Nudí se vaše dítě? To je dobře! Rodina

Jako dospělí jsme asi občas narazili na fakt, že zdaleka ne všechno, co jsme potřebovali vědět, jsme se naučili v mateřské školce. Život je plný překvapení a ne všechna jsou příjemná. Jedno z nich je, že přijde doba, kdy nám náš „volný čas“ nebude nikdo organizovat. V současné době často vychováváme generaci dětí k tomu, že konkrétně toto zjištění pro ně může být časem nepříjemný šok. Co to znamená v reálných termínech?

Dnešní děti to nemají jednoduché. Než začnete protestovat, říkat, že to mají mnohem jednodušší, než jsme to kdy jako děti měli by, na chvilku se zamyslete. Jako dospělí máme teď vlastně neomezené množství možností, co dělat, jak se zabavit. Většinou jsme imitováni „jen“ časem, závazky nebo financemi. S našimi dětmi se to má podobně, ale na rozdíl od nás toho mohou realizovat mnohem víc. A taky to dělají – jenom často ne z vlastní vůle.

Děti, zábava a stres

Bůh ví, kde se v nás vzala potřeba, respektive možná spíš pocit nutnosti, zabavit naše děti každou minutu jejich dne. Škola, kroužky, sporty, to je jasné, ale dokonce jim dáváme i na vybranou, jak si můžou nebo mají hrát. V dobré víře jim poskytujeme neskutečné vyžití, množství hraček a jiných stimulů, jenom aby si mohly vybrat a nedej bože se na chvíli nenudily. A nezlobily. Jenomže sami víme, jak to dopadá. Naše dítko má sice stovky hraček, ale nejvíce a nejraději si bude stejně hrát s kusem dřeva, co našlo na zemi. A když za námi přiběhne dítko s tím, že se nudí, najednou se cítíme jak extrémně špatní rodiče. Tak se tomu snažíme předcházet.

Jedna z možných motivací pro přestimulovávání našich dětí je i fakt, že si my sami chceme odpočinout – a tedy snižovat potenciál toho, že se do „zábavy“ našich dětí budeme „muset“ aktivně zapojit. Protože se docela dobře může stát, že když dítě nebude mít o svou zábavu postaráno, bude chtít čas trávit s námi. A my prostě potřebujeme na chvilku vypnout, odpočinout si.

Když se nad tím zamyslíme, je to velmi paradoxní situace. Sami víme, jaké to je, „mít toho hodně“, ale to, že často zatěžujeme naše děti, byť věcmi, které považujeme za zábavu nebo kultivaci, je v pořádku. Z přemíry aktivity ale pro děti plynou dva poměrně nešťastné výstupy.

  • Stres. I když děti podle našich měřítek nemají žádnou zodpovědnost a tudíž žádný důvod ke stresu (kromě toho očividného například ve škole), i ony „toho můžou mít moc“. A všichni známe tu touhu, kdy zoufale chceme v dnešním uspěchaném světě mít chvíli, kdy prostě neděláme nic. Nebo si něco vymyslíme až v momentě, kdy víme, že nemusíme. Děti na rozdíl od nás ještě nemají vyvinuté mechanismy zvládání stresových situací. A tak si můžou zadělávat na poměrně nepříjemné potíže do budoucna, neurózy, úzkosti a podobné.
  • Nesamostatnost. A tady dáváme velký vykřičník. Protože jakmile se jednou naučíme, že nám za každých okolností někdo řekne, co i jak máme dělat, naučí nás to jisté bezmoci. My si to sami neumíme moc představit, protože nám rodiče často na stížnost, že se nudíme, prostě odpověděli „tak se zabav“. A bylo. A my jsme šli ven, vymysleli si hru, postavili pevnost nebo začali kreslit. Ale dnes? Děti mají k dispozici tablety, důmyslné hračky a různé audiovizuální stimuly, málokdy zůstanou jen se svou vlastní představivostí. (Co se stane, když se jako rodina přestaneme tolik dívat na televizi? Dozvíte se tady.)

Pamatuju si, že jsme si se sestrou hrávaly na špiony, které jsme zahlédly v nějakém filmu. Tehdy měli ultramoderní vybavení, které jsme samozřejmě taky nutně potřebovaly, takže jsme si notebook udělaly z přehnutého papíru, na který jsme nakreslily obrazovku i klávesnici, myslím, že myš a mobil jsme vyráběly z trubiček od toaletního papíru. No a než došlo k samotné hře, byl pomalu čas jít spát. Nás ale stejně nejvíc bavilo ji vymýšlet. Nemohly jsme si sednout k tabletu a přehrávat si písničky na YouTube,nic takového jednoduše nebylo. A televize byla výsada dospělých, hračky jsme nějaké měly, ale byly to spíš stavebnice a věci, které měly více než jedno využití. Dneska bychom s tím byly raz dva hotové, tehdy jsme musely vymýšlet a připravovat všechno, doopravdy jsme tím žily.

Karolína, 34

Možná bychom mohli přestat své děti podceňovat a naopak začít podporovat jejich fantazii. Přece nechceme, aby z nich vyrostli dospělí, kteří bez vnějších stimulů nevědí, co vlastně mají v tom životě dělat. Je fajn, když si dítě vyzkouší všechny možné aktivity, ale třeba by samo přišlo s nějakou, která by nás, dospělé, ani ve snu nenapadla. Protože, nedá se nic dělat, ale svět dospělých a dětí je jiný. Není jeden lepší a druhý horší (kdo z nás by nechtěl, aby nás někdo dneska nutil po obědě spát a dojíst svačinku), ale neměli bychom dětem ten náš vnucovat moc brzo. Jen je nechte, ať se nudí. Ony si často vymyslí takovou zábavu, která nám vyrazí dech.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2019 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt