Jak se při hádce nevytočit doběla

Začalo to v obchodě zapomenutými jogurty. A teď stojíte proti sobě, vykřičeli jste na sebe všechno možné a vám už se v hlavě honí myšlenky na rozvod. Anebo je na stole spor o podstatné věci a navzájem si říkáte u každé druhé věty – au, toto mě bude mrzet. Když se necháme unést, může být každý problém o mnoho horší, než by být mohl a měl. Pokud k tomu máme sklony a nechce se nám partnerovi ubližovat a ze sebebanálnější ho komára dělat dramatického velblouda, máme pro vás pár tipů, jak se uklidnit i během hádky.

Rudo před očima a podpásové argumenty, tyto dvě věci jsou v hádkách ruku v ruce. Důvodů, proč páry nechávají zajít hádky do extrémů, proč se nebrání eskalaci a vlastně se do krve pohádat chtějí, může být hodně. A většinou to nevypovídá nic moc lichotivého o samotném vztahu, někdy je jakákoliv hádka prostě jen ventilem pro dlouhodobou frustraci. Ale často za to prostě můžou jen naše nátury.

My budeme vycházet z předpokladu, že když už se hádáte a nabíráte otáčky, ve skutečnosti víte, že se tolik hádat nechcete a potřebujete jenom trošku zkrotit vlastní temperament. Jako prevence situace, kdy vlastně nechtěně (i když z krátkodobé perspektivy většinou velmi chtěně) způsobíme na vztahu trvalé škody, se můžou hodit následující tipy.

• Často zazní argument, že hádavější je partner, a proč já bych měl/a být ten/ta, kdo na sobě pracuje, uklidňuje se a snaží se to celé trošku korigovat? Odpověď je jednoduchá – někdo s tím začít musí. A pověstné „příklady táhnou“ platí i v tomto případě. Jakmile začnete pracovat na svých reakcích, časem se připojí i partner. Vždyť jde přece o společný vztah, nebo ne?

Posaďte se. Nebo ještě lépe – lehněte si. Tyto polohy těla dávají mozku signál, že jste vlastně zrelaxovaní a v klidu (byť se to absolutně neslučuje s realitou). Když budete chodit, gestikulovat nebo jen stát, budou mít vaše negativní emoce lepší průchod na cestě ven.

Uklidněte se. Tváře hoří, hrdlo se svírá, tep buší ve spáncích, dech se krátí. Když jste nazlobení, adrenalin chystá tělo k variantě útok/útěk (věděli jste, že při návalu adrenalinu se začnou více prokrvovat končetiny a méně hrudník? Aby se nám lépe utíkalo a utrpěli jsme menší ztráty, kdyby nás někdo napadl.). Vzhledem k tomu, že to vše jsou fyziologické reakce, můžeme naše tělo trošku obelstít. První fintou je, že zavřeme oči – kdo by v nebezpečí zavíral oči, že? Se zavřenýma očima se pak zhluboka nadechneme a s výdechem odpočítáme od desíti k nule. Potlačíme tak projevy návalu adrenalinu a přesvědčíme tělo, že situace není až tak žhavá.

Otázky, otázky. Otázky zpomalují tempo. A pomáhají k pochopení. Takže místo toho, abychom reagovali soudem, můžeme se zeptat, jak to partner myslí. Skoro vždy má druhé kolo vysvětlování méně emocí, protože partner musí promyslet jinou formulaci.

Dejte si pauzu. Ne tu pověstnou, předrozchodovou. Ale regulérní pauzu, není třeba na všechno reagovat bezprostředně. Vezměte energii, která se ve vás nakupila, a transformujte ji – jděte běhat, uklízejte, cokoliv. A klidně i běžte spát, nemusíte brát pravidlo „nikdy nechoďte spát naštvaní“ tak doslova. A ráno moudřejší večera je taky velká pravda.

Nezapomeňte, že se milujete. Zkuste si právě v těch nejtěžších chvílích sami připomenout, že svého partnera milujete a je to dobrý člověk. Nechcete mu ublížit a pravděpodobně ani on vám (pokud ano... je to úplně jiný příběh).