Kdy je třeba pro hubnutí více jíst

Tělo potřebuje kalorie na to, aby jich spalovalo více. Ačkoliv se to na první pohled nezdá úplně logické, je to tak. To, co přijímáme v potravě, využíváme na „na provoz“, to, co odčerpáváme z tuku, je z „mimořádných výdajů“. Jakmile dostatečně nejíme a přesto máme ta mimořádná vydání (tedy cvičíme), tělo si chrání tukové zásoby a energii získává tak, jak je to jednodušší a rychlejší – odčerpává ji ze svalů. Když nejíme a cvičíme, může se stát, že nám bude klesat svalová hmota (resp. určitě nebude růst) a co se tuku týče, zůstaneme plus mínus na svém. Jak poznat, že bychom měli přidat, tentokrát v jídle?

Seříznout kalorie na naprosté minimum je v oblasti hubnutí dá se říct školácká chyba. Abychom nastartovali metabolismus, musíme mít dostatek živin na všechny procesy, které v těle probíhají, a ještě k tomu něco navíc, abychom uživili svaly v zátěži. Takže – jak poznáme, že jíme doopravdy málo a musíme si přidat?

Pořád myslíme na jídlo. Zní to jako něco, co je normální, když začneme s dietou... opak je ale pravdou. Pokud se vám odpoledne neskutečně vleče, protože jediné, na co dokážete myslet, je večeře (v tom horším případě až snídaně dalšího dne), není to v pořádku. Mezi hlavními jídly bychom měli vyhledávat zdravé svačinky, snacky v podobě zeleniny, ořechů a potravin nabitých proteiny. Jinak se totiž může stát, že „selžeme“ a poddáme se přejídání, když už to nebudeme moci vydržet.

Přeskakujeme jídla. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, případně druhá večeře. Ano, tak bychom se měli na „dietě“ stravovat. I když každé tělo je trošku jiné a může zabírat jiná frekvence stravování, toto je majoritní, nealternativní, osvědčený a spolehlivý způsob. Jakmile nesnídáme, nevečeříme nebo vynecháváme pravidelně jiná jídla, je celkem jisté, že prostě jíme málo. To pravé umění není v množství a frekvenci, ale ve složení naší stravy.

Už nějakou dobu jste to nedostala. Pánové, toto se vás netýká, můžete přeskočit. Nicméně nedostatek kalorií může způsobit, že náš cyklus začne vynechávat, stává se nepravidelným, dokonce se může zastavit. Průvodním jevem je často padání vlasů a lámavé nehty. Málo kalorií, málo minerálů a vitamínů si zahraje s našimi hormony...

Máme hrozivé bolesti hlavy. Náš mozek jede na glukózu v krvi. Celé tělo se snaží, aby mozku zajistilo co nejstálejší prostředí, takže prioritní je vždy zásobit glukózou právě mozek. A pokud nekonzumujeme dostatečné množství sacharidů, dřív nebo později se to projeví i na hlavě. Pokud máme zamlženou hlavu, bolí nás, jsme hákliví na světlo nebo máme jiné nevysvětlitelné potíže, může to být tím, že prostě a jednoduše málo jíme. Zkuste jen tak pokusně přidat kalorie a trošku sacharidů – pokud bolesti odezní jako mávnutím kouzelného proutku, je příčina jasná.

Při pomyšlení na cvičení bychom si šli nejraději lehnout. Vzpomenete si, že půjdete odpoledne cvičit, a přepadne vás z toho najednou taková preventivní únava? Tělo při představě výdeje prostě chce nabrat sílu – když už ne jídlem, tak aspoň spánkem. Režim spánku je častým průvodním jevem nedostatečného příjmu kalorií.

Jste navýsost podráždění. V angličtině vzniklo spojení slova hladový – hungry a naštvaný – angry = hangry. Hlad, i když se nám scvrkne žaludek a my už ho tolik necítíme, nás rozhodně nezanechává v dobré náladě. Někdy je sebekontrola provázena frustrací a tedy i změnami nálad, podrážděností a podobně.

Jídlo vás neuspokojí. Ani po psychické, ani po fyzické stránce. Hlava i tělo se na jídlo těší stejně, i když z jiných důvodů. Pokud vás vaše salátová večeře nechá jenom rozdrážděné, že byste si dali víc, a frustrované, zkuste zařadit více zdravých tuků a bílkovin. Ty by měli náš hlad utišit mnohem efektivněji než vitamíny, voda a vláknina, které jsou v zelenině.