Kde se vzala arachnofobie

Jeden z nejiracionálnějších strachů provádí lidstvo už od pravěku. Tehdy ještě strach z pavouků tolik iracionální nebyl, bylo třeba před jedovatými druhy chránit bezbranné děti, ale dnes už je tomu trošku jinak. Pavouků známe kolem 63 000 druhů a člověku nebezpečných jich je asi 7. Máme strach z pavouků v genech? Proč jím trpí v mnohem větší míře ženy? A proč je fobie z osminohých tvorečků tak rozšířená?

Co je arachnofobie

Slovo „fobie“ pochází z řeckého „fobos“, které označovalo úzkostnou poruchu s chorobným a bezdůvodným strachem z věcí, lidí nebo zvířat. Když fobii spojíme s taktéž řeckým označením pro pavouka – arachné, máme panickou hrůzu z pavouků, kterou podle průzkumů trpí až 20 % populace. Ale ve větší či menší formě je pavouk nepříjemný téměř každému.

               Příčiny vzniku

Každá fobie může vzniknout několikerým způsobem:

• Nepříjemná zkušenost v dětství
• Psychické trauma
• Zprostředkované trauma (konkrétní slyšel o traumatickém zážitku někoho jiného)
• Labilita osobnosti
• Zneužívání, které vede k psychické citlivosti
• Naučená fobie – chování a reakce jsou odpozorovány, nejčastěji od rodičů

               Projevy

Není fobie, jako fobie. Její míra je od lehké, která se projevuje překonatelným odporem (člověk je ještě schopen na pavouka případně i sáhnout), po těžkou s nepřekonatelným odporem (člověk už není schopen ničeho jiného, než utéct/vlézt na stůl/křičet/plakat).

Za obecné projevy fobie se považují:

• Zrychlený tep
• Třes těla, bolest hlavy (ta vzniká většinou po odeznění hrozby psychickým vypětím)
• Sucho v ústech, potíže s dýcháním
• Závratě, neklid, neurotické pocity kolem žaludku
• Návaly horka, chladu, mravenčení nebo znecitlivění částí těla

               Co s tím

Téměř všechny fobie se můžeme pokoušet mírnit či odstranit. Všechny tyto pokusy by měly probíhat pod dohledem odborníka – tedy psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta s patřičnou specializací. Léčby fobií mají společného jmenovatele, a to buď postupné, nebo šokové vystavení se strachu a jeho podstatě. Proto je více než vhodné svěřit se v tomto do rukou odborníka.

Strach z pavouků máme v genech

Jak jsme zmínili už v úvodu našeho článku, pro pravěkou společnost, především pro děti, představovali pavouci, hmyz a hadi ohrožení. Ženy před nimi bránily své děti, které se tak reakcím na tyto tvory učily právě od nich. Takže jednou z teorií vzniku arachnofobie je vlastně přímá dědičná linie už od pradávna.

Na rozdíl od drtivé většiny ostatních fobií má ale arachnofobie jedno specifikum. Arachnofobikovi vadí i obrázek, fotka nebo video pavouka, tedy zprostředkovaný obraz, který prokazatelně není ohrožením. Zkuste klaustrofobikovi ukázat fotografii malého výtahu a ani se mu nezrychlí tep. Když to samé uděláte člověku s panickou hrůzou z pavouků a ukážete mu fotografii nějakého zástupce nenáviděného živočišného druhu, minimálně velice rychle odvrátí zrak.

V čem je pavouk jiný

Pavouk v sobě ovšem ztělesňuje vlastnosti, které jsou člověku od jeho podstaty nepříjemné. I proto se jich většina lidí „štítí“, když už ne přímo bojí.

• Nevypočitatelnost – pavouci mají velmi specifický tvar a uspořádání těla, takže se mohou pohybovat dopředu i do stran, jejich pohyb je tedy pro člověka nepředvídatelný a nepochopitelný, tedy nepříjemný.
• Tvar těla – pavouci mají „hranatý“ tvar těla, jejich nohy jsou uspořádány v ostrých úhlech a to lidskému oku obecně nelahodí. Ačkoliv by se nám mohlo zdát, že se pavouci od ostatních zástupců kmene členovců tolik neliší, je tvar jejich těla přece jen jiný. 
• Barva – většinou černá. A to je pro nás také kámen úrazu. Hmyz, když už nějaký máme rádi, tak barevný – motýly, berušky… Černá je odjakživa spojována s nocí, nebezpečím a predátory a pavouci tyto vlastnosti kombinují dokonale. Díky nim a svému způsobu pohybu má pavouk schopnost objevit se rovnou v našem zorném poli, aniž bychom ho předtím periferním zrakem zaregistrovali. A to člověk vnímá jako ohrožení.

Proč musí zrovna pavouci nosit štěstí?

K dobré pověsti pavouků rozhodně nepřispívá ani to, že jsou v lidové slovesnosti, mýtech, legendách, bájích a pohádkách spojováni s mocnostmi zla. Kde se ale vzala pověra, že nosí štěstí?

V mnoha kulturách nosí pavouk štěstí, splňuje-li podmínku, že se spouští na vlákně dolů – tedy symbolický ekvivalent toho, že se štěstí spouští z nebe. V jiných je zase symbolem nenasytnosti, vytrvalosti nebo úspěchu. V němčině dokonce existuje také přísloví, které rozlišuje denní dobu, ve kterou pavouka vidíme, na šťastnou a nešťastnou.

Pro pověru ovšem existuje také pragmatičtější důvod – pavouci jsou (byli) v domácnostech užiteční, hubí hmyz, který může přenášet nemoci. Proto na obranu proti přirozenému odporu a touze vyhnat je z obydlí pryč vznikla pověra, která jim přisuzuje pozitivní vlastnosti a nutí lidi je nevyhánět a nezabíjet.

A jak jste na tom s pavouky vy? Vadí vám? Co říkáte na teorii, že se fobické reakce mohou dědit? Diskutujte na Mimibazaru!