Co na sociálních sítích raději nedělat

Už si nemůžeme lhát do kapsy, se sdílením našeho soukromí jsme to jako lidstvo svorně trošku přehnali. A jak jedna kauza střídá druhou, je pomalu načase se zamyslet, co vlastně o sobě ostatním na sociálních sítích říkáme. A ne, krádež identity jako z akčních filmů se nás asi týkat nebude, ale co když nás kvůli sdílení informací vykradou? Jak se to může stát?

Fotografie našich dětí. Je to strašně lákavé. Na co víc bychom přece měli být pyšní, čím jiným se pochlubit, z čeho jiného sdílet radost? Jenomže i naše děti potřebují soukromí. Nemůžeme zajistit, kdo všechno se k fotkám našich dětí dostane, co je schopen si z nich vydedukovat nebo jak moc naše děti v budoucnu budou chtít, aby byly jejich fotky z mládí k nalezení. I když si dnes myslíme, že je to nic než roztomilé, svět tam venku nás může přesvědčit o opaku.

• Související informace jsou samozřejmostí. Například kam naše dítě chodí do školy, do jakých kroužků a tak dále. Všechny tyto informace jsou využitelné, respektive zneužitelné pro všechny, kteří mají různé úmysly. A to, že se to ve vašem okolí neděje? Že to jsou jen historky, o kterých jste četli na internetu? Proč by se to mělo stát vám? Odpověď je jednoduchá – proč ne?

Status našeho vztahu. Je to celkem jednoduché, pokud jsme ženatí nebo vdané, asi nosíme prstýnek, takže lidi z našeho okolí to ví. A pokud ne, doopravdy chceme zasvětit širokou veřejnost do toho, jak se nám na poli partnerství daří nebo nedaří? Podle toho, jak otevřené máme profily na sítích, tak dáváme vlastně pozvánku všem, kteří nás budou chtít kontaktovat jenom proto, že máme hezké oči a jsme „v komplikovaném vztahu“.

Nelichotivé fotografie. Možná se nám zdá, že fotka z divoké párty, na které jsme se opili, převlékli za (dosaďte) a dělali (dosaďte potupnou, ale zábavnou aktivitu), je legrace sdílet. Ano, je, mezi kamarády. Ale nezapomeňte, že sociální sítě patří už mezi standardní nástroje náborářů, HR specialistů a personalistů, kteří si dělají prověrku digitální stopy dřív, než se k nim dostavíte na pohovor.

• Pozor na šéfy. Máte své nadřízené jako sledující nebo přátele? Pak opatrně na to, co sdílíte. Nebo co jim říkáte. Není úplně prozřetelné nahlásit sick day a pak být viděni označení na party nebo na lyžích. Ano, lhát se nemá, to je jasné. Co by se ale mělo je oddělovat pracovní a profesionální vztahy. Ať se nedostanete do potíží. Nebo do řečí.

Přidáváme si lidi, které neznáme. Pokud nejsme veřejně známá osobnost, přidávání si do přátel, povolování sledování a podobné aktivity lidem, které neznáme, je velmi neopatrné. Z našich profilů jsou pak tito lidé schopni dostat spoustu informací, které jsme chtěli sdílet jen s lidmi, které známe. Sociální sítě by neměly sloužit jako sbírky, závody o to, kdo má více „přátel“.

Telefonní číslo. Chodili byste po ulicích a rozdávali své vizitky cizím lidem? Asi ne, že? A proč? Protože nechceme, aby ho každý měl. A tak je to i se zviditelňováním čísel na sociálních sítích. Protože v současné době není tak úplně jednoduché změnit si číslo, pokud máte napojené například pracovní kontakty, je to velmi nežádoucí. A dokud jste se nestali oběťmi neustále drnčícího telefonu zahlceného nevhodným obsahem, možná nevěříte, jak moc to může otrávit život.

Kde jste a kde plánujete být. Oznámení polohy? Znamená to, že nejste doma. Dovolená? Nejste doma. Chystáte se na cesty, sbíráte rady, říkáte, kdy jedete? Klidně i jen v komentářích? I to je pro potenciální zloděje a lupiče pozvánka na party, když doma nebudete. Všechny údaje o tom, kde jste, kam se chystáte, jak dlouho tam budete a s kým jedete, by měly být tajemství. Klidně sdílejte po návratu, ale před a během je to trošku nerozvážné.

• Kontrolujte příspěvky, ve kterých jste označeni. Protože všechno zmíněné výše za vás může porušit někdo jiný. Naštěstí sociální sítě nabízí možnost, jak věci zkontrolovat dříve, než je někdo za vás zveřejní.

Připadá vám, že z toho, co se dá bezpečné sdílet, zadávat a přidávat moc nezbylo? Máte pravdu. Ale to není špatně. Nikdy v historii nebylo tolik osobních dat na jednom místě, nikdy jsme neměli potřebu (nebo falešný pocit bezpečí) sdílet toho o svém životě tolik.

A když už sdílíme, často děláme různé prohřešky. Jaké jsou ty nejčastější? O tom jsme vám už psali dříve, článek najdete tady.

Jak moc jste na internetu opatrní? Máte nějaké zkušenosti s kybernetickým prostorem a svými daty? Pokud máte tipy nebo historky, podělte se s ostatními!