Leze vám rodičovství na mozek? 9 příznaků, na které si dejte pozor Rodina

"Podívej, bagr! A jak velký!" Zastavila jsem se na ulici, když kolem projel obzvláště pěkný kousek se dvěma radlicemi a ukazovala na něj. Jenže psa, s kterým jsem byla venku, to vůbec nezajímalo. Syn, kterému podobné prostředky většinou předvádím, byl doma s tatínkem a rýmou. Prostě typický příznak něčeho, čemu se s nadsázkou říká mateřská demence. Podobné historky zažila většina mých kamarádek. Zvláště pikantní jsou ty, které se člověku stávají, když už se z mateřské pomalu zase vrací mezi lidi. Jaké jsou ty vaše?

 

  1. Mateřský plurál

Vám to možná ani nepřijde, ale schválně někdy poslouchejte někoho, kdo má také sklony mluvit za sebe a za dítě v množném čísle. Jsou to všechny ty věty typu "Kolik vám je? Dneska jsme spali dvě hodiny. Už nám rostou zuby". Nic moc, co? Vrcholně zábavné představení pak okolí přichystáte, když budete v mateřském množném čísle mluvit, i když budete někde sama. Jen si to představte třeba u lékaře, až si začnete stěžovat "dobrý den, bolí nás trochu v krku a nechutná nám jíst". Raději si proto na mateřský plurál dejte pozor, jinak vám na stupnici inteligence v očích ostatních sebere pěkných pár bodů.  

 

  1. Používání zdrobnělin

Zaručený způsob, jak vyděsit třeba kamarády, s nimiž si vyrazíte, abyste si chvíli odpočinula od dětí, které zůstaly doma na krku otci. Někdo to dokonce používá schválně a myslí si, že je to vtipná připomínka jeho mateřské role, ale vážně, není. I když vám to ujelo omylem, raději si příště větu, kterou chcete vypustit, přeříkejte v hlavě, než se natrvalo společensky znemožníte. Kamarádi vám to samozřejmě odpustí, ale až se na pracovním pohovoru při hledání nového místa začnete ptát na penízky nebo smlouvičky, do dalšího kola vás asi nepustí.  

 

  1. Když jídlo, tak slané, prosím

Možná jste bývala a pořád ještě jste skvělá kuchařka. Ale věřte tomu, že po několika letech, kdy jste se soustředila zejména na kaše a dušenou zeleninu, je slušností, abyste jídlo podávala spolu se slánkou. Samozřejmě, příliš mnoho solí také škodí, ostatně proto se dětem jídlo tolik neochucuje, ale většina dospělých má jiné chuťové preference než rozmixovanou brokolici s kapkou oleje.

 

 

  1. Když dojde na stolování

Historka o ženě, která na firemním obědě nakrájela šéfovi maso na talíři, je tak profláklá, že možná patří mezi urban legends neboli městské legendy. Ale upřímně řečeno, já věřím tomu, že se klidně mohla stát. Protože po letech, co člověk při nandávání jídla dítěti vše automaticky pokrájí na menší kousky, má tendenci to udělat i lidem, kteří to tak úplně nepotřebují. Zvláště když je trochu nervózní a nesoustředí se tak úplně na to, co dělá, což u oběda s novými kolegy hrozí. Ostatně, mojí kamarádce se stalo něco podobného - svému kolegovi bez ptaní oloupala pomeranč, který měl na stole, a došlo jí to, až když mu ho začala rozdělovat na měsíčky.  ¨

 

  1. Pohupování čímkoli

Moje děti v kočárku nespaly snad nikdy, od dob, kdy v něm ležely, navíc už uteklo celkem dost vody. A přesto, jakmile se zastavím v obchodě s nákupním vozíkem, mám tendenci ho pohupovat, protože co kdyby se nákup probral a začalo brečet. Nebo se nudit. Co tak můžu pozorovat, nejsem v tom sama - přitom ta paní, kterou jsem minulý týden viděla s vozíkem rytmicky popojíždět, až její manžel donese láhve s minerálkou a odemkne auto, jinak vypadala vcelku příčetně.

 

  1. A to je tatínek, chro chro!

Jste s otcem svého dítěte na veřejnosti a místo, abyste se normálně bavili, citujete si hlášky z oblíbeného seriálu vašeho potomka? Jak myslíte, ale úplně normální to není. Samozřejmě, tomu, aby člověku v hlavě neuvízl kus něčeho podobného, nebo nějakého dětského popěvku se úplně ubránit nedá, ale zkuste to. 

 

  1. A tohle se mu taky povedlo!

Je skvělé, když se rodiče shodnou na tom, že mají svého potomka oba moc rádi, a když si někdy vyprávějí o tom, co řekl a udělal. Ale už moc normální není, když nedokážou mluvit o ničem jiném, což se bohužel člověku, který celé dny tráví na trase postýlka - židlička - kostky - nočník - klouzačka snadno stane. Pokud už se vám například podaří sehnat hlídání a vyrazíte si ven, snažte se najít si jiné téma hovoru, i kdyby to měl být aktuální vývoj na trhu se solární energií. No dobře, tak daleko jít nemusíte, ale vy už určitě na něco přijdete.

 

  1. Ne, nemusíte být pořád ve službě

Většina matek, které musí vstávat za úsvitu s kojenci, tvrdí, že jakmile děti odrostou, všechno dospí. Mnohé to dokážou, ale mnohé taky ne a s výmluvou na rozhozený biorytmus pijou první kafe v polospánku a pak žehlí, vaří nebo dělají něco podobně neodkladného, zatím co zbytek rodiny pospává. A nikdy to neocení, samozřejmě. Pokud už vážně nemůžete spát, jděte se raději projít nebo si čtěte, nemusíte být pořád ve službě. 

 

  1. Pěkné šaty? Na co, prosím vás

Tak samozřejmě, pokud vám nevadí chodit tři roky v jednom triku a kalhotách se stále vytahanějšími koleny, jak je libo. Ale není třeba vědecké studie na to, aby bylo jasné, že to nikomu nesluší a že to taky nikomu na sebevědomí nepřidá. Proto byste si naopak měla nařídit, že si koupíte něco pro sebe, aniž byste z toho měla výčitky. Cokoli jiného považujte za projev mateřské mozkové nedostatečnosti. 

 

(red)

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2019 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt