A děti jí vystavujeme my sami. Jak to...? Často si neuvědomujeme následky, které může mít publikování fotografií našich dětí na sociálních sítích. Je to něco, co bychom si měli vždycky dvakrát, lépe třikrát rozmyslet. Protože víme, že děti se umí do až nebezpečných situací na internetu dostat samy, neměli bychom je potenciálně vytvářet také. O čem to mluvíme? O sharentingu.

Současná generace rodičů malých dětí i dospívajících (a koneckonců i dospělých) je počítačově i internetově většinou plně gramotná. A děti jakéhokoliv věku jsou vedle domácích mazlíčků snad nejvděčnějším objektem k zachycování a sdílení na sociálních sítích. Jenomže zdaleka ne všichni z nás máme sociální sítě natolik dobře zabezpečené, abychom mohli zaručit, že se k obsahu nedostane nikdo nepovolaný.

Co je to Sharenting?

Sharenting, over-sharenting, jsou pojmy, které se objevily v roce 2013 v Americe. Vznikly spojením slov over (v tomto případě „přespříliš“), share (sdílet) a parenting (rodičovství). Byly publikovány v článku The Wall Street Journal, který se jmenoval Share with care (Sdílejte s opatrností). (zdroj)

Jak můžeme dětem zveřejňováním jejich fotek na našich vlastních sociálních sítích ublížit? Především dvěma způsoby.

Internet není jen místo pro zábavu a informace, ale také nástroj pro všechny možné typy nebezpečných lidí, kteří se mohou snadněji dostat k informacím, ke kterým chtějí. Mluvíme především o různých typech stalkerů s různými úmysly, nezřídka můžeme nechtěně poskytnout informace, kde se dítě pohybuje, kam chodí do školy, s kým se kamarádí, co ho baví. Tím vším dáváme potenciálně k dispozici manuál, jak si získat důvěru dítěte, jak a kde ho může někdo potkat, o čem si s ním povídat a tak dále. A to nechceme (ale asi bychom měli) zmiňovat nebezpečné osoby, jako jsou pedofilové, násilníci a jiní zločinci. Nejhorší na celé této situaci je, že o situacích, o kterých mluvíme, máme představu, že se dějí jen ve večerních zprávách. Bohužel, není tomu tak.

Sharenting - možný nástroj k šikaně

Druhým potenciálním nebezpečím je poskytnutí ostatním v podstatě materiál k šikaně. Jako dospělí si často neumíme ani představit, co všechno jsou děti schopné v tomto směru použít. Legraci si totiž mohou dělat prakticky z kde čeho, někdy najít fotky námi sdílené v nejlepší víře není těžké a problém je na světě. A pokud ho fotky nevytvoří, mohou ho alespoň pořádně přiostřit.

Rodičovství není nástroj pro přitahování pozornosti, lajků ani soutěž. Možná by nebylo od věci zavést znovu papírová alba, nebo aspoň alba v elektronických zařízeních. A ne na internetu.