Co ve vztahu přehlížíme (ale neměli bychom)

Podceňování zabijáci jsou ti nejsmrtelnější. Mají totiž prostor růst. Je to tak se vším, co ignorujeme, protože tomu nepřikládáme velkou váhu. Ale podle rčení stokrát nic umořilo osla – i malé věci dokážou napáchat velkou škodu. Pojďme tentokrát přestat přehlížet a otevřít oči tomu, o čem si myslíme, že žádný problém není, dokud nám to nezničí vztah.

Za koncem vztahu nemusí nutně stát lhaní, zneužívání, nevěra nebo peníze. Vztah často naruší malé každodenní zvyky, které nám prostě nepřijdou podstatné.

Přeskakujeme čas „pro sebe“. Ne pro sebe s partnerem, ale čas, který je vyhrazen jen jednomu v páru. Takový čas nám dává možnost se vyrovnávat s věcmi, událostmi a informacemi, věnovat se koníčkům, přijít na nová témata, která chcete probrat, stejně tak nové věci, které chcete spolu zažít. Mít prostoru moc také není nejlepší, ale nemít žádný, to vede k pocitu ztráty identity a nárůstu frustrace. Pokud partner této potřebě nerozumí, je třeba mu to vysvětlit, aby pochopil, proč, když chcete být sami, neznamená, že je vám to milejší než být s ním.

Předpokládáme, že se navzájem stoprocentně známe. A že nás partner nemůže překvapit. A že s ním vlastně nepotřebujeme mluvit, protože tak nějak tušíme, co by odpověděl. Syndrom tiché večeře je nebezpečnější, než vypadá. Může totiž značit nezájem, vychladnutí, ztrátu spojení. Partneři by společně měli mluvit ne jen organizačně, ale také tak, aby se vzájemně inspirovali, sdíleli radost i starost a všechno to, co se říká ve slibu. Pokládat partnerovi otázky ohledně jeho názoru, vážit si jeho rad a umět si o ně říct, to je komunikační koření každého vztahu.

Přehlížení malých nepříjemností. Strašně vám vadí, jakým způsobem partner stoluje? Nějaký jiný zvyk? Fórek, který udělá pokaždé, když *doplňte sami? Mávání rukou nad takovými věcmi se zdá velkorysé, dokonce i dospělé. Nicméně... velmi pravděpodobně přijde jednou doba, kdy vybouchneme. Většinou nebývá pro partnera žádný problém tu maličkost, která vás tak nebetyčně otravuje, změnit. A nezmění ji jenom proto, že neví, že vám vadí.

Čekáme na speciální příležitost. S vyjádřením lásky, se sexem, s pochvalou. Vzhledem k tomu, že bychom měli mít před sebou celý společný život, nejeví se tato strategie jako dostatečně uspokojivá. Narozeniny, Vánoce, svátky, dovolená... neznamenají, že bychom zbytek roku měli prožít v mizérii neprojevování lásky. A nejen ženy to v partnerském životě potřebují, muži možná ještě více! Časté projevy náklonnosti, ať už fyzickým kontaktem nebo slovy, to chybí v mnoha vztazích. A zbytečně.

Vidíme sklenici poloprázdnou. Častěji, než by bylo v pořádku, se soustředíme na negativní aspekty vztahu. Ty pozitivní jsme přijali jako samozřejmost, ty negativní bychom chtěli změnit, nebo si na ně alespoň postěžovat. A právě soustředěnost na pozitivní nebo negativní aspekty vztahu je bernou mincí posuzování jeho kvality. Vyzkoušejte si třeba odvykládat vztah jako příběh. Nebo si udělejte starý dobrý seznam toho, co je ve vašem vztahu dobré, čeho si ceníte, za co jste vděční a co si navzájem dáváte.