Od maminky k manželce aneb Je důležité aspoň chvíli bydlet sám?

Fenomén takzvaných „mamahotelů“ je jedním z nejpalčivějších vztahových nešvarů současné doby. Jenomže! Ono to zdaleka není jenom problém dneška, ani doby dávno minulé neumožňovaly bydlení o samotě, takže se dá říct, že k tomu nemáme ani tak nějak historické dispozice. Proč bychom to ale měli chtít u sebe? A proč bychom to měli chtít u partnera? Zdaleka ne jen kvůli schopnostem péče o domácnost.

Od rodičů do manželství (nebo jiného typu svazku) s krátkou potenciální mezizastávkou na vysoké škole. To je nejčastější model soužití v existujících partnerských vztazích. Ano, ve velkých městech, kde jsou vztahy obecně složitější, to může být jinak, ale většinová populace má stále tento model. I pracující a vydělávající „děti“ se od rodičů nestěhují, protože proč? Je to neekonomické rozhodnutí, uslyšíme jako argument číslo jedna. Ale ani to není jednoznačné. Proč bychom měli o samostatnost usilovat sami, proč bychom měli o ni usilovat pro naše děti?

Když člověk žije sám…

…má lepší vztahy s rodinou a přáteli. Až když nejsou rodiče, sourozenci nebo třeba nejlepší přátelé pořád po ruce, uvědomíme si, jakou roli v našem životě hrají, jak jsou důležití. Životem pod jednou střechou s rodiči často dochází k napětí, které je způsobené rozdílnými názory na vedení domácnosti, na trávení volného času nebo utrácení peněz. I malichernosti dokážou vztah pošramotit, ale že to byly malichernosti, si uvědomíme, až když se s nimi nepotýkáme na denní bázi.

...lépe pozná sám sebe. Klišé? Ano. Pravda? Opět ano. Pokud žijete v prostředí, kde je vše na a podle vás, zjistíte, co vám vyhovuje, jaké jsou vaše silné a slabé stránky, co vám na životě o samotě vadí, co vyhovuje, a jak to aplikovat na případný budoucí vztah. Zjistíte, jaký vám vyhovuje denní režim, jaké je vaše chování oproštěné od veškerých podnětů, a tak dále. V dalších vztazích a sociálních interakcích pak nebudete frustrovaní z toho, že „je něco špatně“, ale budete přesně vědět, co.

…umí lépe zacházet s penězi, má větší zodpovědnost. Pokud vše, co se vašeho života týče – od zaplacení nájmu po vyprání povlečení – závisí jenom na vás, nemáte koho vinit, když „se to neudělá“. Člověk, který žije sám, si mnohem rychleji a lépe vybuduje mechanismy zajišťování „životních funkcí“, umí si rozplánovat peníze, protože když je nebude mít, tak je prostě nebude mít, a to není příjemný pocit. Do budoucna jako když najde.

…zná rozdíl mezi slovy „sám“ a „osamělý“. To jsou totiž dvě úplně rozdílné věci. Když je člověk sám, může si začít užívat pouze svou vlastní společnost. Není od věci umět si naplánovat čas, který strávíme sami se sebou, protože v životě nás nečeká jenom společnost ostatních lidí. Když jsou děti na táboře, partner na služební cestě a sourozenec na dovolené, může se stát, že si najednou nevíme rady sami se sebou. A přesně to je chvíle, kdy si vzpomeneme, jak jsme si užívali, když kolem nikdo jiný nebyl – a najednou je po problému.

…umí se lépe rozhodovat. Stejně jako s domácími pracemi a penězi, jak vymalovat ložnici nebo jestli si pořídit nebo nepořídit skútr, to za vás, když žijete sami, nikdo nerozhodne. Sériemi dobrých a špatných rozhodnutí a jejich následků se člověk naučí, zač je toho v životě loket. A je moc dobře, když se učí v situaci, kdy má zodpovědnost jen sám za sebe. Dělat některé věci poprvé, až když je na vás závislá rodina, to stojí mnohem více nervů.

…ani ty domácí práce nejsou zanedbatelné. Každý, kdo žil nebo žije sám, ví, že ten byt se prostě sám neuklidí, jídlo se do ledničky samo nedostane a prádlo do skříně taky ne. Není špatné přijít na to, že věci, které bereme jako naprostou automatiku, vlastně zabírají nezanedbatelný čas a energii, domácí skřítci neexistují a máma i táta to vážně nemají lehké. Do všech budoucích vztahů požehnaná zkušenost. Jak pro muže, tak pro ženy.