Zdravý život není jen o jídle a cvičení

Každý z nás má nějaké zlozvyky. Potřeba věnovat se jim je vždycky o něco urgentnější, když se nacházíme ve stresovém období, ale některé zlozvyky nám stres mohou ještě zhoršovat. Co ale se zlozvyky, které se týkají našeho chování, fungování ve společnosti? Co když je naším zlozvykem trávit čas se špatnými lidmi? Zlozvyk, nebo jinak řečeno špatný návyk, totiž zdaleka nemusí být jen kousání nehtů. A my vám přinášíme nejčastější zlozvyky, kterých bychom se měli zbavit.

Jídlo ve stresu. Přejídání způsobené stresem je poměrně obvyklá věc. Jídlo nám totiž přináší jistou formu uspokojení, která má svůj psychický, ale také čistě fyziologický základ. Necítíme se hladoví, ale po jídle jsme najednou nějak šťastnější. Jídlo pak působí jako nástroj emocí... což ovšem znamená, že si klidně zdvojnásobíme denní příjem kalorií. Protože ve stresu většinou netoužíme po mrkvi a salátu. A co se s tím pojí? Nabírání váhy. A to může způsobovat další a další stres a další a další přejídání.

Trávíme čas s lidmi, kteří si necení toho, co pro ně děláme. Každý z nás funguje do jisté míry pro ostatní. Což neznamená, že od nich automaticky očekáváme aktivní vděk, to bychom se se zlou potázali. Ale určitě známe situaci, kdy jsme vyloženě cítili, že někdo zneužil naší povahy, dobroty, ochoty, času nebo povahy. Bohužel v mnoha případech máme tendence začít se snažit ještě víc, aby se dotyčná osoba plácla do čela a začala se k nám chovat také tak hezky. Co se ale stane? Nic. Druhý si na naši aktivitu zvykne, ale zvykne si i na to, že jeho zjevný nevděk není „potrestán“. Trávit s takovými lidmi čas a investovat do nich energii je jeden z nejvíc ubližujících zlozvyků.

Díváme se moc na televizi. Nikdo nepopírá psychohygienický a kulturně nebo informačně obohacují efekt kvalitních programů. Ale televize není náš život. Pokud neustále přepínáme programy, protože nás vlastně nic nebaví, všechno jsme viděli nebo nám to přijde celé nějak hloupé, není důvod se na televizi vlastně dívat. Protože neaktivita podpořená vlastně nudou nám v životě nijak nepomůže. Dívání se na televizi je také zlozvyk. Protože čas, který před ní strávíme, nám nikdo nevrátí. A ruku na srdce, on by se dal strávit mnohem, mnohem lépe.

Chodíme pozdě. Že by nás nenapadlo, že by to mohl být zlozvyk? Co všechno za tím stojí? Naše neschopnost organizace a práce s časem, vytváříme nutnost se ostatním omlouvat, navíc nebudujeme si úplně nejlepší pověst. Pokud chodíme chronicky pozdě, většinou to o sobě víme. A děláme si z toho legraci. Jenomže... pro spoustu lidí v našem okolí je to nepříjemnější, než bychom byli ochotni si připustit. Když jsou na vás vaši přátelé, kolegové nebo partner nuceni neustále pár desítek minut čekat, může to způsobit mnoho hádek a špatných pocitů. A to, že dochvilnost je výsada králů, se neříká jen tak.

Necháváme věci na poslední chvíli. I když si myslíme, že se nám tento princip v průběhu let osvědčil, jediné, co se stalo, je, že se nám ještě nevymstil. Tato strategie má jednu neuvěřitelnou nevýhodu, velmi ubližuje naší psychice. Protože to, že úkol neplníme, neznamená, že na něj nemyslíme. Pořád nám straší vzadu v hlavě i ve chvílích, kdy bychom měli relaxovat a užívat si klidu. Stojí za to tento zlozvyk odbourávat. Protože pocit uspokojení z dobře a včas vykonané práce je něco úplně jiného než úleva, že jsme to vlastně nakonec stihli.

Jsme mistři katastrof. Každá situace má dvě možnosti pohledu na věc. Můžeme se soustředit na negativní aspekty, nebo na ty pozitivní (popřípadě se můžeme snažit o objektivitu, ale když vstoupí do hry emoce, máme malou šanci). Pokud zvládáme i z minimálních problémů dělat potenciálně velké, když za každým zrušeným rande vidíme nevěru, když z nefunkčního blinkru na autě uděláme ohrožení plánované dovolené nebo ze zakašlání epidemii spalniček, nejen, že podporujeme peklo, které se děje v naší hlavě, ale velmi vyčerpáváme ostatní. Práce s vlastní hlavou je velmi těžká, ale vyplatí se. Ze začátku si můžeme zkoušet nechávat katastrofické scénáře pro sebe, ony ve většině případů nenastanou. A nám se uleví, že jsme nebyli hysteričtí. A časem se jimi přestaneme zabývat sami také.

No a pak nám zbývá... kouření, pití na relaxaci, pití do němoty, fast foody, pití nápojů „light“ nebo kousání nehtů. Všechno, co ohrožuje naše fyzické nebo psychické zdraví, stojí za to, abychom se to snažili v našem životě eliminovat.