Zobrazit přihlášovací formulář

(Téměř) zaručený způsob, jak najít toho pravého

  • Publikováno:
(Téměř) zaručený způsob, jak najít toho pravého

Jeden totiž existuje. Ale málokomu se líbí. Často kolem sebe slyšíme povzdechy, že partner či partnerka jsou takoví a onací, jak to a to nevyhovuje, vadí, co a proč nesnášíme. A pak se najednou ocitneme v situaci, kdy zůstaneme sami. Jak k hledání nového partnera vlastně přistoupit? Jak nebrat jenom to, co je, ale zároveň nepřebrat? A proč kolem sebe vidíme a slyšíme více nešťastných než šťastných konců?

Zamilovanost, láska, partnerství. Dříve jsme si mysleli, že to tak prostě bude, zamilujeme se, vezmeme se, budeme mít děti a společně zestárneme s úsměvem na rtech. Pak přijde život a my zjistíme, že to nebude tak úplně jednoduché. A čím jsme starší, tím obtížněji se smiřujeme s „nekvalitou“ nabízeného zboží. Máme utříbenější priority, nároky, požadavky. Jenomže to všechno možná bereme ze špatného konce.

Jaký by měl náš partner být...

Spousta lidí v životě začíná znovu několikrát. Ne vždy s úplně „čistým štítem“, každý vztah nás něco naučí, něco nám vezme, v něčem nás změní. A to je v pořádku, jinak to prostě nejde. A když nás náš poslední vztah přebolí a my se s klidnou hlavou zamyslíme nad tím, jaký by náš budoucí (a ideálně i poslední a životní) partner měl být, jak si odpovíme?

Nemluvme o vzhledu, ať už pro nás hraje jakoukoliv roli. Buďme konkrétní ve vlastnostech potenciálního partnera. Většina z nás se omezí na vlastnosti, jako jsou věrnost, loajalita, přátelství, upřímnost a tak dále. Cítíte, jak je to všechno nezřetelné?

Většinou se v životě celkem jednoduše naučíme, co vlastně nechceme. Víme, proč se rozpadly naše předchozí vztahy, jestli měli šanci vydržet, kdyby bylo něco jinak, kdo a co udělal špatně, kdo dobře a proč to nešlo dohromady. Jak se naučit definovat to, co chceme, na základě toho, co nechceme?

...a jací jsme my sami?

  • Najdeš, až to budeš nejméně čekat.
  • Jakmile přestaneš hledat, přijde to jako blesk z čistého nebe.
  • Však ono to přijde, počkej.

A další variace na toto téma slyší každý nezadaný člověk v jakémkoliv věku. A ona je to pravda – jak to? Proč vztah přijde, jakmile ho nejméně čekáme? Odpověď je jednoduchá, protože se soustředíme na něco jiného. A to „něco jiného“ jsme my sami.

„Prožila jsem si sedmiletý vztah plný rozchodů a návratů, emocionální horské dráhy. V jednu chvíli jsme mluvili o dětech a svatbě, v druhé chvíli jsem ho podezírala, že má někoho jiného. Byla to muka – a mohli jsme si za to sami, nebyli jsme schopní se jeden od druhého odpoutat. Vyřešilo se to za nás, přítel byl cizinec a rozhodl se (aniž by mě do rozhodování zahrnul) vrátit se zpět. Nabídka, abych šla s ním, nepadla. Byla jsem zdevastovaná a tak, jako spousta dalších, jsem zoufale hledala někoho jiného, kdo by aspoň trošku přebil tu bolest. Ale bylo to jako hledat náplast na otevřenou zlomeninu. Jednoho dne se to ve mně zlomilo a řekla jsem si, že navzdory ztrátě je to vlastně šance na to, využít veškerý čas a energii pro sebe. Vždycky jsem chtěla zkusit dokázat se připravit na jednu fitness soutěž, a tak jsem začala trénovat. Byť mi bylo 35, zaplatila jsem si trenéra a byla na dobré cestě. Začala jsem zdravě jíst, dost spát, ale také se stýkat s jinými lidmi než byli ti, kteří mě tahali po barech, abych se zabavila a zapomněla. Vrátila jsem se také k malování, kterému se můj přítel smál, chodila jsem na výstavy a žila více kulturou. Co na tom, že sama? Po půl roce jsem se svými starými kamarády zašla do baru, kde jsem předtím byla už tisíckrát. Se stejnou společností, tentokrát ale o minerálce s citrónem. A co se nestalo – potkala jsem muže, kterého bych předtím přehlédla (a který by patrně přehlédl mě). Slovo dalo slovo, bydlíme spolu a život bez sebe si už neumíme představit. A vážně, vážně jsem to nečekala, dokonce snad ani možná nechtěla. Teď jsem ráda, mám parťáka nejen do života, ale i na koníčky a zájmy, které jsem předtím ani nevěděla, že mám.“

Laďka, 39

Často děláme to, že od života chceme a přijímáme jen nabídky – to mi vyhovuje napůl, to ne, děkuji, další! Jakmile doopravdy zjistíme, co nás baví, jaké jsou naše opravdové zájmy a cíle, možná teprve pak zjistíme, jakého partnera vlastně chceme. Budeme vědět nejen to, co chceme, ale co sami vlastně nabízíme. A s největší pravděpodobností právě tehdy nám do cesty přijde ten pravý.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku