Zobrazit přihlášovací formulář

Mýty, které mohou ničit vztahy

  • Publikováno:
Mýty, které mohou ničit vztahy

O dlouhodobých vztazích panují stovky mýtů a koluje ještě víc nepravd. Na první pohled zní logicky, takže jim spousta z nás věří. Ale když je podrobíme kritickému zkoumání, zjistíme, že prostě pravda nutně musí ležet někde jinde. Proč jsou takové mýty nebezpečné? Protože nastavují nereálná očekávání od vztahu a pokřivují nám perspektivu, jakou náš vztah hodnotíme. Už jenom představa, že dobrý vztah „by měl“ být takový nebo onaký, může zasít semínko frustrace. Jaké mýty jsou ty nejnebezpečnější?

Samotný pojem dobrý vztah znamená pro každého něco trošku jiného. Ale podstata zůstává – chceme dožít svůj život po boku člověka, kterého milujeme, vážíme si ho, respektujeme ho, baví nás a můžeme s ním sdílet společné zážitky. To ale neznamená, že...

...na dobrém vztahu se nemusí pracovat, ten prostě je. Na nejsilnějších a nejpevnějších vztazích se prostě musí pracovat, jedno, jak jsou oba partneři na první dobrou kompatibilní. Je tak nějak systémovou chybou, že nás rodiče, výchova ani vzdělání nemohli připravit na tu spoustu práce, kterou potřebuje vztah v době neomezených možností. Jak ale poznat, že vztah stojí úsilí až moc? Nejlepší možný indikátor je pravděpodobně vyhodnotit, jestli se cítíme častěji šťastní nebo nešťastní. Pokud nás vztah devastuje, není to láska. Ale ani to není tak úplně pravda... protože lidské neštěstí není jen dlouhodobá hysterie, pláč a další na první pohled rozeznatelné indikátory. Člověk si zvykne na všechno, takže neštěstí se pro nás celkem jednoduše může stát normálním stavem věcí. A tak... trávíme víc času obavami o vztah nebo užíváním si toho, co nám přináší?

...když se partneři doopravdy milují, navzájem ví o svých potřebách a pocitech. Je to v podstatě předpoklad, že partner je schopný číst naše myšlenky. Často očekáváme, že partner prostě ví, co chceme, co nás zraňuje nebo co nám dělá radost. Toto očekávání jsme si vyvinuli už jako děti, kdy naši milující rodiče doopravdy většinou toto zvládali. Jenomže v dospělosti nejsme zodpovědní za čtení myšlenek, ale za dobrou komunikaci. A tak není kritérium to, jestli partner odhadne to či ono, ale jestli umí poslouchat to, co mu říkáme (ne to, co k němu telepaticky vysíláme, naznačujeme nebo předpokládáme, že si odvodil).

...pokud jsme doopravdy zamilovaní, vášeň nikdy nevymizí. Kvůli románům, filmům, seriálům a romantickým příběhům jsme nabyli dojmu, že když se ze vztahu vytratí vášeň, je s ním něco špatně. Že pokud po partnerovi neustále netoužíme a on po nás, není to to pravé. Nicméně denní rutina, povinnosti a zvyk nutně vášeň z počátků vztahů tlumí. To ale neznamená, že musí být pryč nadobro. Skutečná vášeň se odvíjí od psychické intimity a k novým prožitkům. A tak s trochou hravosti, experimentování a zkoumání může být vztah plný vášně až do skonání věků.

...děti vtah a manželství jenom posílí, upevní. Je to paradoxní, ale s dětmi spokojenost partnerů ve vztahu spíš klesá. Neznamená to, že jeden druhého přestáváme milovat, ale do našeho života vstoupí role, kolem které se bude následujících pár (desítek) let točit úplně všechno víc než kolem jakékoliv jiné. Je třeba mít realistická očekávání. Předpokládat, že se dítětem spraví vztah, může být velmi, velmi ošemetné. A přinést víc komplikací než užitku. Před rozhodnutím mít dítě (nebo další dítě) je víc než žádoucí s partnerem o možných změnách mluvit a vzájemně se aspoň trošku připravit na to, co nastane.

...žárlivost je projev pravé lásky. Žárlivost je ve skutečnosti spíš projevem vlastního sebevědomí a důvěry ve vztah, respektive jejich absence. Pokud máte od přírody žárlivého partnera, jednou z cest je mu neustále dokazovat, že nemá k žárlení důvod. Časem ale zjistíte, že je jedno, jak se snažíte, ale partner žárlí pořád. V takových případech je třeba pracovat na partnerově sebevědomí a na nalezení způsobu, jak vykřesat víru ve váš vztah. Když podstatě žárlivosti neporozumíme nebo si ji partner nepřizná, je to cesta do pekel. A snažit se partnera k žárlivosti naschvál ještě podnítit, to může mít následky až katastrofické.

...aby byl vztah úspěšný, někdo se musí změnit. Při chronických neshodách a problémech, jako je třeba opakovaná nevěra, je třeba si uvědomit, že není třeba změny jen na jedné straně. V takových případech musí na změnách své osobnosti a podmínek, které pro sebe navzájem vytvářejí, pracovat partneři oba. Ve vztahu člověk rád ukazuje prstem, ale málokdy sám na sebe.

...párová terapie není třeba, jít tam znamená konec vztahu. V dnešní době je to téma konečně trošku detabuiozvané. Dříve znamenala však manželská poradna prohru a porážku, veřejné přiznání, že vztah je u konce. Tento paradoxní přístup k něčemu, co má ve skutečnosti vztahu pomoct, je ale doposud až nezdravě rozšířený. Mnoho párů proto vyhledá terapii až příliš pozdě – když už trpí dlouho a frustrace převážila nad vůlí vztah opět budovat. Párová terapie by měla fungovat spíše jako preventivní opatření a páry by ji měly vyhledat, když se potýkají s problémy pár měsíců. Ne třeba deset let.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku