Obézní děti a jejich rodiče

Genetika, nedostatek pohybu, špatné stravování, vlivy prostředí, výchova? Co všechno může za nebezpečně rostoucí trend nejen nadváhy, ale obezity u dětí na celém světě? V České republice se s problémem nadváhy až obezity potýká skoro pětina dětí. A číslo narůstá. Bagatelizace potíží a nedostatek iniciativy v řešení problému na straně rodičů pak velmi často stojí za tím, že dítěti přetrvává nadváha až do dospělosti.

Taky jste slýchali „To jsou dětské špeky, z toho vyroste“? Nebo nějakou jinou modifikaci podobného sdělení? Špatná zpráva je, že z málokterého dítěte s nadváhou se stane štíhlý dospělý. Zvyk je totiž železná košile, a jakmile si na zdravý životní styl nezvykáme od dětství, později k němu dokážeme tíhnout jen velmi násilně.

Nejdůležitější je prevence

Rozhodně je lepší se s problémem ani nesetkat, než ho muset řešit. Navíc prevence obezity u dítěte se rovná prevenci v dospělosti, dítěti vštípíme pravidla zdravého stravování, pitného režimu a pohybu, které si s sebou ponese celý život.

Od malička dítě dělí svět na líbí/nelíbí, chci/nechci, chutná/nechutná. A v tom je právě ta potíž. Vedení ke zdravému stravování vyžaduje systematický a uvědomělý přístup, kdyby bylo jen na dítěti, pravděpodobně by mu ke štěstí a plnému bříšku stačila čokoláda.

Nejzásadnějším problémem současného stravování je nedostatek kvalitních bílkovin, nepravidelné stravování a upřednostňování pocitu sytosti před nutričním složením (a tedy i výkyvy hladiny cukru v krvi, které mohou nepříznivě ovlivňovat pozornost, energii a náladu nejen u dětí). Příklad za všechno – dítě dostává do školy peníze na svačinu, má hlad, a tak si koupí čokoládovou tyčinku místo pečiva, šunky a zeleniny (otázka, jestli vůbec má možnost). Čokoládová tyčinka tělu dodá okamžitou energii a zažene hlad, nicméně pocity sytosti trvá jen chvíli (kvůli vysokému glykemickému indexu). Řešení? Chystat svačiny. A snažit se mít jídelníček své ratolesti co nejvíc pod dohledem.    

Genetika nehraje roli?

V otázce genetiky se dostáváme k jádru problému. Obezita, respektive sklony k ní, nejsou součástí naší genetické výbavy. Tělesná konstituce a metabolismus částečně ano, ale ty bohužel nejsou všespásné. Obezita se sice dědí, ale jako tzv. sociokulturní návyk. Co to znamená? Jakmile dítě nemá pozitivní příklad v rodině (nebo naopak má negativní), nedá se očekávat, že bude vyžadovat k večeři zeleninu a aktivně vyhledávat sport. Přece jen, kdyby to nemělo následky, kdo z nás by dal na večeři přednost růžičkové kapustě před pytlíkem sušenek?

• Pravidelná strava je základem prevence obezity. Jídlo alespoň pětkrát denně.
• Velmi podstatné je snídat, ideálně zhruba půl hodiny po probuzení (což s sebou nese problém včasného vstávání). Snídaně je nutná pro nastartování metabolismu na celý den.
• Zvykat dítě na to, že není jedno, co jí. Ukazovat, že suroviny i jídla vybíráte, staráte se o to, aby v jídle nebyly nezdravé věci (ze kterých třeba bolí bříško nebo se po nich méně roste).
• Pokud má vaše dítě preference, které se vám nezdají jako dobrá součást stravovacích návyků, nedovolte, aby se stravovalo samo (což lze samozřejmě jen do jistého věku). Věci ze spíže i ledničky by měli mít pod kontrolou rodiče.
• Udělat z jídla příjemný zážitek, rituál, který ke dni patří. Dítě by nemělo získat dojem, že najíst se v klidu je ztráta času (takže pozor na věty typu: „Než bych dvacet minut snídal/a, to budu raději o dvacet minut déle spát.“).
• Nedělat z jídla odměnu nebo trest. A rozhodně nemotivovat dítě ke konzumaci zdravého jídla sladkou odměnou. Jídlo se jí takové, jaké je, není to ani nástroj, ani hrozba.
• Hlídejte také stravu ve školce nebo škole, informujte se, zda a co dítě jí nebo nejí, co mu chutná nebo co naopak nevyhledává a je třeba i raději hlady.
• Důležité je nenechat dítě se přejíst. To souvisí s pravidelným stravováním, ale velké energetické výkyvy vedou ke změnám nálad a soustředění.
• Hlídejte obsah soli a cukru v potravinách, popřípadě umělých dochucovadel. Přemíra těchto látek vede ke ztrátě jemnosti chutí, a dítě bude stále více vyžadovat jídla slaná nebo kořeněná.
• Vyřaďte (nebo lépe ani nezavádějte) slazené nápoje, ani ty „light“ (obsažená náhradní sladidla v mnoha případech stojí za přejídáním).  
• Nezanedbávejte kvalitní bílkoviny, jako jsou luštěniny, ryby a libové maso. Maso ovšem není třeba jíst každý den.
• Omezte přísun jemného pečiva, smetanových výrobků, uzenin, trvanlivé pečivo, sladkosti apod. Všechny tyto potraviny obsahuje nasycené tuky, které jsou pro vývoj dítěte a jeho tělesné stavby nežádoucí.           
• Zařaďte pohyb. Pro dítě každého věku se dá najít vhodná pohybová aktivita a bez ní je metabolismus odsouzen k nevyhnutelnému zpomalování. A opět – příklady táhnou!
• Dbejte na kvalitní spánek! Nekvalitní nebo nedostatečný spánek je jedním z důvodů přibírání, negativně totiž ovlivňuje hladinu hormonů.

Hlavní je rychlé řešení

Při nedodržení preventivních opatření je velmi vhodné začít řešit nadváhu dítěte už v předškolním věku. Nejen, že ještě není ztracena možnost vštípit dítěti dobré návyky, ale zabráníte taky problémům v kolektivu. Psychickým terorem trpí v podstatě každé dítě, které se liší. A nadváha nejsou brýle, dítě je nemotorné, stává se terčem posměchu nejen kvůli své vizáži, ale také nedostatečnosti.

Dítě šikanou ze strany spolužáků velmi trpí, navíc si je vědomo vlastního handicapu. Dostává se do psychické smyčky, kdy ví, že by se svou váhou mělo něco dělat, ale bez pomoci toho není schopno. Především je třeba z domu odstranit veškerá lákadla a být solidární. Pokud si chtějí rodiče dopřát k večeři smažený sýr a hranolky a svému potomku naservírují tvaroh s paprikou, pravděpodobně to nedopadne dobře.  

Pokud má vaše dítě nadváhu, nemusí vám trhat srdce, že byste ho měli trápit hlady. Hlady rozhodně nezůstane, jen je třeba jeho jídelníček razantně změnit. Možná budou změny těžké, ale když se zúčastní celá rodina, není to tolik dramatické. Navíc – děláte objektivně dobrou věc.

V rámci boje s dětskou obezitou (ale i nadváhou) funguje řada institucí, výživových poradců a terapeutických skupin. Podstatná je informace, že při takto nelehkém úkolu, musí spolupracovat celá rodina. Je třeba, aby byli všichni seznámeni se zásadami zdravého stravování a pohybu, aby věděli, co je porušení, aby uměli správně pomoct.  

Zpozornět by měli rodiče už v momentě, kdy je jejich dítě na horní hranici normy. Sice je jasné, že dvacet kilogramů nadváhy dítě nepřibere přes noc, ale mnohem lépe vyřešíte jedno kilo než dvacet. Navíc, když zajde nadváha k obezitě a i ta daleko, budou se hůře vymýšlet i praktikovat pohybové aktivity, dítě bude mít nezdravě zatížený kloubní i kardiovaskulární systém, hrozí mu cukrovka druhého typu, onemocnění jater, ledviny, vysoký cholesterol i tlak, dýchací potíže… a mnohé další komplikace.