Když je kávy trochu moc

Káva je v současné době velkým tématem, jako houby po dešti vyrostly kavárničky, pražírny a vůbec místa, kde si můžeme dopřát výběrovou kávu s patřičným rituálem (a když si požádáme o mléko nebo cukr, pravděpodobně budeme vykázáni). Většině z klasických konzumentů kávy jsou ale zrna, pražení a netradiční způsoby přípravy celkem jedno. Protože odjakživa nám káva symbolizuje ranní pohodu, pracovní pauzičku, poobědovou pohodu a odpolední sedánek. Jenomže… ono kofeinu může být na jedno tělo až moc. Jak poznáme, že to s kávou už tak trošku přeháníme?

Káva je věc kulturní, byť je kofein návykový, se závislostí v pravém slova smyslu se potýká doopravdy málokdo (nebo to málokdo vůbec zjistí). Jenomže kofein na nás může mít velmi nežádoucí účinky i bez závislosti. Jak poznáme, že pro víc kofeinu přestalo být v našem životě místo už před nějakým tím šálkem denně?

Jsme maličko… no, podráždění. Kofein je látka, která má účinky – a to především na nervový systém. Kofeinová podrážděnost tedy není jenom tak prázdný pojem. Kofein blokuje adenosinové receptory, tedy působí proti spánku a únavě, ale zároveň taky stimuluje produkci adrenalinu a dopaminu, takže člověk je tak nějak více „připravený k boji“. Nadměrná stimulace sympatického nervového systému vyvolává zvýšený tep, nervozitu, úzkost, podrážděnost a často taky podrážděnost doprovázející neadekvátní výbuchy hněvu. V takovém případě bychom neměli kávu úplně odstřihnout, jenom zkusit přejít částečně na bezkofeinové varianty.

Máme přes den návaly únavy. Energii a pozornost nám dodává jídlo a spánek. Kofein nám dodává falešnou energii, nutí tělo využívat nouzové zásoby z jater, které pak musíme zase načerpat někde jinde. A tak má káva rychlý nástup, ale jakmile její účinky odezní, tělo zůstává vyčerpané. Pokud vám přijde, že potřebujete denně víc a víc kávy, abyste zůstali bdělí, opak je pravdou – nepotřebujete víc kávy, ale lepší životosprávu. Zaměřte se na stravování!

Na záchodě se dveře netrhnou. Kofein působí močopudně. Takže, pokud pijeme kávu pravidelně, asi se častěji dostavujeme na záchod. Káva nemá s pozitivním pitným režimem nic společného, naopak – odvodňuje nás. A pokud nezvýšíme příjem vody, můžou se dostavit problémy spojení s dehydratací. Od suchých rtů po onemocnění ledvin.

Tiká vám oko. Nebo palec. Nebo… něco. Znáte takové to drobné škubání v periferních částech těla, které sice nebolí, ale zato je pekelně otravné? Zvlášť, když se mu nechce přestat? Toto může způsobovat kofein a to hned dvěma způsoby. Tím prvním je, že kofein zvyšuje nervosvalovou dráždivost, tím pádem máme „pocuchané nervy“ nejen obrazně, ale i doopravdy. No a tím druhým je zmíněná dehydratace – z těla nám odchází mnohem víc minerálů a ostatních látek, než by mělo, takže nám chybí mimo jiné i hořčík.

Spánkový režim je absolutně mimo kontrolu. Kofein dokáže nabourat spánkový režim, i když si poslední lok dáme i víc než šest hodin před spánkem. Z dlouhodobého hlediska umí káva nabourat i celý cirkadiánní rytmus, tedy adaptaci těla na čtyřiadvacetihodinový cyklus oběhu Slunce a střídání světla/tmy.

Musíme… to… ehm, ehm… ale rychle. Káva, a to i ta bezkofeinová, má projímavé účinky. Souvisí to jak se zrychlujícím účinkem kofeinu na metabolismus, tak s přirozeným laxativním účinkem kávy (i když jeho přesný původ není zatím uspokojivě prokázán). Teoreticky by se to dalo pokládat vlastně za pozitivní účinek kávy, ale chyba lávky. Jakákoliv projímadla (i ta slaboučká) a zrychlovače metabolismu jsou pro tělo návykové – v konečném důsledku budete muset pro stejný efekt zvyšovat dávky a bez účinné látky „to“ půjde jen s obtížemi.