Co se dozvíme na prvním rande

Jakou máme nejoblíbenější kapelu a že naše nejoblíbenější jídlo jsou špagety, barva zelená a roční období jaro, to asi už nikdy nedostaneme příležitost nikomu na prvním rande povykládat. Ty tam jsou otázky, které nás provázely na prvních rande na základní škole. Čím je člověk starší, tím podstatnější otázky klade, tím opatrněji odpovídá a tím víc přemýšlí nad tím, co řekne.

Je to takový tanec mezi vejci. Potřebujeme se dozvědět co nejvíce informací (a s každým rokem a s každou zkušeností jich potřebujeme více a kvalitních, protože se snažíme tříbit naše výběrové řízení), ale zároveň se nepustit do tématu, které je potenciálnímu partnerovi nepříjemné. Takže co s tím?

Dvě situace

Máme vlastně na výběr ze dvou variant. Buď jdeme na schůzku (takovou tu opravdovou) s někým, koho dopředu známe, například s kolegou (ať je ale aspoň z jiného oddělení), s kamarádem, se kterým nějakou dobu cítíme „jiskření“ a tak dále. V takovém případě by konverzace měla být celkem jednoduchá, protože asi jsme si navzájem už společnost někdy užívali. Pokud se na takovou schůzku vydáme kulantně řečeno s romantickým záměrem, měli bychom hlavně zjistit, jestli je takový zájem oboustranný, a do jaké míry. Fyzický záležitost? Přátelé s výhodami? Chceme vztah? Asi budeme směřovat otázky směrem na rodinnou situaci, plány do budoucna a tak dále.

Ta další varianta je trošku ošidná. Můžeme jít na rande s někým, koho vlastně moc ani neznáme. Jenom jsme se někde potkali (online nebo offline), přeskočila jiskra, propukl nějaký zájem, tak jdete zjistit, o co tady vlastně jde. I když toužíme povážném vztahu, může se stát, že konkrétní osoba vodná nebude, přesto ale budeme mít zájem o něco nezávaznějšího, stejně tak naopak – nezávazné vztahy často přerostou do těch vážných, aniž by se o to kdokoli snažil, nebo aniž by to byl číkoliv záměr. Tak jako tak, první chvíle jsou rozhodující (můžeme se dočíst, že například žena se rozhodne, jestli protějšek bude nebo nebude její partner, během zhruba pěti vteřin. Zapojí do toho všechny smysly, od zraku po čich.)

• Rodinný stav. Možná vám to přijde jako legrace, ale ze spousty lidí to, že jsou ženatí/vdané, nevyleze jen tak snadno. A bohužel, v dnešní době neomezených možností je také dost dobře možné, že ten, s kým jdete na schůzku, má doma nějaké ty závazky.
• Základní informace. Je zaměřený víc kulturně, sportovně, pracovně, od všeho trochu? Má děti? Jestli, kde a jako co pracuje a kde pracoval dřív? Stravovací návyky, oblíbená kuchyně? Oblíbené (doplňte sami)? Zdravotní limitace? Víra, vyznání? A všechno, co je třeba vědět, abyste posoudili kompatibilitu s vlastní osobou.
• Korekce informací. Možná o tom druhém něco víte, možná jste se doslechli, možná jste si sami udělali průzkum. Není od věci se zeptat na něco, co vám třeba nesedí, nebo co vás obzvlášť zaujalo. Podívali jste se na sociální sítě? Váš protějšek pravdě podobně taky. Zaujal vás něco? Výborně! Konverzace může začít.

„Nedávno jsem si vyšla s mužem, kterého jsem potkala online. Ptal se celkem bez zábran na mé pracovní záležitosti, kupodivu toho věděl hodně. Našli jsme spoustu společných pracovních kontaktů, pracovali jsme ve stejné firmě, jenom v jiných časech. Bylo to celkem příjemné, ale bylo mi jasné, že musel znát nějaké mé kolegy nebo pracovní partnery. Nakonec z něj vylezlo, ž všechny tyto informace má ze sítě LInkedIn a živnostenského rejstříku. Nestačila jsem se divit, to by mě v rámci průzkumu potenciálního partnera asi nenapadlo. A protože se i líbil, rozhodla jsem se to považovat za dobré znamení. (Ale jsem si jistá, že kdyby se mi nelíbil, považovala bych to za krajně alarmující.) Později z něj vylezlo, že měl smůlu na partnerky, které ho využívaly pro peníze. A tak se rozhodl u těch dalších zkusit odhadnout míru finanční nezávislosti předem. Což je asi legitimní.“

Anna, 40

Nejlepší na tom celém ale je, že když to všechno doopravdy klapne a mezi lidmi to funguje, nemusíme si vymýšlet, na co se potřebujeme zeptat, konverzace plyne sama a my se dozvídáme přesně to, co chceme vědět. Ale je to dvojsečná zbraň – když to mezi lidmi funguje, často ignorujeme to, co slyšíme. A varovná znamení si uvědomíme, až když prasknou růžové brýle.