Zobrazit přihlášovací formulář

Co by měli muži vědět o těhotenství

  • Publikováno:
Co by měli muži vědět o těhotenství

Možná ne jen o těhotenství, ale o svých těhotných ženách. Každá z nás má své obavy, strachy, nálady a stavy, které se můžou okolí zdát přehnané nebo nepochopitelné. A víme, že žena společně s malým dítětem jsou nejzranitelnější bytosti na světě, i když dokud jsou ještě 2 v 1, může se to jevit trošku jinak. Bojíme se všeho možného, naše nálady a chutě nejsou úplně v normě a co potřebujeme víc, než kdy jindy, je maximální partnerova podpora. V čem konkrétně?

Jestli ve vás roste miminko, možná zažíváte kromě všeho možného taky věci, které svému partnerovi nechcete vysvětlovat, protože si myslíte, že by je měl vědět. Tak nějak tušit. Ale ono to někdy tak samozřejmě nefunguje, občas je nutné mluvit o věcech, které se dějí. Ale je možné, že je ani sama v sobě nemáte formulované… o co tedy jde?

#1 Máme strach. Samozřejmě, především jsme nadšené, nemůžeme se svého dítěte dočkat. Ale jaký bude život s ním? To nás děsí stejně tak, jako se na to těšíme. Máme strach, jestli zvládneme roli matky, jestli bude všechno v pořádku, bojíme porodu, o vztah s partnerem… bojíme se všeho.

#2 Porod nás děsí. Ano, je to přirozené, ano, čím víc se to blíží, tím víc to chceme mít za sebou, je to nutné zlo a hned po něm na tu děsivou bolest pro radost z miminka zapomeneme, ale! Víme, že to bude bolet víc, než si umíme představit. A to nezní moc dobře. Víme, že můžou nastat komplikace. Může se stát něco nám, děťátku, oběma. Další ze strachů, který nás provází celých devět měsíců.

#3 Bojíme se o vztah. Už nebudeme jen my dva, budeme my tři (čtyři, pět…). Všechno bude nové, nebude síla na projevy lásky, bude třeba nezvyklá míra tolerance. Zvládneme to spolu? Neopustí nás partner? Zvládly bychom to všechno potom samy?

#4 Jsme pro partnera pořád přitažlivé? Příroda uměla zařídit na straně ženy všechno tak, aby bylo porodu a péči o dítě přizpůsobeno vše. Ale na straně muže? Vždyť pro něj se nic nezmění, nezaplaví ho vlna hormonů, která vyřeší všechny pochybnosti, co když se mu už nebudeme líbit? V těhotenství přibereme, po porodu asi taky nebude úplně na prvním místě péče o vzhled… Nezradí nás ten nejbližší v té nejzranitelnější době?

#5 Přibíráme. Maminka, děťátko, tatínek taky. U děťátka je přirůstání na váze žádoucí. U maminky do jisté míry taky. Ale jak to, že táta přibírá taky? Je to částečně tím, že se účastní na bizarních hostinách, které si maminky nezřídka žádají, ale často je to jen jakousi párovou solidaritou. Je známá spousta případů, kdy tatínci dokonce pociťovali ranní nevolnosti.

#6 Neopovažujte se na to poukazovat. Nebo si dělat legraci z hormonů. Vážně vás napadá dělat si z nás legraci nebo dokonce kritizovat za to, že přibíráme? Nebo za to, že trpíme změnami nálad? Pardon, vy se pouze vyrovnáváte s našimi projevy, změna na těle a na duchu se týká především nás, nastávajících maminek. Prosím, buďte tolerantní a láskyplní. My jsme ty, které od početí musí snášet neskutečné množství změn, strachů a hrozeb. Ne vy.

#7 A vůbec, s humorem opatrně. Asi už jste slyšeli, že těhotné maminky jsou přecitlivělé? Takže prosím, pozor na to, z čeho si děláte legraci. Pokud se terčem stane třeba špatná pleť nebo o číslo větší kalhoty a ještě k tomu s gumou v pase, věřte, že nás čeká spousta proplakaných nocí. Nebo obrovská hádka. Nebo taky nic, ale tahle varianta je nejméně pravděpodobná.

#8 …sex. Bolí nás všechno. Nejen prsa, ale nezapomeňte – mění se nám uložení orgánů, rozšiřuje se pánev, prokrvení je taky nezvyklé… no prostě je možné, že po druhém trimestru (kdy se u žen často zblázní hormony a jsou velice žádostivé) si moc radovánek užívat nebudeme. A existuje i něco jako čtvrtý trimestr, natož šestinedělí. Takže prosíme, vydržte to.

#9 Buďte ohleduplní, ale nebojte se, nejsme z cukru. Těhotenstvím se z nás ale nestávají křehké nádoby na dítě, lehce k rozbití a rozsypání. Máme na své partnery jeden obrovský a dost nefér požadavek – musíte poznat, kdy potřebujeme obejmout, utěšit a namasírovat, a kdy zase potřebujeme, abyste se k nám chovali jako by se nic nedělo. Zvládneme si otevřít dveře a dokonce i odnést nákup, dělaly jsme to tak vždycky, tak nám neříkejte, že je potřeba těhotenství, abyste se k nám začali chovat jako k alabastrovým panenkám.

#10 Jsme unavené. A líné. Nebudeme si s vámi povídat do noci, nepodíváme se na film, nepočkáme, až se vrátíte večer ze sportu nebo z návštěvy. Budeme spát. Čas do postele bude klidně i v šest hodin odpoledne. Bohužel.

#11 Buďte nadšení. Bude třeba, abyste si zapnuli senzory radosti a vytočili je na maximální citlivost. Víme, že se z vás táta stane doopravdy vlastně až po narození, ale nám dělá každý nový centimetr, každý nový pohyb dítěte takovou radost, že si ji asi ani neumíte představit. Sdílejte ji s námi, neznevažujte to. Věřte, že hormonálně nestabilní nastávající mamince nechcete dávat důvod ani k smutku, ani k vzteku. Doopravdy. Nechcete.

#12 Nemůžeme se dočkat, až vás uvidíme jako tátu. Už jste určitě slyšeli dříve, že vidět chlapa s dítětem je pro každou ženu prostě extrémně rozněžňující. A teď si představte, že je před námi čas, kdy uvidíme svého chlapa s naším dítětem. Už jenom ta představa je jedna z nejhezčích, kterou jsme kdy v životě měly. A přes všechen ten strach, který prožíváme, víme, že je všechno tak, jak má být. A že až si vezmete drobečka do náruče, až ho po vašem boku uvidíme vyrůstat, až ho budete za něco kárat, smát se s ním, vychovávat ho a hrát si, budeme nejšťastnější na světě.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku