Zobrazit přihlášovací formulář

Chyby, které dělají zamilované ženy

  • Publikováno:
Chyby, které dělají zamilované ženy

Některé z nás to tak prostě mají. Vybíráme si správné muže, kteří by mohli být potenciálními životními partnery, máme otevřená srdce, nemáme problémy s důvěrou a chceme být zamilované, chceme ten život plný lásky, naplněného vztahu a perspektivy. Není na tom nic špatného, odměřenost, odstup a obezřetnost jsou sice dnes tradičnější přístup k začátku vztahu, ale správnost takového postupu je k zamyšlení. No a tak se stane, že některé věci prostě uspěcháme.

Každá žena nosí (nebo někdy nosila) v hlavě představu, jaké to je, zamilovat se. Prostě se potkají dva lidi, věci zapadnou na správné místo a pak už není nic problém. Jenomže životní zkušenosti nás pravděpodobně už poučily, že takto to rozhodně není. Dva lidi se potkají, pak jistou dobu váhají, poznávají se, oťukávají, pak vyjdou na povrch všechny komplikace z minulých životů, všechny nejistoty, které si neseme s sebou a velmi často to dopadá tak, že to vlastně nijak nedopadne.

A tak když se stane, že narazíme na muže, který je pro naše srdce jedno velké ano, máme tendence ho popadnout do spárů, nikdy nepustit a udělat všechno proto, aby se i on nás držel jako klíště. Ale někdy je to na škodu. Proč? Co nejčastěji uspěcháme?

Sex. Pojďme rovnou na komoru. Většina žen se se svým vyvoleným vyspí ne proto, že by nemohly vydržet tu fyzickou touhu, ale proto, že si myslí, že ji nemůže vydržet on. A že sexem si muže zavážou, připoutají. Jenomže opak je pravdou. Každý muž je dobyvatel, lovec, který, když už má kořist naservírovanou na stříbrném podnose, ztrácí zájem. Všechny už jsme to slyšely, ale dnešní doba tomu úplně nepřeje. První sex bývá až moc často ekvivalentem prvního polibku před dvaceti lety. Vždyť to přece není tak dlouho, co spolu lidé chodívali na rande týdny, než došlo k fyzickému kontaktu, a měsíce, než došlo na vy víte co. A na lidech se toho tolik nezměnilo, na mužích už vůbec ne. Nechejte je dobývat, ať jste za odměnu, ne jako samozřejmost.

Představování přátelům a rodině. Představit svého partnera přátelům a rodině je skoro neodolatelné. Chcete se pochlubit jím, tím, jak se k vám chová, jak jste šťastná a jak velká je vaše láska. Pokud jste spolu ale první měsíc, zadržte. Představování partnera svým blízkým je jistá forma závazku. Ani ne tak pro vás, jako pro něj. A všichni víme, jak fungují nucené závazky (no moc dobře ne). Takže pokud možno, snažte se ho nevyděsit, snažte se neuvést do žinantní situace jak rodinu, tak přátele, pokud jim ho představíte a za dva týdny se rozejdete, nečekají vás nejpříjemnější chvíle.

Budoucnost i přítomnost je on. Jeho cíle, jeho přání, jeho plány, jeho život, jeho byt, jeho... doplňte samy. Pro ženu je to přirozené, rozplynout se ve světě svého muže, ale když to uděláme na začátku a bez vyjednávání, ztratíme svou vlastní hodnotu. Jak před sebou, tak před ním. Když překonáme první euforické týdny, je na čase vrátit se (částečně) ke svému starému životu. Ke svým přátelům, rodině, práci, koníčkům. A najít styčné body, kompromisy a harmonii dvou samostatných životů.

  • Trpělivost je přesně to, co jsme se měli po cestě životem naučit. Netlačit na pilu, věci mají vždy svůj vlastní průběh, ve svůj vlastní prospěch. Nic nevytlučeme ze vztahu, kde není kompatibilita, ale i když ji najdeme ve vrchovaté míře, ani tak není dobré potřebovat mít některé věci hned. Je třeba si uvědomit, že i my máme na očích růžové brýle, a fakt, že svého nového partnera chceme mít po svém boku na věky věků, nemusí za pár týdnů tak úplně platit. Poznávání se v různých situacích a za jiných okolností, to chce čas. Ať pak nejsme navzájem překvapení.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie