Předpoklady pro nevěru

Samozřejmě, nejčastějším spouštěčem nevěry jednoho z partnerů bývá nějaká nespokojenost ve vztahu, nedostatek komunikace, nuda, rutina, „není to, jaké to bývalo dřív“ a tak dále. Existují ale objektivní předpoklady proto, že někdo bude mít k nevěře větší sklony – byť bude ve stejném typu vztahu. A jsou to okolnosti, které vás mohou překvapit. A ne, nemluvíme ani o věku, ani o krizích ve vztahu. Ale třeba o místě bydliště, penězích a typu osobnosti.

Webové stránky Live Science průběžně uveřejňují statistické údaje o různých věcech, mimo jiné také o tom, jak určité vlivy, které na osobnost působí, ovlivňují potenciál nevěry. Zkusíme odhlédnout od toho, co vlastně za nevěru považujeme a jak často se jí řeší vztahové problémy, a podíváme se na faktory, které z vás nebo vašeho partnera dělají statisticky pravděpodobnějšího záletníka.

• Zajímavé je, že často nás od nevěry zdržuje strach. Strach z odhalení, nechtěného těhotenství nebo sexuálně přenosných chorob. Tedy ne, že bychom nechtěli, ale bojíme se víc, než po tom toužíme. Jestli je to dobrý důvod k věrnosti, to už musí posoudit každý sám.

Městský typ. Lidé žijící ve velkých městech mají tendenci podvádět podstatně více než ti, kteří žijí na vesnici nebo malých městech. Strach z odhalení je v anonymnějším prostředí velkých měst menší, je více příležitostí, kam se se svým hříchem skrýt, a tak dále. Nicméně všichni, kteří mají zkušenosti tohoto typu za sebou, můžou potvrdit, že náhoda je (s prominutím) blbec a často připraví situaci, kterou bychom nečekali ani za sto let. Náhodných odhalení nevěr, když podvádějící partner povolí v ostražitosti z důvodu anonymity ve městě, je doopravdy hodně.

Sexuální osobnost. A toto se týká mnohem více mužů než žen. Povaha mužské sexuality je lehce jiná, než té ženské, a tak inklinaci k nevěře můžou pobízet především dva faktory.

• Snadná vzrušivost. Je to logické, muži, kteří se snadno, rychle a často vzruší, mají tendenci k nevěře větší. Protože k ní mají prostě silnější motor.
• Problémy s výkonem. Toto už je zajímavější kategorie. Muži, kteří měli dříve jakýkoliv problém se sexuálním výkonem, mají tendenci podvádět častěji. Nachází totiž psychické uspokojení v situaci, kdy jejich nová partnerka není obeznámena s jejich historií sexuálních dysfunkcí – začínají u ní takříkajíc s čistým štítem.

Vzhled, váha, sebevědomí. Objektivně atraktivní lidé a ti ne tolik atraktivní podvádějí zhruba stejně. Nicméně zajímavé je procento „využitých příležitostí“. Zatímco atraktivní lidé si vybírají z nepřeberného množství, ti, kteří na tom z jakéhokoliv důvodu nejsou zas až tak dobře, vlastně využijí téměř každé příležitosti. I když to na první pohled co do frekvence vychází přibližně stejně, jsou méně atraktivní lidé proti nevěře mnohem méně odolní. To přetrvává i v případech, kdy například dlouho bojujeme s nadváhou, poté se nám podaří shodit a zařadíme se do obecně atraktivnější skupiny – nicméně často nám zůstává „oplácaná duše“ až do konce života. V takovéto situaci nakombinujeme příležitosti atraktivních a psychiku neatraktivních a vychází nám z toho velmi promiskuitní typ člověka. To, že nevěra má často co do činění s pokusem o zvýšení sebevědomí, snad ani není třeba připomínat.

Výdělek. Zajímavé je, že nevěra je často zařazována jako prezentace vyššího statusu, nákladnějšího životního stylu atd. Lidé s vyššími výdělky jsou k nevěře náchylnější, protože si to (lidově řečeno) mohou dovolit a paradoxně se to od nich očekává více, než od těch s průměrnými příjmy.

Náboženství. I v ateistickém Česku se najde početná skupina věřících, kteří, podle předpokladu, nevěrní nebývají. Jde ovšem nejen o hlášení se k víře, ale o její hloubku a opravdovost – výchova ve víře někdy může pro člověka, jehož smýšlení není tolik ortodoxní, naopak znamenat dlouho podporovanou sexuální frustraci, kterou se dotyčný může a nemusí rozhodnout kompenzovat promiskuitním chováním, jakmile je z dohledu. Ale záleží na tom, jestli mu stačí být z dohledu pouze rodičů...