Pneumokok vypadá neškodně, může být však smrtelný. Ohrožuje nejen děti, ale i seniory

Těžký zápal plic, otrava krve, zánět mozkových blan či akutní zánět středního ucha. To je výčet jen některých onemocnění, která může mít na svědomí bakterie Streptococcus pneumoniae neboli pneumokok. Nejrizikovější skupinou jsou lidé starší 65 let a malé děti do pěti let, u kterých byla v roce 2019 zaznamenána nejvyšší nemocnost za posledních deset let. Jak tedy naše nejbližší ochránit?

Invazivní pneumokokové infekci v roce 2019 v České republice podle údajů Státního zdravotního ústavu čelilo 483 lidí. Jednou z doporučovaných variant prevence je očkování, jenže proočkovanost proti pneumokoku je v České republice dlouhodobě nízká. V roce 2019 u malých dětí dosahovala 64,8 % a u seniorů pouze 13,7 %. Naše země zaostává za sousedními státy ve srovnání proočkovanosti u dětí, ale nejen za sousedními státy, nacházíme se na chvostu celého západního světa. Jistou měrou se na tom podepisují mýty o očkování, které ale nejsou pravdivé. Položili jsme proto pár otázek na toto téma MUDr. Zuzaně Vančíkové, CSc., která je uznávaným odborníkem v oblasti alergologie, imunologie a plicního lékařství. 

Paní doktorko, co je to vlastně ta obávaná pneumokoková meningitida?

Pneumokoková meningitida je zánět mozkových blan vyvolaný bakterií Streptococcus pneumoniae. Před érou antibiotik byla nemoc téměř 100% smrtelná.

Kdo patří do nejvíc ohrožené skupiny?

Zvýšené riziko onemocnění mají novorozenci, kojenci a batolata a senioři. Dále také lidé se sníženou imunitou nebo s kochleárním implantátem (přístroj k obnovení sluchu při některých typech hluchoty).

Kdy hrozí největší riziko nákazy meningitidou?

Nejvyšší riziko mají jedinci z rizikových skupin. Riziko je vyšší během podzimu, zimy a jara.

Jaké jsou počáteční příznaky?

Nemoc se projevuje horečkami, bolestí hlavy, zvracením, celkovou schváceností, ztuhnutím šíje. U kojenců je vystouplá a nadměrně pulzující velká fontanela.

Pneumokoková onemocnění se dělí na invazivní, tedy ta vážná, a neinvazivní, která sice nejsou tak závažná, ale přesto je lepší se jim vyhnout. Při lehčím průběhu onemocnění pneumokok napadá sliznice. Takoví pacienti se potýkají se zánětem dutin, hnisavým zánětem středního ucha nebo méně závažnou formou zápalu plic. Tyto neinvazivní formy se mohou stát invazivními, pokud bakterie proniknou až do krve nebo mozkomíšního moku, kdy může dojít k těžkému zápalu plic, zánětu mozkových blan, otravě krve nebo sepsi.

Co by měli rodiče o pneumokoku vědět?

Pneumokok může kromě zánětu mozkových blan vyvolat i závažný zápal plic, zánět středního ucha, zánět dutin, celkovou „otravu krve“ – sepsi, zánět kloubu a dalších oblastí v těle. Bakterie žije i u zcela zdravých jedinců na sliznici nosohltanu. Ve výtěru z nosohltanu ji nacházíme až u 60 % předškoláků. Pokud mají normální imunitu, k závažnému onemocnění nedojde. Pokud jsou však nějakým způsobem oslabeni, může se bakterie začít v těle šířit a vyvolat invazivní onemocnění.

Proč je očkování proti pneumokoku tak důležité?

Očkování proti pneumokoku snižuje riziko invazivního onemocnění sérotypy obsaženými ve vakcíně a sníží také riziko zánětů středního ucha a zápalu plic.

Co byste řekla rodičům, podle kterých je jakékoliv další nepovinné očkování zbytečnou zátěží pro dětský organismus?

Očkování nepovinnými vakcínami pro organismus nepředstavuje zátěž a pomáhá chránit proti uvedeným závažným nemocem.

Kdy je nejlepší proti pneumokokovým onemocněním očkovat?

Nejlépe je očkovat proti pneumokoku v kojeneckém věku. Pokud se to z různých důvodů nestihne, je očkování možné kdykoliv později. 

Ve starší generaci dochází k efektu slábnutí imunity, které znamená oslabení imunitního systému na více frontách. V kontrastu s tím je imunita malých dětí, která je naopak nedostatečně rozvinutá. Pokles imunity ve starším věku tak může být velkým problémem v kombinaci s nízkou proočkovaností malých dětí. Ty se mohou bez vlastního přičinění stát ohrožením pro svoje prarodiče.

Je nutné děti na očkování nějak připravit? Na co si třeba dát pozor?

Při očkování by děti měly být zdravé, bez projevů infekce a pokud trpí nějakým chronickým onemocněním, mělo by toto být ve stabilizovaném stavu.

Kdy je lepší očkování přesunout? Jsou nějaké takové kontraindikace?

Kontraindikací očkování je jakékoliv akutní, nekompenzované onemocnění a závažná alergická reakce na očkovací látku.

Až šedesát procent dětí v mateřských školkách je nosiči tohoto onemocnění, aniž by pociťovaly projevy. U dětí školního věku je to dvacet až devadesát procent. Podle zkušeností ze zahraničí by více očkovaných dětí mohlo pomoci ochránit dospělou populaci a seniory obzvláště. Při zajištění dostatečně vysoké proočkovanosti dětské populace, která je nejčastějším zdrojem nákazy pro seniory, je v řadě zemí pozorován pokles výskytu invazivního pneumokokového onemocnění u neočkované seniorské populace. Kojencům a seniorům nad 65 let je očkování proti pneumokokovým infekcím hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Nejvíce potřebují ochranu právě tyto skupiny, které nemají úplnou imunitu.

Jak se po očkování chovat?

Po očkování bychom se měli 1–2 dny vyhnout zvýšené zátěži organismu.

Dají se po aplikaci očkovací látky očekávat nějaké reakce? Co v takovém případě dělat?

Po očkování je běžná 1–3 dny trvající bolestivost v místě vpichu, únava, vzácněji horečka nebo vyrážka nebo další obtíže různého druhu. Při podezření na závažnější nežádoucí rekci na vakcínu je nutno kontaktovat očkujícího lékaře nebo lékařskou pohotovost.

MUDr. Zuzana Vančíková, CSc. je uznávaným odborníkem v oblasti alergologie, imunologie a plicního lékařství. Promovala na 1. lékařské fakultě UK v Praze v roce 1986. Poté byla postgraduální studentkou imunologie v Československé akademii věd. Od r. 1995 pracovala na oddělení klinické imunologie na Bulovce a v r. 1997 nastoupila na 1. dětskou kliniku FN Motol v Praze a stala se odbornou asistentkou 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2010-12 pracovala na Pediatrické klinice IPVZ fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči, 2012-2015 byla primářkou dětského oddělení v Hořovicích a od r. 2015 pracuje na Klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK na Karlově v Praze. Dlouhodobě se odborně specializuje na alergologii a imunologii a dětskou pneumologii.