Jste emocionální jedlík?

Je tolik příležitostí, kdy jíme. A zdaleka nejíme jenom, když máme hlad. Jídlo už dávno neslouží k uspokojování biologické potřeby, k zajištění toho, aby náš organismus měl dostatečný přísun živin. V těchto směrech naopak naše stravování velmi často selhává. Pro mnoho z nás je jídlo jednou z reakcí na různé stavy mysli, je to reaktivní činnost, která nám má pomoct vypořádat se s nestandardní situací. A vůbec nejde jenom o stres.

Všichni máme svá nahoře i dole, ale u některých z nás doprovází prázdnotu často také hlad nebo potřeba jídla. Občas trpíme smutkem, který ne a ne odejít, jsme zmatení a neumíme to řešit nebo potřebujeme důvod a řešení, které nemůžeme najít. V momentech emocionální potřeby se zdá zaplnění nějaké prázdnoty jídlem jako dobrý nápad.

Jak můžou emoce ovlivňovat stravovací návyky? Například takto:

• Smutek a hanba. Aneb Máme věcí nad hlavu. Těžký den v práci, hádka s partnerem, selhání. Často v takových chvílích vyhledáváme jídlo, a ne jen tak ledajaké. Prahneme po jídle (nebo pití) s vysokým obsahem cukrů a/nebo tuků. Jde totiž o víc než o chuť. Taková jídla (ale i alkohol) podporují produkci serotoninu, hormonu dobré nálady. Dobré řešení? Ani ne. Podporují ho totiž jen krátkodobě, takže, jakmile opadne, kontrast na naši psychiku dopadne jako těžký kámen.
• Nuda. A to nejen proto, že když nemáte co, jdete si uvařit. Hrozba jídla z nudy není v tom, že jím nudu zaháníme, ale v tom, že když se nudíme, nevěnujeme tak úplně pozornost činnostem, které automaticky vykonáváme. Představte si moment, kdy jen tak ležíte u televize a nemáte co dělat (může se to stát, slyšeli jsme o takových případech!). Položíte si vedle sebe balíček brambůrků, tabulku čokolády, koukáte se na seriál a najednou… je jídlo pryč. Že za normálních okolností nejste schopni sníst celou tabulku čokolády? Když se nudíte, jste.
• Chcete si připomenout hezké časy. Všichni máme s událostmi spojené i ostatní vjemy. Písničky, vůně, chutě. Všechny naše šťastné vzpomínky třeba na chvíle s rodinou mají multisenzorické vlastnosti. Ve chvílích, kdy cítíme potřebu se spojit se „starými dobrými časy“ nám může i nenápadná vůně připomenout, co bylo. Proto někteří z nás nelení a upečou se babiččin štrúdl i jen tak pro sebe. A sní ho, samozřejmě.
• Stres, úzkost a strach. V současné době je stres vlastně nový standard. S ním se ovšem pojí i neustále zvýšená hladina kortizolu, hormonu, který tělu zajišťuje fyzickou a psychickou pohotovost. Reakce, kterou se lidské tělo ještě neodnaučilo, je, že při zvýšeném stresu (a hladině kortizolu) předpokládá také následující zvýšenou fyzickou zátěž. Na kterou potřebuje energii. A tak chce jíst. Cokoliv, co má obsah rychlé energie, většinou mono a polysacharidy. Takže sladké, těstoviny, alkohol, rýže apod.
• Zasloužíte si odměnu, přece. Kdo by to neznal. Něco se vám povedlo? No pojďme to oslavit! Samozřejmě, když vás povýší, je normální zajít si s rodinou na dobrou večeři. Ale když vydržíte se nepohádat s kolegyní, když donesete nákup, když jste konečně doma po těžkém dni… často máme potřebu se „odměnit“ něčím, co je ve skutečnosti takový malý dietní hřích. Se slovy „vždyť je to moje jediná radost“ do nás může padat neuvěřitelné množství kalorií, které se „nepočítají“, protože jsme si je „zasloužili“.

Je toho spousta, co se ještě musíme dozvědět o vztahu našich emocí a reakcí, které v těle spouští. Nicméně v době, kdy je běžné mít na dosah jídlo, jaké jen chceme, se jeho role pro nás transformovala na pomocníka v těžkých časech. Nicméně si tak prokazujeme medvědí službu, málokdo zahání stres paprikou a nudu pojídáním listového salátu. Zkuste sami sebe pozorovat v zátěžových situacích. Jak moc vašimi stravovacími návyky hýbou emoce?