Soužití generací – výhody nebo potíže?

Někdy idylické soužití, někdy drama. Aranžmá je různé. Mladá rodina bydlí u rodičů, ovdovělou maminku si nastěhují domů její potomci, věcné břemeno na zděděném domě, dvougenerační bydlení v oddělených bytových jednotkách jednoho domu… Ale dopady bývají podobné. Proč je soužití generací dnes větší problém než jindy?

Co rodina, to jiné uspořádání. Nebudeme se věnovat všem typům bydlení a možným důvodům, proč tato situace vznikla. Zkusíme si povědět, jaké jsou benefity a jaká ohrožení vztahů v rodině, když se nad problémy mává rukou.

Výměnek včera a dnes

Málokdo ví, že slovo „výměnek“ pochází z „vymínit si“. A sice konkrétně si vymínit právo na dožití na určitém místě s doživotní rentou a službami. To je romantika, co? Dříve byly doby, kdy se o „důchodce“ stát nestaral. To bylo výhradně na dětech. A tak za to, že jste dítě vychovali, darovali mu polnosti, dům a předali tajnosti hospodaření, musel vás váš potomek důstojně ubytovat, i když hospodářství převzal sám. A dokonce musel rodičům odvádět jakýsi podíl na zisku z hospodaření a starat se, jakkoliv to šlo.

Instituce výměnků u nás byla zrušena v roce 1948, ale roku 2014 zase obnovena! Dá se smluvně zajistit to, co bylo dříve chápáno jako dobrý mrav.

Z všemožných důvodů se o staré lidi dnes do určité (a celkem vysoké) míry stará stát. Máme zdravotní a sociální pojištění, důchody, různé služby a neziskové organizace. Společnost vytváří prostor pro to, aby byli staří lidé co nejdéle schopni samostatného života. Proč?

Stáří nositelem moudrosti?

Moudrosti ano, praktických rad bohužel už většinou ne. V dřívějších dobách uměli lidé především to, co je naučili rodiče. Dnešní penzisté vás relevantně nepoučí, jak vychovávat přetechnizovaného puberťáka, jak uspět v nových profesích, které existují teprve pár let, jak si zařídit moderní bydlení. Na to je doba příliš hektická a poměry ve společnosti se mění moc rychle. A tak se stává, že místo toho, abychom si za babičkami a dědečky chodili pro rady, připadá nám, že už nám nemají co dát. Tomuto jevu se věnují přední sociologové, proti diskriminaci seniorů ve společnosti bojují mnohé neziskové organizace.

Ekonomická situace je dnes také jiná. Až do své smrti má každý člověk alespoň nějaký příjem, úplně bez prostředků snad v našich poměrech zůstane jen naprosto mizivé procento. A proto při soužití vyvstávají jiné situace než dříve.

Pravidla, striktní dodržování a maximum soukromí

Spousta lidí si dokáže vícegenerační bydlení představit pouze jako přechodné řešení. Pro mnoho rodin je to ovšem nezbytnost a to především z ekonomického hlediska. Z malého průzkumu vyplývá, že takové soužití může mít hodně výhod:

• Sdílení provozních nákladů
• Pomoc s pracemi v domácnosti
• Hlídání dětí
• Možnost trávit volný čas s někým, koho máme rádi

Ale také nevýhod:

• Nedostatek soukromí
• Nesoulad názorů
• Konflikt „rodič – rodič – dítě“ (snižování autority rodičů před jejich dětmi)
• Komplikovaná organizace (logistika, nákupy, kdo kdy je a není doma…)

A proto je třeba si v rámci takového soužití nastavit jasná pravidla. Nevyčítat a nedávat záminky pro to, aby bylo co vyčíst. Žádný člen domácnosti by neměl žít na úkor těch ostatních. Ale jak to zařídit?

• Maximalizujte podmínky pro soukromí každé „rodiny“
• Stanovte si striktní pravidla pro pokrývání výdajů
• A stejně striktní buďte také v otázkách výchovy
• Zapněte toleranci na maximum…
• …ale když je problém, mluvte
• Zvažte všechny možnosti alternativního uspořádání
• Předejděte vyhroceným vztahům – nelehké vícegenerační soužití nezřídka stojí za rozpadem vztahů. Definujte si sami pro sebe svou loajalitu, dejte partnerovi, dětem, ale i rodičům nebo prarodičům najevo, že věci musí mít pravidla.

Co dělat, když to nefunguje

Především je nutné neodkládat řešení na chvíli, když už je pozdě a za vámi jsou jen zničené vztahy a těžko omluvitelná slova. Často lidé nabudou přesvědčení, že „když je to rodina, tak to odpustí“, ale každý člen je zároveň také člověk.

 Soustřeďte se na to hezké a s tím špatným pracujte. Valná většina situací se dá vyřešit – i snášet větší nepohodlí má cenu, pokud tím zachráníte rodinné vztahy. Pokud je důvod k nefungujícímu soužití sentimentální cit k domu, soucit nebo nevědomost, jak jinak situaci řešit, obraťte se na psychology nebo terapeuty. Existují krizová intervenční centra, sociální odbory a speciální pracovníci, kteří vám pomohou.

Ale hlavně, dívejte se na člověka, ne na jeho věk. Je to naše maminka, babička, tchýně, ne „důchodce“. Mají své potřeby, které možná jsou nepodobné našim, ale to neznamená, že bychom je měli ignorovat. Máme jim co vracet a to nejmenší, co můžeme udělat, je vlídné chování, snaha o pochopení a vycházet vstříc. A včasně řešit veškeré situace, které by mohly vést k tomu, že se přestaneme mít rádi.