Zobrazit přihlášovací formulář

Psychická onemocnění se nevyhýbají ani našim dospívajícím dětem

Psychická onemocnění se nevyhýbají ani našim dospívajícím dětem

Raná adolescence je pro všechny velmi náročné období. Jak pro toho, kdo ji prožívá, tak pro ty, co se vyskytují v jeho okolí. Pokud už to u svých dětí máte za sebou, pravděpodobně si říkáte, že „velmi náročné období“ jsou poměrně slabá slova. Neexistuje žádná příručka, co je v takovém období normální, a co už je varovné znamení, kterému bychom měli věnovat zvýšenou pozornost. A tak nám často uniknou věci, které bychom měli řešit mnohem dříve.

Pokud se náš teenager začal chovat „jinak“, vždycky máme po ruce vysvětlení – a jsou dobrá. Dítě si v raném dospívání prochází obrovskými změnami. Jednak tělesnými a hormonálními, ale především psychickými a sociálními. Dítě se začne vymezovat vůči nám i ostatním autoritám, buduje si svou pozici mezi vrstevníky a k tomu všemu se ještě snaží pochopit samo sebe.

Je toho na ně moc (i když si myslíme, že jsme to především my, kdo trpí) a neumí se s tím dobře vyrovnávat, mění se jejich styl komunikace (i náš), cítí na sobě obrovský tlak, se kterým neví, co si počít. A často se stane, že se – na chvíli – náš vztah rozpojí, potřebujeme čas, abychom všichni to „nové já“ poznali. A tak se stane, že to, co by už mohly být známky psychické poruchy, buď přehlédneme, nebo pokládáme za další projev té proklaté puberty.

  • V dnešní době je toto nezáměrné opomenutí obzvlášť nebezpečné. Zvětšuje se propast mezi generací rodičů a dnešních dospívajících, vliv na to mají technologie i naprosto jiné sociální nároky. Častěji tak dochází k nepochopení potřeb nebo jejich bagatelizaci.

Jaké poruchy dětem hrozí?

Pokud bychom měli zmínit psychické poruchy, které nejsou například dědičné nebo vzniklé bez vnějšího zapříčinění, dojdeme k několika oblastně. Dospívajícím nejvíce hrozí:

  • Poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie)
  • Látkové i nelátkové závislosti
  • Deprese
  • Sebepoškozování

Závislostem dospívajících a tomu, jakou roli bychom měli hrát v jejich rozpoznání, nápravě a ideálně prevenci, jsme se věnovali ve článku Rodiče a drogová závislost dětí. A pokud vás zajímají pocity, které dítě mohou k závislosti dovést, přečtěte si tento článek.

Všechny zmíněné poruchy vyplývají z neschopnosti vyrovnat se s vnitřními změnami a vlivem okolí. Často je ale za tím vším takový metamotiv, skrytý a neformulovaný. Dítěti je zle a potřebuje pozornost. Spousta problémů vzniká proto, abychom si dítěte „všimli“ a pomohli mu se z nejednoznačné situace dostat, ukázali mu, že není na světě samo, byť si tak připadá.

Varovná znamení

Pokud je na nás dítě drzé, práská dveřmi nebo se jeho slovník začne rozšiřovat o vulgární výrazy, ztrácíme sice nervy, ale tolik obávat se nemusíme. Jsou ale znamení, která bychom přehlížet neměli – raději je řešit zbytečně, než neřešit ty, které to potřebují.

  • Nadměrná izolace, uzavřenost
  • Záchvaty pláče nebo vzteku
  • Málo nebo naopak moc spánku
  • Změny váhy
  • Nezvladatelné chování, agresivita, podrážděnost
  • Kázeňské a/nebo studijní problémy
  • Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity
  • Změny kolektivu přátel

Všechny tyto příznaky mohou být do jisté míry nevinné, jde ale právě o jejich intenzitu. Je tedy do značné míry na nás, jak je vyhodnotíme. Pro dítě je nesmírně důležité, aby v nás mělo důvěru a vědělo, že se na nás se svými problémy může obrátit. To můžeme podpořit také například tím, že budeme se svými dětmi sdílet i svá trápení a zkušenosti, připomeneme si, čím jsme si procházeli v jeho věku a budeme o tom mluvit. Možná se trefíme do velmi podobné situace, kterou naše dítě zažívá, a tím mu dodáme odvahu o tom mluvit.

Učitelé vědí své

Pokud máme podezření, není od věci obrátit se na učitele ve škole a probrat s nimi případné patologické chování našeho dítěte. Ač si to málokdo z nás uvědomuje, učitelé často rozpoznají problém mnohem dříve než rodič. Nejsou emocionálně zainteresovaní, ale hlavně mají na své straně zkušenosti a statistiku. Prošly jim pod rukama stovky dětí různého věku a jejich oko je odborné nejen v jejich akademickém předmětu. Toto se rodičům často špatně uznává, protože – kdo zná mé dítě lépe než já? To je ovšem přístup, který může vést k problémům.

„Já i má mladší sestra jsme chodily na stejnou střední školu. Jsem o šest let starší, takže už jsem tam dávno nebyla, když mi najednou volala školní poradkyně a moje bývala němčinářka v jednom. Měly jsme moc dobré vztahy už během studia, tak jsem si myslela, že po mně chce pomoct s nějakým projektem nebo něco podobného. Když jsem to ale zvedla, velmi vážně se mnou mluvila o mé sestře, že si všimla dramatických změn v chování, plačtivosti a spousty dalších věcí. Sešla jsem se s ní a nestačila se divit, co se s mojí sestřičkou ve škole děje. Doma jsem si ničeho nevšimla, respektive to, co se dělo, jsem nepovažovala ani já, ani rodiče za jakkoliv abnormální. Bohužel, i ty rány na předloktích nám sestra vysvětlila tím, že si hrála se psem a on ji poškrábal. A my tomu věřili.

Začali jsme to řešit a to, co jsme se dozvídali, mi naprosto změnilo pohled na to, jak vypadá psychická nemoc. Sestře po téměř roce odmítání návštěv lékaře stanovili diagnózu a od té doby se všichni učíme, jak s tím pracovat. Nechápu, jak jsme mohli být takoví ignoranti a nevidět, jak se trápí. Hodně lidí nám vysvětlovalo, že to nebyla naše vina, ale ta tíha mi zůstane celý život. A se vším nám nakonec pomohla paní učitelka, kterou sestra naprosto nesnášela a myslela si, že horší vztahy s nikým mít ani nemůže.“

Jana, 36

Pokud vás toto téma zajímá, v našich dřívějších článcích se můžete dočíst i o tom, jak vypadá závislost na internetu, nebo o tom, jak dětem ze závislosti na technologiích pomoci. Často je ale nezbytná odborná pomoc, pokud máte obavy, rozhodně neváhejte ji vyhledat.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie