Proč náš partner nechce radu, ale pochopení

Máte za sebou dlouhý, těžký den, kdy se vám hroutilo všechno – od práce po rodinné patálie, po cestě domů byla nehoda, zácpa, nestihli jste nakoupit, spěcháte domů. A pak vám partner řekne něco, co spustí hotovou tsunami negativních pocitů. Rozkřičíte se, rozpláčete, ale on vás uklidní: „Omlouvám se, už mi to nemusíš vysvětlovat, vím, proč tak reaguješ a je mi líto, co se stalo. Nenechám nikoho a nic, aby ti ublížil. Pojď sem.“ A obejme vás. Že to nezní moc pravděpodobně? Taky není. Ale lákavě? To teda ano.

Mnohem častěji se dočkáme odpovědi: „Nechápu, co se děje, neřekl jsem přece nic tak hrozného. Děláš z toho strašné drama a přitom o nic nejde.“ Protože život prostě není romantická komedie. Ale i tak bychom v něm ocenili trošku více pochopení. Nepotřebujeme, aby všichni souhlasili a přidali se na naši stranu, ale když něco cítíme, chceme, aby to ostatní neshazovali, nebagatelizovali, nezesměšňovali. Aby to brali vážně, i když tomu tak úplně nerozumí.

Vztah roste s přijetím

Jakmile přestaneme soudit podle našeho vlastního úhlu pohledu, dáme partnerovi velký dárek. Sebedůvěru. Protože nepřijetím a nedostatkem snahy o porozumění jenom posilujeme jeho obavy a nejistoty ohledně sebe samého. Svůj vlastní kontext zná nejlépe každý sám a někdy není jednoduché vysvětlit všechny důvody, proč, co a jak, když k tomu navíc druhý nevypadá, že by ho to zajímalo.

• Ospravedlnění a přijetí partnerových pocitů zní jako fráze z pomyslné knihy Jak na šťastný vztah krk za krokem, ale představte si to sami na sobě.
• Partner se bude cítit více milovaný a respektovaný, když se zeptáte, jestli s vámi chce mluvit o tom, proč ho vaše poznámka nebo komentář tolik podráždila. A rozhodně si bude vztahu s vámi více vážit.
• Předejdete hádkám, nebo je alespoň mnohem rychleji vyřešíte. Vyslechnout a pochopit je mnohem cennější než se urazit a pohádat.
• Pomžete partnerovi být otevřenější také k vašemu vlastnímu úhlu pohledu. Díky vašemu zájmu o to, co se děje v partnerově hlavě, si může partner uvědomit spoustu věcí. Nejen o sobě, ale také o tom, že i vy si zasloužíte stejnou příležitost. A že ne všechno je vždycky tak přímočaré, jak by se mohlo zdát.
• I když nevyřešíte problém, ukážete podporu. To, že „promiň“ občas nestačí, asi všichni známe. Sem tam potřebujeme nějaký čas na to, abychom nechali věc být. Ale to, co nám se jeví jako naprostá maličkost, může být v partnerově hlavě katastrofou apokalyptického rozměru. Dát najevo, že akceptujeme samotný proces jeho smiřování se s „hádkou“ nebo čímkoliv to bylo, je velmi ceněné.  

Čím více budeme partnerovi ukazovat fakt, že ho přijímáme – se všemi jeho pocity, procesy, reakcemi, názory a zkušenostmi, tím více prohlubujeme náš vztah. Protože vztah dvou lidí by měl být maximálně o obrušování hran, ne o změnách osobnosti. Jak toho dosáhneme?

Buďme přítomní. Když nám partner něco vysvětluje, je třeba mít plné soustředění. Dívat se do očí, držet za ruku, obejmout, mlčet. Také bychom měli poskytnout jakousi zpětnou vazbu, když náš partner dokončí svoji výpověď, měli bychom zkusit vlastními slovy popsat, co jsme slyšeli, co jsme se dozvěděli. A tím prokázat, jestli jsme všechno správně pochopili. A časem se naučíme tak trošku číst myšlenky. Protože zjistíme, že ne všechna slova a situace znamenají pro každého to samé. Prošli jsme si různými minulostmi, máme jiné zkušenosti, jiné definice. A naučit se znát ty partnerovy (a on naše) je klíčové. Jedním z krásných nástrojů porozumění je jistá globalizace partnerova pocitu, ujištění, e za daných okolností by podle vás cítil to samé každý. A pokud jsme někdy žili podobný scénář, jaký má teď náš partner, měli bychom to sdílet. Prokázat tak empatii a pochopení může někdy znamenat víc než omluvná večeře.