.

Cítí se ohroženi úspěchem ženy. V současné době je tento názor velmi nekorektní. Nicméně pořád ještě existují staromódní páry (a možná jich je víc, než si myslíme), kde partneři prahnou po tradičních rolích. Bohužel, pracovní úspěch ženy často není mužem dostatečně oceněný, protože takový muž může brát ženin úspěch jako poukazování na svůj neúspěch (i když to nutně nemusí být pravda). Nedokáže pak radost sdílet a celý vztah se stává moc náročný pro jeho ego.

Srovnává se s jiným mužem. Respektive je srovnáván. Každý vztah si zaslouží čerstvá start, čistý štít, každý člověk je jiný, každá situace i interakce jedinečná. Záleží na partnerech, jak moc toho chtějí navzájem vědět o své minulosti, ale i to většinou stačí vyloženě informativního charakteru. Srovnávání je nepřípustné. Muži většinou nechtějí analyzovat předchozí vztahy své partnerky. Potřebují cítit (stejně jako ženy), že oni jsou právě teď a tady ti jediní, na kterých záleží.