Zobrazit přihlášovací formulář

Když jako děti nemáme dost lásky

  • Publikováno:
Když jako děti nemáme dost lásky

Všichni máme své potřeby. Od těch nejzákladnější, jako je jíst a spát, po pokročilejší, jako jsou někam patřit, mít někoho rád a být milován. A všechny tyto potřeby máme od prvního dne, kdy se nadechneme. Všichni víme, že když budeme své tělo vyživovat špatnou stravou, nevyvine se dobře. A totéž platí, bude-li naše duše strádat tím, co pro svůj vývoj potřebuje.

Často potkáváme lidi, kteří mají různé emocionální potíže. A pokud jsou nám tito lidé blízcí, časem začneme pátrat po příčinách těchto potíží. A nezřídka se dopátráme toho, že když vyrůstali, neměli se doma dvakrát nejlépe. I když málokdo dnes strádá hlady, emocionálně nás strádat mohlo doopravdy hodně.

Nedostatek emocionálního zázemí, v mnoha případech bychom mohli mluvit až o emocionálním zanedbávání, je jedním z faktorů rozvoje tzv. syndromu CAN (Child Abuse and Neglect), který v krajních případech vede k velmi vážnému poškození psychiky dítěte. Ale i mnohem, mnohem lehčí formy nám mohou dát do života břímě, se kterým je ta naše cesta o něco trnitější.

Jak se projevují dospělí, kteří v dětství emocionálně strádali?

Nedůvěřivost. Je to vlastně naprosto pochopitelné. Ty osoby, které v dětech budují důvěru, byly těmi, kdo ji opakovaně zklamávaly. Vývoj důvěry v ostatní lidi vyžaduje emocionálně stabilní okolí, u kterého se dá spolehnout na jistou konzistenci chování. Pokud dítě žilo v podmínkách, ve kterých muselo být neustále ve střehu a na nic se spolehnout nemohlo, může si podobný systém nést i do vztahů v dospělosti.

Nedostatek emoční inteligence. Emoční inteligence je něco, co se tříbí v průběhu let. Dá se rozvíjet, ale také ubíjet. O emoční inteligenci jako o celkově širokém tématu si můžete přečíst v jednom z našich dřívějších článků. Dozvědět se můžete, jak ji u člověka poznáte a proč je tak důležitá. Pro její rozvoj ale potřebujeme nejen vzory, ale také prostor na to si ji vyzkoušet.

Strach ze selhání a chyb. Nedostatečně podporované děti nemají kde se naučit o své vlastní hodnotě. Mnoho velmi inteligentních a schopných dospělých pak jen těžko naplňuje svůj potenciál, mají strach z toho o něco usilovat, byť na to mají schopnosti. O těch ale neví, nemají je potvrzené, maximálně tuší. Prolomit tuto bariéru bývá v dospělosti velmi těžké.

Toxické vztahy. O těch už jsme toho také napovídali hodně. Co to jsou toxická přátelství? A co například toxické vztahy v rodině? Jsou to vztahy, ve kterých jsme do jisté míry zneužíváni, nemáme prostor být tím, kým jsme, a náš partner nás využívá pro naplnění svých potřeb. Nikdo nevyslyší ty naše. A bohužel, jsme všichni velice náchylní k tomu hledat si to, na co jsme zvyklí. Emocionálně nenaplněné děti vyrostou v dospělé, kteří si budou vztahy, ve kterých se budou cítit zneužívaně, hledat i nadále.

Nejistota a strach z opuštění. Strach z opuštění je relativně nové, ale velmi závažné téma. Psali jsme o něm také ve speciálním článku. Má to velkou souvislost s emoční inteligencí, ale také s obrovskou nejistotou, která v takovém člověku panuje. Mnohem víc než ostatní potřebuje vnější ujištění o své vlastní kvalitě. Proto bývá ve vztazích velmi závislý na partnerovi, zároveň má ale potíže s důvěrou a spolehnutím se.

Deprese a úzkosti. Tady už se dostáváme na tenký led doopravdy seriózních traumat, která, záleží na citlivosti jedince, mohou vyústit v celoživotní boj s psychickými poruchami. A není přece překvapení, že emocionálně zanedbávané děti mohou mít mentální problémy až poruchy.

Přecitlivělost. Všichni známe radu nad zlato – neber si to tak osobně. Je to něco, na čem i zdravý jedinec pracuje po podstatnou dobu dospívání. Ti, kdo ale neměli to štěstí na vyrůstání ve stabilním prostředí, mají k přecitlivělosti velký sklon, se kterým se až těžko dá bojovat.

  • Výchova dětí není jen o tom, zajistit jim postel na spaní a jídlo na talíři. Dokonce ani vzdělání a jiné zabezpečení není dost. Být rodičem je celoživotní a extrémně těžká úloha, máme ve svých rukách vznik celého nového člověka, celé jeho existence. A dnes, když jsme dospělí, se často můžeme setkat s našimi vrstevníky, kteří nám vstoupí do života a projevují známky emocionální nerovnováhy, reakcí, které získali, protože podpora, kterou měli, nebyla ta, kterou potřebovali. A my jim můžeme nabídnout obrovské pochopení a otevřenou náruč. Abychom jim dokázali, že svět není zas až tak zlé místo.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku