Single rodič a jeho dítě

Ne vždycky má dítě oba rodiče. Může se tak stát náhodou, ale i cestou, na které se vyskytnou větší překážky, než jaké je manželství nebo partnerství schopno unést. Na situaci, kdy zůstaneme na dítě sami, není připravený snad nikdo. A když už nastane, je velmi těžké se s ní vyrovnat, ať už máme času „na přípravu“, kolik jenom chceme. S čím vším se musíme vyrovnat?

Sem tam musíme pominout naši psychickou bolest a nechat ji až na dobu, kdy si ji budeme moct dovolit. Na začátku je třeba zařídit si všechno, co nám zajistí bezproblémový chod domácnosti. A přijmout fakt, že se bez pomoci možná neobejdeme.

Zjistit si možné státní příspěvky. Velmi záleží na životní situaci, na místě bydliště a tak dále, ale v problematických životních situacích nás náš stát nenechá nikdy úplně na holičkách. Můžete dosáhnout přídavku na dítě, na bydlení, nemluvíme o mateřské a rodičovské dovolené. Dokonce i v zaměstnání máte nárok na ústupky ze strany zaměstnavatele (plánování směn atd.). A to opomíjíme případnou vyživovací povinnost bývalého partnera. Doplatky můžete čerpat na živobytí, v hmotné nouzi, pro okamžitou pomoc, ošetřovné... Nebojte se obrátit na místní správu sociálního zabezpečení nebo se obraťte na specializované sociální služby.

Zjistěte si možné úpravy péče o dítě. Dítě není sbírka CD, abychom si je po rozchodu mohli rozdělit napůl. Jaké jsou rozdíly ve výhradní péči, střídavé péči a jaká jsou možná aranžmá?A pokud máme možnost si vybrat, co pro nás a naše dítě bude nejlepší? Poradí vám právníci, sociální pracovníci (OSPOD), ale začít můžete domluvou se svým (bývalým) partnerem.

Bydliště blízko vlastní rodiny. Jako svobodnému rodiči se nám můžou stát různé věci, kdy bude třeba dítě pohlídat, vyzvednout, uložit... a je třeba myslet na to, kdo by vám mohl pomoct, když už partner není možnost. Většinou padne volba na rodinu a nejbližší přátele. A i kdyby to znamenalo stěhování, stojí za to bydlet poblíž.

Pořádek ve financích. Jestli nikdy nebyla ta správná doba na to začít myslet hospodárně, teď je. A zdaleka ne jen na úspory a finanční chod domácnosti, ale také třeba na správné pojištění. Zkusit se podívat na výdaje a příjmy nejen z měsíce na měsíc, ale také z roku na rok, odhadnout, co všechno bude třeba pořídit, kdo a jak se bude finančně podílet, jestli můžeme plánovat dovolenou a jakou, a tak dále.

Mámy a tátové kamarádi. I když může být těžké najít si nové přátele, můžete zapátrat třeba i po těch starých, se kterými jste ztratili kontakt. A svobodná nebo vdaná, máma zůstane vždycky mámou a bude rozumět vašim problémům a potřebám víc než kdokoliv jiný. Je důležité mít si s kým povykládat a mít adekvátní zpětnou vazbu, ideálně konstruktivní.

Naučte se komunikovat s bývalým partnerem. Vztahy umí být stejně krásné jako ošklivé. A jejich konce obzvlášť. Nic naplat, otec nebo matka vašeho dítěte z vašeho života nikdy nezmizí, jsou jeho součástí a komunikovat bude třeba vždycky. Je proto dobré, když plamen zášti uhasne co nejdřív, a i když vřelost není nutná, konstruktivita a slušnost ano. Pro to, abyste se naučili komunikovat se svým partnerem, když už to doopravdy nejde, může sloužit také spousta služeb od sociální po tu mediační. Ani na toto nemusíte být sami.

