Zobrazit přihlášovací formulář

Toxické partnerství a jak ho poznat

  • Publikováno:
Toxické partnerství a jak ho poznat

Většina z nás žije ve v nějakém typu partnerského vztahu. Snad také většina z nás je v takovém partnerském vztahu spokojená a nijak nezpochybňuje jeho přínosy a štěstí, které díky němu prožíváme. Najdou se ale mezi námi tací, kteří o svém vztahu pochybují, pochybují o jeho zdraví, o jeho životaschopnosti a perspektivě, kterou má. Dokonce nás někdy možná napadne, že nás takový vztah utrápí. Podle čeho poznáme, že zdraví našeho vztahu není na ideální úrovni? A že je pro nás dost dobře možná toxický?

Nikdo záměrně nevstoupí do vztahu, který je pro něj škodlivý. Každé partnerství si projde fázemi, kdy to není úplně nejrůžovější. Velmi důležité je rozpoznat fázi od stavu. Náš partner by měl nakonec přece jen být náš největší povzbuzovatel, naše bezpečné místo a prostor, kde je nám nejlíp. Často ale zapíráme sami před sebou, nechceme vidět pravdu a táhneme si břemeno otráveného partnerství dál a dál, někdy i celý život, do hořkého konce. Otázka, proč to děláme, zůstane pravděpodobně univerzálně nezodpovězená. Každý z nás má pro to své důvody. Povětšinou je to proto, že známé zlo je vždycky lepší, než zlo neznámé.

Každopádně ale existuje jakási baterie znamení, která jsou více než relevantní pro to, když se rozhodujeme, jestli náš vztah je nebo není zdravý. Jak poznáme ten, který strádá na úbytě svou jedovatostí?

Důvěra vzala do zaječích. Nemusíme jít hned pro nejtěžší kalibr, jako je třeba nevěra. Lži na každodenní bázi, například ohledně peněz, vyřizování na úřadech, schovávání některých zvyků, jako je například kouření, pití nebo třeba hraní, zatajování čehokoliv... to vztah oslabí natolik, že se pak věřit skoro nedá.

Máte strach si promluvit. O důležitých věcech je třeba ve vztahu mluvit se vší vážností. Ne o tom, kdo vynese odpadky, ale pokud váháte nebo dokonce máte strach partnerovi svěřit, co vás doopravdy trápí, co vás na jeho chování nebo cestě, kterou se vztah ubírá, mrzí, není to dobré znamení. Někdy je čas přiznat si realitu vztahu spíš, než ji poupravovat tak, aby bylo všechno bez konfliktů.

Je nám prostě jedno. Co partner přes den dělal, co jedl, jak se cítí, jak bude reagovat, co nám řekne, co řekneme my jemu, nezajímá nás jeho humor, někdy nám přijde až trapný, není tam prostě už vůbec, vůbec nic. Negativita ve vztahu je alespoň nějaká emoce. Apatie není nic. Přestaneme sdílet, přestaneme být přátelé. A vztah zemře.

Nemáme motivaci věci zlepšovat. I když víme, co je špatně, kde bychom my sami mohli najít rezervy, i když to celé nevidíme úplně beznadějně, prostě se nám (už) nechce. Možná je toho na nás moc, možná jsme se dostali za hranici vlastní vůle. A možná i víme, že ze vztahu chceme odejít, ale bojíme se reakce partnera, bojíme se toho, co by nás mohlo čekat, bojíme se, že „jinak“ znamená „hůř“.

Počítáme skóre. Aneb Když ty já, tak já taky, popřípadě Když ty nic, já se taky nebudu obtěžovat. Pokud si navzájem neustále vyčítáme chyby a snažíme se o to dokázat, kdo je „horší“ (nebo „lepší“), co je to za partnerství?

Doteky aby pohledal. Nemluvíme o sexu, všichni známe vztahy, ve kterých sexuální aspekt šlape až záviděníhodně, jinak je ale vztah destruktivní k pláči. Mluvíme o intimitě, která je mimo ložnici. O pohlazení, polibku, držení se za ruce, objetí. A o všem takovém, co se dá třeba dělat na veřejnosti, jak si vzájemnou náklonnost a lásku projevovat bezděčně, ale zato s velkým významem.

Neustále se hádáme. Nechme stranou všechny typy domácího násilí, které už nejsou výstražným znamením, ale povelem k útěku. Není hádka jako hádka. Někdy jsou neshody a tahanice na místě, prostě ke vztahu patří. Pokud ale zní „Mohl bys vyklidit myčku?“ více jako „Máš nějaké problémy s hlavou? To si nejsi schopný zapamatovat jednu věc, o kterou jsem tě prosila?“, vidíme, že hádka není o úkolu, ale o osobě. A tak se kvůli nevyklizené myčce může strhnout lavina obviňování z kde čeho. Pokud zažíváme situace „z nuly na sto“ několikrát týdně (a někteří z nás klidně i denně), není to dobré znamení.

Sobectví v posteli. A když už jsme téma sexu nakousli. Pokud je jeden z partnerů (nebo oba) vyloženě sobecký při sexu, tedy mu nejde o potěšení toho druhého, nezajímá se o jeho preference nebo představy, no... řekněte sami. Je to vůbec vztah?

Začarovaný kruh. Pokud se ve vztahu cítíme špatně, máme pocit, že nemůžeme udělat nic správně, máme pochybnosti a podobně, začne se dít jedna doopravdy ošklivá věc. Budeme partnerovi oplácet domněle stejnou mincí, jenom aby věděl, jak se cítíme. A to nás oba uzamkne do tenat frustrace a zloby.

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku