I chytré páry chybují

Každý pár je unikátní, každý vztah individuální, ale... zdaleka ne všechny chyby, které děláme, a problémy, které kvůli nim máme, jsou tak výjimečné, jak si myslíme. Stěžujeme si, že nám partner nerozumí, že spolu netrávíme dost času, že nám s ničím nepomůže, že se neshodneme na penězích a že náš sexuální život není, co býval. Jestli se vás některý z těchto problémů týká, možná je to proto, že snad každý pár sklouzne k následujícím chybám.

Domácí práce 50:50. Je to fér, je to spravedlivé, každý v domácnosti by měl péči o ní strávit stejný čas a vkládáním stejného množství energie. V dnešní době, kdy ženy mají zhruba stejně pracovních povinností jako muži, přece nejde, aby na ně ještě spadla domácnost. Tak to má být, tak je to moderní. Nebo ne? Tentokrát se nám tady genderové vztahy nepletou ani trošku, naopak, co nás ovlivňuje, je prostá ekonomika. Je možné aplikovat princip, kdy je každý zodpovědný za to, co mu jde a co ho případně i baví (nebo nejméně nebaví) a související činnosti. Kdo rád vaří, ať to dělá a nakupuje. Komu míň vadí utírání prachu, ten ať se ho ujme. A na procházku se psem nejlépe spolu. Tato benevolence s sebou nese jistá pravidla, která se v dlouhodobém vztahu ustálí, ale taky fakt, že ne vždycky budou práce spravedlivě rozdělené. Někdy bude dělat víc jeden, jindy druhý. Ale hlavně – nikdo nebude frustrovaný tím, co má dělat, co nechce dělat a co mu někdo uložil.

Čekáme, až „budeme mít chuť“. V dlouhodobém monogamním svazku může být čekání na tu správnou náladu poměrně nekonečné. A uplynou i měsíce... což nikomu neprospěje. Že se nám nechce se „do toho nutit“? Možná bychom to mohli zkusit. Protože nechat vymizet sex z dlouhodobého vztahu, to je nejlepší cesta k ochladnutí a třeba i nevěře. Napadne vás přes den myšlenka – svého muže (ženu) miluju, je to dobré pro manželství, vím, že si to užiju, tak teda dneska večer! A pak se muž vrátí z práce, myšlenka se vytratí a objeví se nová: ten je dneska ale protivný, jsem unavená, cítím se trošku nafoukle, asi se raději budu koukat na televizi. Zkuste jednou poslechnout to první, trošku racionálnější já. Možná nejste v náladě teď, ale byli jste předtím. A přece dobře víte, že i když předem nálada není, během se dostaví.

Předpokládáme, že náročná cesta znamená konec. Vztahy tvoří cykly. Mají svá nahoru a dolů, je to normální a dokonce zdravé. Dny, které nejsou zas tak růžové, jsou podstatné proto, abychom si uspořádávali priority, uvědomili si, co chceme, co ne, co už nesmíme dovolit a jak tomu předcházet. Na negativních zkušenostech se učíme, pozitivní jsou za odměnu (ale poučit se z nich můžeme taky, budeme-li všímaví). Každá destrukce nabízí místo pro kreativitu. Budeme hledat nové cesty, nová řešení, nové principy. Poznáváme partnera, poznáváme sebe. Jenom se nesmíme nechat moc unést...

Čtení myšlenek. Ať už se o to pokoušíme a předpokládáme, že víme, co si partner myslí, co chce a jak přemýšlí, nevíme to. Stejně tak, když očekáváme, že to, co si myslíme, cítíme nebo co bychom chtěli, musí být přece naprosto jasné. Není. Transparentní politika je na místě vždy. Druhému bychom měli dát informace, ne náznaky, měli bychom komunikovat, ne očekávat.

Vzdali jsme laskavost. Není čas? Není energie? Seznam úkolů na den je prostě moc dlouhý? Děti nás nenechají chvíli o samotě? Nikdy se nezdá vhodná doba na to, abychom investovali víc energie, než je nutné, do vztahu, který je přece pevný. Moc laskavých gest je extrémně podceňovaná. Pro zpříjemnění dne můžeme začít hned ráno, ale hezká zpráva, slovo nebo gesto udělají radost – obzvlášť, když oba víte, že je to jen a jen pro vás.

Změna nemusí být hned velká. Někdy sami sebe vystrašíme potřebou změny, kdy se nám nejideálnější zdá ta velká. Když nemůžeme táhnout práci a péči o domácnost zároveň, nemusíme hned přemýšlet, jak to zvládneme finančně, když jeden z nás bude v domácnosti. Je dobré někdy vyzkoušet maličkosti – třeba navařit více jídla o víkendu do zásoby nebo si sem tam objednat placenou úklidovou službu nebo hodinového manžela. Ani energie, ani peněz nemusíme nutně investovat dramaticky více. Nemusíme se hned stěhovat, končit v práci, rozvádět se nebo dávat děti do jiných škol. Navíc – když si uložíme za cíl takto velikou věc, často budeme spíš déle přešlapovat na místě, než se k ní odhodláme. A věci budou při starém!