Nový vztah? Na co bychom se měli zeptat sami sebe

Muž, žena, s dětmi, bez dětí… osud si s námi hraje v každé životní situaci a mnoho z nás potká v životě situace, kdy je třeba rozloučit se s tím, co bylo, a přivítat cokoliv nás čeká. Vstoupit do nového vztahu je vždy těžké, obzvlášť pokud máme děti nebo jiné závazky. Ale v konečném důsledku zůstává všechno na nás. Na co bychom si měli odpovědět, než vstoupíme do nového vztahu?

Někdy je totiž to, že „přitahujeme špatné partnery“ vlastně jenom důsledek skutečnosti, že je neumíme selektovat. Dokud totiž sami nevíme, co chceme, je všechno jen pokus, ne výběr. Jak si trošku usnadnit cestu ke kvalitnímu vztahu? Tak, že začneme sami u sebe.

Jsem připravený/á?

To je klišé, že? Když se ale oprostíte od této konotace, začnou vyvstávat otázky. Vztah, a ten nový obzvláště, je něco, co zabírá doopravdy hodně energie i ostatních kapacit. Jak jste na tom s péčí o rodinu? Jak to máte v práci? Co vaše závazky? Máte dost času na to věnovat sobě i partnerovi to, co byste si na začátku zasloužili? Budete mít prostor se dobře poznat? Nevydali jste se teď náhodou na cestu osobního rozvoje, nepotřebujete všechnu energii pro následování svých cílů? Nemůže se stát, že nějakou oběť časem partnerovi budete mít za zlé?

Dostali jsme se doopravdy přes svůj minulý vztah?

Toto velmi dobře doplňuje, ilustruje a rozšiřuje předchozí bod. Nechcete úplně ve skrytu duše svůj předchozí vztah zpátky? Nehledáte nový jenom jako pomocnou ruku na to, abyste přestali myslet na předchozí. Nikdo nechce být „převozník“ a málokdo si jím být zaslouží. Buďte fér k sobě i svému potenciálnímu budoucímu partnerovi.

Co v předchozím vztahu nefungovalo?

Říci si toto nahlas, respektive formulovat si, co by mělo být do budoucna jinak, je extrémně podstatné. Poučit se ze svých chyb i z nedostatků ostatních je důležité, každá zkušenost se počítá, i když jsme se díky ní naučili spíš to, co nechceme. Nebo nemůžeme dát. Nebo neumíme.

…a co v něm fungovalo?

Je třeba umět rozeznat pozitivní věci, vidět i to, co je dobře. Pokud vám to nešlo ve vztahu předchozím, možná by bylo dobré na tom zapracovat pro vztah budoucí. Je možné, že vám chybí vhled do vlastních vztahů. Třeba jste ty dobré ještě nezažili. Pokud si umíte vzpomenout jen na věci, které nedopadly dobře, podívejte se kolem sebe. Možná znáte pár, který pokládáte za zdravý, když už ne ideální). Inspirujte se, formulujte si požadavky, řekněte si, přes co nejede vlak.

Jaký vztah vlastně hledáme?

Třeba jsme zrovna ve fázi, kdy například dlouhodobý a vážný vztah by byl na překážku naší dlouho vybojovávané svobodě. Může být moc brzo nebo moc nevhodná doba na cokoliv, posaďte se sami se sebou a promluvte si do duše, co vlastně od vztahu očekáváte? Jednou týdně zábavný večer nebo dlouhodobá podpora, souznění a potenciál „žili šťastně až do smrti“?

Sdílíte hodnoty?

Pokud máte zájem o dlouhodobý vztah, ten zdaleka nestojí jen na stejných zájmech, oblíbeném jídle, knihách, filmech nebo hudbě. Postoje, názory, globální přesvědčení, víra, vize. Chcete, aby tento člověk vychovával vaše děti? Bude jim schopný předat to, co byste jim chtěli předat vy sami? Není něco v jeho světonázoru ve velkém rozporu s tím vaším?

Máte rádi sami sebe?

Klišé, které silně konkuruje bodu číslo jedna. Ale stejně tak, při bližším zkoumání vyjdou najevo skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu. Je pravděpodobné, že člověk umí milovat druhého, i když nemiluje sám sebe. Ale zároveň na partnera klademe velké nároky – nechceme po něm jen pouhý cit, ale zároveň ho máme jako své vlastní zrcadlo, které by měl nastavovat našim vlastním slabým i silným stránkám. Bohužel, místo objektivity budeme partnera vnímat jako nástroj pro vlastní sebehodnocení. To může vést k přetvářce a nedostatku upřímnosti, bez které vztah nemůže být opravdový. A co víc? Můžete partnerovy projevy lásky zpochybňovat, nevěřit jim a být vůči nim podezíraví. A to nezní úplně ideálně.

Jak se chováme v partnerově přítomnosti?

Slovy klasika, partner by měl probouzet to nejlepší v nás. Pozorujte se. Jste v jeho přítomnosti dostatečně sví, uvolnění? Máte tolik prostoru, kolik potřebujete a chcete? Neomezujete se v názorech nebo chování? A pokud ano, tak tím dobrým způsobem? Učí vás partner, inspiruje?

Představíme partnera svým přátelům a rodině hrdě?

„Podívejte se všichni, TOHLE je můj chlap.“ „TAHLE ženská patří ke mně, to je, co?“

Chcete, aby bylo takto smýšleno o vás? Výborně. A vidíte tak svého partnera? Jste na něj ve společnosti pyšní? Nemáte strach ho přivést domů a ukázat ho jako „svou volbu“? Budou ho respektovat a mít ho rádi? Můžou ho mít rádi za to, jak se díky němu cítíte?

Vztah a osoba

Možná na něm (na ní) není nic špatného. Možná naopak, jsou to skvělí lidé. Vykládáte jim raději o sobě, než je posloucháte? Chcete je jako posluchače, jako své publikum? Možná prostě jen vztah nechcete, nepotřebujete. Pokud vám vyhovuje být sami, není na tom nic špatného. Ale jakmile přijde člověk, díky kterému se budete chtít vzdát svého klidu, který jste si vybojovali a mnohdy i draze vykoupili, poznáte to.

Jestli jste při odpovědích na otázky váhali, možná je čas na druhý rozhovor, který sami se sebou povedete. A to na téma. Je lepší být sám nebo ve vztahu, o který zase tolik nestojíme?