To, co prožíváte, možná není deprese

I když váš setrvalý psychický stav možná splňuje mnoho kritérií, podle kterých jste vyhodnotili, že se o depresi jedná. Mnoho z nás se snaží první souboj se špatnými psychickými stavy vybojovat samo, takže cesta ke specialistovi je o trochu delší, než by bylo často zdrávo, najdeme ale mnohé případy, kdy odbornou pomoc nepotřebujeme. Potřebujeme jen otevřít oči.

Jak často se nám stává, že se cítíme psychicky velmi špatně? Že jsem unavení, cítíme se nedostateční pro své okolí, ne dost chytří, hezcí, vtipní, úspěšní...? Pokud častěji, než by se nám líbilo, určitě jsme zvažovali diagnózu deprese. O tom, jak ji rozeznáme, píšeme v jiném článku, který rozhodně stojí za to přečíst, pokud si hrajeme s představou, že bychom mohli pro náš stav najít pojmenování.

Špatní lidé a špatná nálada

Za našimi depresivními stavy často nestojí nic jiného než lidi, kterými se obklopujeme. Protože jenom proto, že máme vštípené hodnoty, jako jsou ohleduplnost, slušnost a respekt k ostatním, altruismus a štědrost, to neznamená, ž takové hodnoty vyznávají všichni ostatní.

Uvědomit si, že svět nefunguje podle pravidel, která nám vštěpovali naši rodiče, a nevyznává hodnoty, které my máme jako vlastní, je první krok ke smíření se s tím, že ne každý člověk má v našem životě místo.

Jak stárneme (dospíváme, zrajeme), měli bychom si uvědomit, že si můžeme dopřát luxus kompatibility. A jak poznáme lidi, kteří s námi kompatibilní nejsou?

• Jsou spokojení tak, jak jsou, i když mají prokazatelné mezery. Existují lidé, kteří se s námi budou do krve hádat o pravidlech fotbalu, ačkoliv sami nikdy nejen, že nevyběhli na hřiště, ale ani ta pravidla moc v malíčku nemají. Mají prostě jen názor, který potřebují šířit, ačkoliv pro něj nemají jako podklady žádná „tvrdá data“. A rozhodně na tom nemíní nic měnit.
• Jsou hluční, přesvědčiví a zastrašují. Často jsou extrovertní povahy, takže přemýšlivější a citlivější duše zahání do kouta svým projevem, nikoliv jeho obsahem. Nerozumí aspektu vzájemnosti na vztazích ani v konverzaci, uzurpují si místo pro sebe. Vy jste tady pro ně, ale oni pro vás jen, když zrovna nemají nic lepšího na práci, popřípadě když vidí pro sebe nějaký prospěch.
• Jsou sobci. Existuje rozdíl mezi těmi, kdo se umí sami o sebe postarat, a těmi, kteří jsou jen sobci. Pokud máte kolem sebe lidi, kteří (nejen) vás využívají k tomu, aby se cítili lépe, abyste jim prokazovali laskavosti, kterých se vám nikdy nedostane zpět, zesměšňují nebo bagatelizují vaše názory a problémy, často vás napadá, jestli to, co s nimi zažíváte, už náhodou není šikana, prostě vám nemůže být dobře.

Proč cítíme depresi?

Protože takoví lidé devalvují naši snahu být k okolí milí, pozorní a ohleduplní. Protože vezmou naši osobnost a řeknou nám, že za nic nestojí. Protože neprokazují tolik respektu, jako my prokazujeme jim. Neposkytují ani špetku empatie, zatímco pro nás je to základ mezilidské interakce. Cítíme se hloupě za něco, v co věříme. To všechno vede k postupné ztrátě naší sebejistoty a k obrovskému vnitřnímu konfliktu – na jednu stranu jsme a své vlastní hodnoty pyšní, na stranu druhou nám je okolí bere a ukazuje, že vlastně „v reálném světě nefungují“.

Co s tím?

Nebude to jednoduché. Musíme se zhluboka nadechnout a odhodlat se k upřímnosti k sobě samým. Jsou lidé, se kterými trávíme čas, zároveň těmi, kdo nám ubližují? Pojďme na chvíli vypnout filtr „chápu a rozumím“ a podívat se na lidi ve svém okolí objektivně. Ve škole, v práci, mezi přáteli, rodinou, nejbližšími. Přestaňme na chvíli omlouvat a idealizovat a zkusme rozpoznat ty, kteří stojí za to, od obyčejných pitomců. Protože i těch může být mezi těmi, kdo jsou v našem životě, spousta.

A jakmile je rozpoznáme, přichází krok dvě, který je nejtěžší ze všech. Své sebevědomí, radost ze života a energii můžeme získat zpět, ale často jen za předpokladu, že se vzdáme vztahů s lidmi, kteří nám je berou. Dobrá zpráva je, že pokud to zvládneme, uvolní se v našich životech místo pro ty, kteří si to doopravdy zaslouží.