Zobrazit přihlášovací formulář

9 příznaků blížícího se rozvodu. Věnujte jim pozornost a neignorujte je!

  • Publikováno:
9 příznaků blížícího se rozvodu. Věnujte jim pozornost a neignorujte je!

„Dokud nás smrt nerozdělí“ je sice pěkná formulace, k jejímu naplnění ovšem dojde málokdy. Mnohem častěji než smrt nás rozdělí rozvod. Ale mezi svatbou a rozvodem existuje spousta znamení, která hlásí potenciál ne zas až tak šťastného konce. Konec vztahu totiž nenastává ze dne na den, ale může trvat roky. Jaké příznaky je dobré neignorovat? Nebo je alespoň umět rozpoznat?

Navzdory názoru nesezdaných párů, v žití „na hromádce“ a manželstvím existuje rozdíl. A to zdaleka ne jen ten administrativní. Manželství přece jen v hlavách a srdcích aktérů může něco změnit. Nikdo asi přesně neumí pojmenovat, co konkrétně to je, možná změna společenského statusu, možná pevnější rozhodnutí mít vztah „do smrti“. A z toho nutně vyplývá, že rozvod je něco diametrálně odlišného, než je rozchod.

Nejhorší je, když je to jedno

Všechny následující body jsou vlastně konkretizováním obecné poučky – pokud je vám všechno, co se ve vztahu děje, jedno, není to dobré. Málokdo ta konkrétní varovná znamení nevidí, ale v případě, že je vidíte a nijak vás to vnitřně nedrásá, je to pravděpodobně to nejzásadnější, čeho si můžete všimnout.

Nezájem o city toho druhého

Jsou dva pohledy na věc, respektive dva projevy téhož. Tím prvním je fakt, že vám partner nedělá radost. Respektive ho netěší dělat vám radost. A to i třeba tím, že jen prostě dodrží slovo a ukáže se ve slíbený čas (a tady ruku na srdce – nemůže to být tím, že jsme jeho projevy tohoto typu začali brát jako automatiku nebo je třeba i znevažovat?). A druhá strana stejné mince – viděl vás partner se kvůli němu trápit, plakat? A neudělal nic? Milující osoba rozhodně nechce být zdrojem vaší bolesti.

Všechny stížnosti jdou k partnerovi

Volávali jste si během dne? Psali? A to všechno o tom, jak se máte rádi a chybíte si (plus nějaké drobné každodennosti)? Podívejte se na svou komunikaci teď. Je možné, že se smrskla na stížnosti – pokazila se nám lednička, pes se vyčůral na koberec v obýváku, potřebujeme vyměnit baterii ve sprše, v práci je to na nic… atd. Ano, je normální partnerovi sdělovat svá trápení, ale není normální dělat si z něj boxovací pytel naší frustrace.

Chodíte se bavit, ale ne spolu

Je dobré mít oddělené zájmy. Ale je dobré mít také nějaké společné. A měly by vás bavit zhruba tak stejně, protože trávit volný čas s partnerem je vlastně to, proč ho máte (no dobře, ještě pár věcí by se našlo). Od trávení volného času odděleně je k uvědomění si, že partnera vlastně nepotřebujete, doopravdy jen krůček. A nejde jen o to partnera potřebovat nebo ne, ale také o to, že je vám příjemnější (jednomu nebo oběma) spolu nebýt než být.

Vůle ke kompromisu

Bylo by asi hezké, kdybychom byli v párech stoprocentně kompatibilní, ale to se jen tak nestane. Sem tam narazíme na třecí plochy. A ty je třeba umět vyřešit – když to nejde ke všeobecné spokojenosti, tak alespoň k ničí nespokojenosti. Protože tvrzení, že manželství je v pořádku, dokud jeden s druhým souhlasíme. Jakmile projevíme nesouhlas, partner se zatvrdí a je oheň na střeše, to dříve či později vyústí k explozi potlačovaných pocitů, názorů a tužeb.

Špatná nálada

Někdy naše hlava odmítá informaci formulovat, i když je hluboko uvnitř uložená. A tak máme často v nefungujícím vztahu až nepřiměřeně špatnou náladu, blízko k vzteku, hádkám o maličkosti, křiku… prostě ke všemu, co upustí páru od dlouhodobé podvědomé frustrace.

Vymýšlíme, proč ještě nejít domů

Najednou se i pomoc s úklidem kamarádce jeví jako strašně super nápad. Nebo vzít děti na výlet a vrátit se mnohem později, než by bylo obvyklé, protože tam si ještě dáme zmrzlinu, tam se zajedeme podívat, ty zajedeme navštívit. Prostě se nám nechce domů. A to není úplně nejlepší pocit, že ano. Tak by to asi být nemělo…

Ostatní lidé mají najednou vyšší prioritu

A vlastně ne jen lidé. Celkem často se sezdaným párům stává jedna věc – na prvním místě v žebříčku priorit jsou jejich děti, na druhém kariéra (volitelné), na třetím kdokoliv zrovna potřebuje pomoct – kamarádi, kolegové, rodina, přátelé… kdokoliv. Hlavně se nezajímat o to, co se děje mezi partnery, hlavně se nesoustředit na vlastní problém.

Ignorujeme intuici

„Když jsem šla uličkou k oltáři, prolétla mi hlavou myšlenka, které jsem se v jednom okamžiku zděsila, ale které mě zároveň vůbec nepřekvapila. A kterou jsem úspěšně ihned potlačila. Byl to tak krásný okamžik, všude kolem milovaní lidé, ale… ´kéž by tam teď přede mnou stál někdo, koho si chci doopravdy vzít´. Ano, na toto jsem myslela předtím, než jsem řekla své Ano. Které vlastně nemělo nikdy zaznít“

Klára, 33, tři roky rozvedená

Většina z nás, když se podívá zpátky, tak přiznává, že to svým způsobem věděla. Že to není ono. Ale tento pocit, protože je tak strašně potlačovaný a nekonkrétní, se dá přebít kde čím. Dětmi, bydlením, dovolenými… a třeba to vydrží.  

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

barbinecka37 12. 10. 2016, 9:57
(Y)
luckies 12. 10. 2016, 9:36
Mám pocit, že je to dost trefné... odpovídá to skutečnosti :´(
jane100 11. 10. 2016, 20:32
(hadka).. :),to jsou rady..jěště že nejsem vdaná (H)

Kategorie