Konec starých časů

Film je úsměvnou konfrontací velkostatkářské společnosti v počátcích republiky s romantismem, jakoby vystřiženým ze starých časů. Hrdinou je kníže Megalrogov, muž z rodu barona Prášila, ale také dona Juana i dona Quijota či Nashova Obchodníka s deštěm. Okouzlující fanfaron, o kterém nikdo nic neví, který se objeví neznámo odkud a zmizí neznámo kam, který se však svým zjevem a chováním, připomínající postavy pohádkové a snové, výrazně odlišuje od ostatních lidí. Konec starých časů je půvabný snímek s neopakovatelně nostalgickou atmosférou a především hereckým koncertem hlavních představitelů s Josefem Abrhámem v čele, umocněným Menzelovým režijním mistrovstvím a poetickou kamerou Jaromíra Šofra, laděnou do pastelové tonality starých litografií