Vypořádat se s bolestí. Jako svobodný rodič máte hodně možností, kam upírat svou pozornost, takže se snadno bolest potlačuje. Ona se ale objeví. Nepopírejte ji, snažte se s ní vypořádat. Pokud negativní pocity potlačíme, objeví se jindy, ale s větší intenzitou. I když není nejvhodnější pustit záchvat pláče na dětském hřišti, neodkládejte to a dopřejte si zhroucení klidně ještě ten samý den. Pište si deník, mluvte do diktafonu, křičte v autě, mluvte s přáteli, najděte si terapeuta. Stres, smutek a úzkosti jsou věci, které potřebují ventilaci i vhodnou léčbu.

Vyrovnejte se s vinou. Že jste svému dítěti zničili domov? Vzali šanci na šťastné dětství? Že se kvůli vám trápí? Tyto a mnohé další otázky na vás budou pravděpodobně dopadat s obrovskou drtivou silou. Sebeobviňování i obviňování partnera je normální, ale je důležité si uvědomit jednu zásadní věc. Život v neharmonickém domově plného zanedbávání, neštěstí a třeba i násilí (ať už fyzického nebo psychického) formuje dítě vždy špatným směrem. I když je současné nové aranžmá domácnosti těžké, nikde není psáno, že je horší. Navíc máte toho ve svých rukách doopravdy hodně... jenom to bude vyžadovat odvahu a sílu.

Buďte příklad. Vztahy, s jakými se dítě setkává, formují přístup ke vztahům, který bude mít v budoucnu. Ono by bylo hezké vyjít z domova, kde se rodiče milují, respektují, vždy se dohodnou a podpoří, ale mnoho z nás vychází z domovů, kde je křik, hádky, podvádění, lži a neštěstí na denním pořádku. I jako svobodný rodič můžete jít příkladem. Můžete svému dítěti vysvětlit a ukázat, že to byla volba, která je nejlepší jak pro vás, tak pro něj, že budete raději šťastní sami než nešťastní ve dvou. I to je dobrý model – dítě se naučí postavit se samo za sebe a nenechat okolnosti, aby převálcovaly jeho osobní štěstí.

Co řeknu dětem? Pro mnoho z nás je naprosto nepředstavitelná situace, kdy budeme muset dětem nastalou situaci vysvětlovat. Ale neměli bychom se bát – myšlení dětí je o mnoho jednodušší než to naše. S přibývajícím věkem budou samozřejmě přibývat také otázky, dítě by mělo vědět, že mu na ně odpovíme (adekvátně jejich věku). Úplně na začátku stačí být velmi obecní a odkázat na fakt, že každá rodina je jiná. Někdy jsou máma a táta, někdy si nerozumí, a tak je pro všechny nejlepší, když žijí odděleně. A někdy děti žijí s babičkou, někdy s novými rodiči. Nic není špatně, každá situace je nejlepší, jaká za daných okolností může být.

Rovnováha mezi prací, rodinou a novým osobním životem. Je toho hodně, s čím se svobodný rodič musí potýkat. Dvakrát ubylo času, ale dvakrát přibylo věcí, které je třeba do něj vměstnat. A pro jedno bychom neměli zapomínat na druhé.

Komunikovat se školou. Nebo školkou nebo jinými institucemi, které naše dítě navštěvuje. Pedagogičtí profesionálové mají své metody, jak se vypořádat s problémy dětí, ale musí o nich vědět. Jakmile nastane nová rodinná situace (nebo v momentě, kdy k ní neodvratně všechno směřuje) je dobré zajít za učiteli, vychovateli a dalšími kompetentními osobami, a o nové situaci je zpravit. Tak zajistíme, že naše dítě nebude vystaveno ve škole (a jinde) stresu z kárání, že jeho chování (a děti z rozpadajících se rodin často mají chování abnormální – zlobí, jsou plačtivé, zhorší se jim známky...) se nesetká se špatnou odezvou.