Pořádek v bytě, pořádek v hlavě

A pořádek v životě. Málokdy bychom tyto dvě věci spojovali, a když už, tak pravděpodobně naopak. Není žádnou novinkou, že dnešní život nám přináší maximální možnou úroveň stresu ideálně každý den. I když už si toho tolik nevšímáme, stres je všudypřítomný a všeovlivňující. A my s ním více či méně úspěšně bojujeme, jenomže někdy nepoužíváme správně zbraně. Kdo by řekl, že úklid je jednou z nich?

A tím rozhodně nemyslíme úklid ze vzteku nebo zuřivosti, který známe asi všichni. I když tato reakce přece jen stojí za povšimnutí. Protože proč máme tendence uklízet, když jsme naštvaní? Proč máme najednou neodbytnou touhu dělat pořádek? A nemusíme jen umývat podlahy, ale vyházet skříň s oblečením, vytřídit boty, zorganizovat dílnu... Taky cítíte ten potenciál uspokojení, které v sobě tyto činnosti nesou?

Pořádek v hlavě a pořádek v našem okolí jsou spojené nádoby. Díky organizaci a úklidu získáváme pocit, že máme nad něčím vládu, naše činnost má okamžité a viditelné výsledky. Dává nám to pocit moci a ospravedlnění, že svou energii používáme správným směrem. Nepořádek v autě, v obýváku, v ložnici a dále na nás vyvíjí neustálý podvědomý tlak. Protože víme, že jednou to budeme muset udělat, neorganizovanost nám dává pocit nejistoty. I když si myslíme, že věci najdeme, není to jisté, i když máme tolerantní přátele a rodinu, stejně je nechceme do prostředí, které se nám samotným nelíbí, přivést.

Začarovaný kruh

Vztah mezi naší myslí a naším prostředím, respektive naší ochotou mít a udržovat ho v pořádku, je často bohužel v přímé úměře. Čím víc vystresovaní, úzkostní a s problémy jsme, tím více máme tendence zanedbávat prostředí, ve kterém žijeme. A tento cyklus je třeba porušit.

Každý jsme citlivější na jiné okolí. Některým z nás vadí nepořádek v kuchyni, ale neustlaná postel nebo rozházené boty jako by neexistovaly. Jiní zase musí mít v naprostém pořádku interiér auta, ale rozházená dílna a ručníky v koupelně na podlaze nevadí.

Musíme zapátrat sami v sobě a uvědomit si, na čem lpíme více nebo méně. A to, co je pro nás důležitější, udržovat v pořádku. Anebo si vzpomenout, když se cítíme ve stresu, že jsou areály, které bude třeba uklidit – protože nám to přinese významnou redukci stresu.

• Jak poznáme, že je stresu moc? Stres se projevuje u každého různě. Jak ten akutní, tak ten dlouhodobý. Potíže se spánkem a příjmem potravy (v obou extrémech) jsou asi nejběžnější potíže, ale zdaleka ne jediné. Jak jinak se může projevovat to, že stresu je už moc? Čtěte o tichých signálech, které nám tělo dává, a my je často neslyšíme.

Nepodceňujte moc (ne)pořádku

„A přitom taková blbost.“ A přitom ne. Existují teorie ve východních filozofiích, že se spánkovými potížemi můžeme zatočit pouhým úklidem ložnice, speciálně stlaním postele a nenecháváním viditelného nepořádku na povrchu (a teď by se měli zastydět všichni chroničtí odhazovači oblečení a prádla). V kuchyni nám zase pomohou různá pudla, pořadače, nádobky... i kdyby to mělo znamenat řazení koření podle abecedy nebo spíže a ledničky podle data expirací uskladněných potravin. Nebojte se řadit si oblečení podle sezóny a barev, úklidovým prostředkům pořídit nový domeček v podobě úložného boxu nebo závěsů na policích, ať nám nehyzdí koupelnu nebo úklidovou místnost. Klidně si přeskládejte ručníky, seřaďte kosmetiku v pořadí, v jakém ji používáte, vyházejte nepotřebné nebo prošlé prostředky, pořiďte si košíčky na skladování.

• Nebojte se vyhazovat. Stejně, jako se některých myšlenek potřebujeme zbavit, ne je jenom schovat „na potom“, měli bychom to samé udělat i s věcmi, oblečením a tak podobně. Nebojte se toho. Je to překvapivě uspokojivé a vliv pořádku kolem nás má nezanedbatelný vliv na pořádek uvnitř.