„Kristýnu, úplně ti rozumím. Když jsem včera večer utahaná dorazila ve čtvrt na deset domů myslela jsem,že mě klepne. Dole pod okny na lavičce opět sedělo několik našich nepřizpůsobivých spoluobčanů s katarou a pělo ty jejich písně. To se fakt člověk potom raději zabední doma. Řvali tam do půl…“