Když máma potřebuje čas o samotě Rodina

Pocit viny. Ano, půjdeme rovnou k věci – všichni víme, že každý člověk a je jedno, jestli muž, žena, otec, matka, babička, pošťák nebo pejskař potřebuje sem tam chvíli, kdy není obklopen ničím jiným, než svými myšlenkami. Kdy si dělá svou vlastní společnost nezávisle na vnějším světě. Jenomže když je žena máma, pocit viny ji provází, i když si jen odskočí na záchod. Proč by se mámy takovému pocitu měly vzepřít? A jak si takový čas o samotě zařídit, užít a co třeba dělat?

Zajímavé je, že mnoho lidí si vlastně ani neumí představit, jaké to je, strávit třeba celý jeden den v naprosté samotě – respektive jen rozhodovat se o tom, jak naložíte s časem, jen o své vlastní vůli. Pokud někdo nikdy v životě nebydlel sám, může mít problém s představou, jak vlastně chce nakládat se svým případným volným časem. To se ale maminek většinou netýká. Když je toho prostě moc, asi si umí lépe než kdo jiný představit, co by zrovna teď chtěly dělat. Jenomže… když dojde na lámání chleba, ani tu návštěvu kadeřníka si moc neumí užít.

Nároky, požadavky a realita

Pocit nepostradatelnosti pro naše děti, domácnost a manžela (v ideálním případě) v nás pěstuje od malička hned několik faktorů. Jsou jimi společnost celkově, která, ať už se tváří sebefeminističtěji, stále na bedra matky hází rodičovství trošku víc neomaleně než na otce. Pak je to naše primární rodina, pokud jsme vyrostli s maminkou, která úsměvem prožila svůj život péčí o ostatní lidi, domácnost a svou vlastní práci, pravděpodobně budeme mít na sebe stejné nároky (no a v případě muže… muž vychovaný takovou maminkou pravděpodobně jinou manželku chtít nebude).

Ale v obou případech jsme to my, samy, které si vkládáme do hlav, co všechno musíme zvládnout. A podle toho taky doma nastavujeme pravidla, na která se ostatním velmi lehce zvyká, kdo by nechtěl, aby za něj někdo dobrovolně udělal všechnu práci? A pak si roky stěžujeme potichu samy sobě, další roky doma nahlas, a pak to buď vzdáme, nebo vybouchneme.

Když přijmeme od začátku roli superženy, která zvládne vlastně úplně vše, čas pro sebe nám vlastně ani nezbývá, ale co víc – jeho potřebu vlastně nikdo moc nerespektuje. Protože superžena nemá osobní prostor, ten rozdala všem okolo.

Jak z toho ven? A jak ven?

Ideálně na to myslet už od začátku vztahu, péče o dítě a děti… ale to se podaří málokteré z nás. Prevence nepostradatelnosti není v typickém manuálu, který žena dostává do vínku. Jakmile cítíte, že už toho je moc, potřebujete být chvíli samy a mít samostatné aktivity, jako první krok je třeba podniknout zásadní pohovor sama se sebou. Co vlastně chceme? A co potřebujeme? Kdo v plnění našich požadavků může podniknout konkrétní kroky? A jaké?

Protože další fází je komunikace našeho požadavku s partnerem, případně další rodinou, a každý lépe porozumí formulaci: „Doopravdy potřebuju každý den aspoň půl hodinku, kdy vypnu. Dám si koupel a ty se mezitím postaráš o děti, ano? Stejně tak jedno odpoledne v týdnu budu chodit cvičit. Děti budou obstarané, ale dozor nad nimi budeš vykonávat taky ty.“ Protože častou formulací, když už je frustrace nadmíru, je: „Potřebuju víc času pro sebe!“ A tomu, bez urážky, může porozumět jen málokterý muž – natož ještě vymyslet, jak to zařídit.

Čas o samotě versus koníčky

I věnováním se svým koníčkům vlastně trávíme čas pro sebe a někdy i o samotě, ale není to to samé. Protože takový čas o samotě je velmi důležitý prvek psychohygieny, nemusíme mu nutně říkat meditace, ale často se tomu blíží (i když nevědomky). Představte si zmíněnou půlhodinovou koupel, kdy čtete, posloucháte hudbu nebo si užíváte jen tak ticho a teplo.

Potřeba je obojí. Místo, kde vypnete ideálně každý den, a pak místo, kde se vyžijete. Čas o samotě klidně doma a koníčky jakékoliv, ale pravidelné a takové, které jsou pro radost.

…co dělat a co ne?

Záleží, kolik času si vezmete, jak ho budete chtít a moct využít, ale tady pár tipů:

  • Zajděte si s kamarádkou do kina.
  • Pište, malujte, kreslete, poslouchejte hudbu…
  • Jděte na procházku.
  • Zdřímněte si.
  • Dopřejte si oběd v restauraci.
  • Čtěte.
  • Běžte si zaplavat.
  • Znovukontaktujte staré přátele.
  • Kupte si pěkné prádlo.
  • Setřiďte fotky.
  • Zajděte si na mani- pedikúru.
  • Projeďte se na kole.
  • Navštivte třeba sekond hand.
  • Rozmazlete se masáží.
  • Relaxujte, meditujte, jděte na jógu.
  • Zkuste si připravit jídlo nebo pití s rituálem, třeba čaj matcha!
  • Projeďte se autem, zajeďte si na výlet.
  • Učte se nový jazyk nebo jinou dovednost.
  • Keramika krásně stimuluje hmat, velmi uklidňující koníček!
  • Choďte tančit.
  • …naučte se nedělat nic.

Svůj těžce vybojovaný čas bychom ale neměly věnovat televizi, počítači, sociálním sítím nebo něčemu, co nahrazuje realitu. Ten čas totiž potřebujeme především proto, abychom navázaly znovu kontakt s tím opravdovým tam venku, nebo tím, který prožíváme uvnitř.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
Světla M. (barbinecka37) ID 320103, mimibazar.cz/barbinecka37 (18.11.2016, 22:28)
(Y)
ODPOVĚDĚT
© 2004-2017 Affectio s.r.o. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Černá listina | Kontakt | Facebook