Než se z dítěte stane teenager

Jakmile puberta udeří v plné síle, začíná být rodič ve zjevné nevýhodě. Pro dítě nejsou žádoucí rodičovské rady, útěcha, pomoc a ani prostá přítomnost. Co se řekne, to neplatí, co se vyžaduje, naschvál nebude, a když je krize, máte přece jako rodič „povinnost“ zasáhnout, takže vděk je taky na bodu mrazu. Ale to je v pořádku, i my jsme si tím prošli. S teenagerem je velmi těžké navázat kontakt, natož navodit důvěrnou rodinnou atmosféru. Jaké zvyky bychom měli stihnout vytvořit, než nám puberta vezme vítr z plachet?

Jako rodiče ztrácíme v životě teenagera (a někdy i dříve) majoritní vliv. Jinak řečeno – už toho moc nezmůžeme. A společně strávený čas se stává více restriktivním než v klidu tráveným. Jak tedy zajistit, abychom si v tomto „temném“ (nicméně extrémně formativním) období byli se svým nesnesitelným teenagerem pořád blízcí? Tak, že na tom budeme pracovat ještě před pubertou, a vytvoříme některé užitečné a hřejivé domácí zvyky.

Společná večeře. To je možná větší výzva pro rodiče než děti. Jedno společné jídlo denně ale intenzivně posiluje rodinné vazby, je to chvíle, kdy si všichni dohromady povídáte o tom, jaký byl den, jak se máte, jaké jsou třeba plány na víkend a podobně.

Odložit elektroniku u jídla a za volantem. Dítě se nejlépe učí podle vzoru, to je známá věc. To, že odkládáme telefon při řízení auta, používáme hands free a víme, že zprávy a notifikace počkají, by mělo být naprosto samozřejmé (i když jedeme v autě sami). Ale u společného jídla nebo jiných akcí, kdy by měla být pozornost prioritně zaměřená jinam, by elektronika a komunikace s vnějším světem měla také zůstat stranou. Pokud to neuvidí, nebude to s větší pravděpodobností jednou dělat ani váš teenager.

Vyhraďte si čas na povídání o tom, jaký byl den. Asi jste si všimli takového menšího nešvaru – „zasloužit“ si teenagerovu pozornost je nadlidský výkon. A tak je dobré mít už před pubertou takový hezký zvyk si spolu popovídat. Samozřejmě to znamená chtít mít přehled o nejrůznějších lidech, událostech a záležitostech nejrůznějšího významu, což nemusí být vždycky zrovna zábavné… Ale perspektivou vašeho dítěte – takový zájem je nedocenitelný.

Fyzický kontakt. Z teenagera objetí nebo pusu na dobrou noc nevymámíte, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Teda pokud to není běžná součást každodenní komunikace. Pokud si to nastavíte dříve, možná se vám v teenagerovských letech vašeho dítěte nebude muset po kontaktu tolik stýskat.

Seznamte se s jejich elektronikou. Internet je velmi nebezpečné místo… potenciálně. A rodiče by měli vědět, jakými způsoby se dítě na síti pohybuje. Nemyslíme tím žádný nepříjemný stalking, ale prostý zájem o nejnovější aplikace, ovládání jejich elektroniky a tak dále. Využívání rodičovských zámků a různých šikovných omezení taky není od věci si osvojit. Kdyby náhodou.

Travte čas s jejich přáteli. Ideálně i jejich rodiči. Proč? Těch důvodů je nespočet, kromě lepšího přehledu o jejich volném čase, můžete skrz přátele své dítěte o dost lépe poznat. Uvidíte, jak se chová v prostředí sobě rovných, jakou roli zaujímá v kolektivu, podle čeho si volí své blízké. A jakmile vaše dítě začne mluvit o lidech, které neznáte, nikdy jste je neviděli, můžete to brát jako drobné varovné znamení – aspoň víte, kdy zpozornět.

Mějte pochopení pro jejich zájmy. Ať už to jsou počítačové hry, koně nebo cokoliv jiného, je vysoce pravděpodobné, že vás debaty o koníčcích vlastních dětí budou občas doopravdy nudit. Nebude vás zajímat, jak se hra hraje, jaké jsou trendy v lacích na nehty a účesech a podobně. Ale někdy se předstírat hodí. Projevovaný zájem (i ten předstíraný) je obrovské pouto, které vztahy v rodině posiluje.

Najděte si koníček, který budete sdílet. …i kdyby to měl být jenom společně oblíbený seriál. Čas strávený s dítětem bude čím dál vzácnější, a věnování se koníčku se bude hodit. A co je úplně nejlepší? Sport. Když je vašemu dítěti okolo deseti let, proč ho vzít s sebou běhat? Nebo proč nezačít běhat spolu? Můžete si dělat různé závody, tabulky a podobně, a kromě rodinných vazeb zdokonalíte taky fyzičku a metabolismus.

Ukládejte je do postele. Pár minut po probuzení a pár minut před usnutím jsou časy, kdy dítě už (nebo ještě) nemá tu svoji nově nabytou masku „vlezte mi všichni na záda“ a je mnohem otevřenější případnému svěřování a povídání si. Není důvod ve zvyku ukládání do postele nepokračovat. Vycítíte, kdy je to vhodné, a kdy ne, někdy je možné jenom omezit frekvenci a rozhodně neomezovat soukromí, ale budete překvapení, jak se v takových chvílích stávají z drsných teenagerů malé děti.

Pozorovali jste dopady, které puberta na rodinné vztahy měla? A jak se vám daří bojovat proti ochladnutí vztahů? Dejte ostatním tip na Mimibazaru!