Peníze jsou ve vztahu vždycky problém

Souhlasíte? Ať je jich málo, moc, tak akorát, ať vydělávají oba partneři, jeden, žádný… prostě jak se zdá, nikdy není aranžmá ideální. A i když bychom řekli, že vztah funguje mezi dvěma rozumnými lidmi, kteří se přece musí umět domluvit, dřív nebo později dojde na konflikt(y) kvůli financím. Dá se jim vůbec vyhnout? A jakým způsobem dělají peníze problémy ve vztahu nejčastěji?

Taky máte představu o tom, jak je vztah dvou lidí především o jejich duševní kompatibilitě, souznění, porozumění a společném sdílení radosti a překonávání překážek? Jakmile jste ve vztahu, který je označovaný za vážný, popřípadě rovnou v manželství, určitě víte, že i tak přízemní věci, jako peníze, dokážou romantiku pěkně rozsápat. Dva lidi nejsou totiž jen dvě duše, ale taky dva platy, dvě výchovy, dva přístupy a k tomu všemu nádavkem dva a více krků nejen k živení, ale také k oblékání, vzdělávání a zábavě. Kdy se z peněz stává problém?

Je jich málo. To je asi to první, co přijde na mysl. Jenomže ono málo je velmi relativní pojem. Na hranici životního minima se někdy dá žít i mnohem spokojeněji než s průměrným platem. Kdy je tedy peněz málo? Když se jejich množství nesetkává s nároky a požadavky rodiny. A v rovnici výdělku a životního standardu se jedna z proměnných musí změnit. Takový stav totiž vede velmi často k hledání „viníka“, tedy obviňování partnera. A to oboustrannému.

Je jich moc. Kupodivu. Vysoké příjmy zdaleka nejsou zárukou bezproblémových financí. S vysokými příjmy jde ruku v ruce odpovědnost za jejich udržení, ale také za jejich distribuci. Mnohdy se více vydělávající lidé chovají k penězům o mnoho „skrblivěji“, a tak disproporce toho, „co máme“ a „co bychom si mohli dovolit“ je často velká. A to nemusí dělat dobrotu, zvlášť když v rodině dobře nefunguje komunikace. Velké nároky kladou vysoké příjmy na výchovu dětí, kdy je hranice mezi adekvátním zaopatřením a vyloženým rozmazlováním velmi tenká. Navíc naučit děti hospodařit s penězi, když je jich dostatek až nadbytek, je také velmi obtížné.

Je jich nevyrovnaně. Všichni si asi umíme představit, jakou nedobrotu ve vztahu dělá, když žena vydělává výrazně více než její muž. Tvařme se moderně, ale je to prostě útok na mužské ego, což by mohlo vést k dokazování si své samčí stránky jinými způsoby. Ale i opačný model, ten naprosto obyčejný, kdy mužův příjem tvoří většinový (jediný) příjem domácnosti, nemusí být úplně ideální. Žena se často cítí zavázaná, ekonomicky svázaná a manželovy peníze ji nutí k „poslušnosti“. Časem v ní tak může narůst frustrace z toho, že si vlastně neříká o to, co chce, protože muž drží kasu, takže má více práv ve vztahu.

Neumí se s nimi hospodařit. A to se může týkat všech předcházejících případů. Jakmile neumíme stanovit rozpočet podle priorit domácnosti, tajíme některé své výdaje (a někdy i příjmy, že ano), jakmile chápeme peníze pouze jako prostředek pro zábavu, nutně přijde nepříjemné vystřízlivění. Jednoho dne se prostě stane něco, co nám naši nerozvážnost ve financích notně připomene. Ať už je to oprava auta, zubu nebo nové bydlení, někdy nás správně hospodařit naučí až doby krize. Takový scénář hrozí zejména dvěma typům lidí. Ti první jsou dlouhodobí single, kteří si na své peníze zvykli a nehodlají jejich utrácení přizpůsobovat „vyššímu principu vztahu“, ti druzí jsou opak – lidé, kteří přešli od rodičů do vztahu, nikdy sami nebydleli a sami o sebe se nestarali.

Dělají potíže při rozchodu. Nemusí jít rovnou o společné jmění manželů (nota bene v takovém případě je vyšší instance, na kterou se obrátit). I ve vztahu, kde nejsou právní závazky, jsou závazky morální. A „co je moje, to je tvoje“ vydrží do prvních vážných potíží. Není od věci si majetkové věci vyřešit s partnerem, dokud je jasná obloha a nebe bez mráčku. Zdá se vám to neromantické? Nebo třeba předmanželská smlouva? V tom případě se kupování podlah, dveří a jiných, neodnesitelných kousků do nové společné domácnosti nejeví jako nejlepší ekonomický nápad.

Dohodu o věcech finančních nakonec ale stejně nejvíce ovlivní konkrétní osobnosti obou partnerů. Je ale dobré mít na paměti i ekonomické dopady vztahu, ne všechno je o dlouhých pohledech do očí a vzájemné vášni. Někdy jsou třeba obě nohy na zemi.