...a co když dítě nemáme?

Pokud je v našem okolí žena „jistého věku“ bezdětná, trošku to v nás probouzí zvědavost. Nemluvíme o blízkých přátelích ani členech rodiny. Mluvíme třeba o kolegyni, se kterou sem tam prohodíme pár vět, o někom, s kým se seznámíme na večírku a začneme si povídat, zkrátka o takových, které s námi nesdílejí svůj život. Dříve než otevřeme téma „proč nemáš děti“, měli bychom se trošku zamyslet. A většinou držet raději jazyk za zuby.

Když to není vlastní volba

Případů, kdy žena zůstává bezdětná i ve věku a životní situaci, kdy bychom všichni automaticky rodinu předpokládali, si jistě vybavíme mnoho. A stejně tak důvodů. Bolestný rozchod po dlouhodobém partnerství, zdravotní problémy, dlouhodobý single život bez „toho pravého“, dál si můžete dosazovat sami. V takových případech může být téma rodiny pro dotyčnou velmi bolestné, můžeme se dotknout ran, které ještě zdaleka nejsou zahojené, a bůh ví, jestli kdy budou. A tak se někdy dostaneme do pro všechny strany konverzačně velmi nepříjemné situace. Ale to si asi umíme představit, každý si v sobě nějakou tu bolístku neseme, byť nemusí být v této oblasti.

Ale někdy je

A ani do toho nám nic moc není. Zkuste si představit situaci, kdy se na zasloužilou maminku několika dětí sesypou otázky typu: „A to jste chtěli děti tak brzo?“ „Proč jich máte tolik?“ „Nebylo by lepší jenom jedno?“ „S prací asi nic moc, co, to tak člověk může dělat jenom to, co se dá stíhat.“ „Nepřemýšlelas, že by to bylo bez nich lepší?“ ...a tak dále. I když se vám tyto otázky zdají extrémně nevhodné, nepravděpodobné a neohleduplné, do podobné situace můžeme uvádět bezdětnou ženu, které se ptáme na vysvětlení její situace. Byť to myslíme dobře, respektive nás to upřímně zajímá. Před jakými otázkami vůči bezdětným ženám bychom si měli raději zalepit pusu?

• Proč nemáš děti? Kromě toho, že můžeme zasáhnout velmi citlivé místo, tak především – není to ale vůbec naše věc. Dokud se dotyčná osoba s námi nerozhodne sdílet věci osobního rázu, nemůžeme mít ani ponětí o tom, jakou si prošla cestou, jakým rozhodováním, co všechno brala v úvahu a proč.      Tato otázka může vynést na světlo mnoho velmi osobních, někdy smutných, někdy tragických věcí, ale také vyvolat pocit, že je třeba své rozhodnutí obhajovat.
• To je mi líto. Třeba pro to vůbec není důvod. Třeba je po zdravotní stránce všechno v pořádku. Třeba i po té partnerské. A třeba je to dobře uvážené rozhodnutí, které rozhodně nebylo jednoduché udělat – a obhájit si nejen před širším okolím, ale také před rodinou. Nemusíme souhlasit, ale měli bychom respektovat. A polknout dovětky „není to od tebe sobecké?“ nebo „třeba si to ještě rozmyslíš.“
• A už jsi zkusila (dosaďte jakoukoliv podpůrnou lékařskou i alternativní metodu)? Pokud se žena snaží otěhotnět a nejde to, pravděpodobně ví o možnostech víc než my všichni dohromady. Tyto návrhy, byť dobře míněné a pronášené s nejlepším vědomím a svědomím, jsou velmi neužitečné a neohleduplné. Stejně tak věty typu „chce to hlavně klid a moc na to nemyslet.“ „Však ono to přijde, až se přestanete snažit.“
• Kdo se o vás postará, až budete staří? Mnoho bezdětných lidí v duchu odpovídá na tuto otázku protiotázkou – „A kde berete tu jistotu, že vaše děti se o vás postarají?“ Není to argument ani pro jednu stranu, byť by se dalo namítat, že páry, které děti mají, mají rozhodně větší šanci na to, že někdo pomocnou ruku k dílu přiloží.
• Co děláte se vším tím volným časem? Tato otázka často vychází z předpokladu, že páry bez dětí toho vlastně nemají tolik na práci. Opak může být ale pravdou. I bezdětné páry či ženy mohou (a často mají) velmi plný a náročný život, ať už po pracovní, společenské nebo jiné stránce. Stejně tak mohou zažívat velkou míru stresu z vytížení, i když my ostatní nepovažujeme toto vytížení za tolik bohulibé, jako věnovat se dětem.
• Rozmyslíš si to, neboj. Vždyť bys byla tak skvělá máma. Ale co, ještě pořád máš čas. A třeba žena odchovala děti svých sourozenců, třeba pracovala s dětmi jako au-pair, třeba má s dětmi více zkušeností, než by nás napadlo. A třeba i přesto (nebo právě proto) se rozhodla tak, jak se rozhodla. Nevíme, tak nepředpokládejme, a pokud se dotyčná žena rozhodne, řekne nám, co „za tím vězí“.

Zvlášť v našich zeměpisných, politických a kulturních podmínkách bezdětných párů a žen stále přibývá. Nemluvíme tedy už jen o pozdějším rozhodnutí mít děti a vyšším věku prvorodiček, ale o tom, že i tradiční společnost se musí naučit respektovat rozhodnutí děti nemít. A také vzít v úvahu, že někdy děti nemít je citlivější téma, než bychom si jako rodiče uměli představit. A že ohleduplnost je skvělá vlastnost v každé situaci.