V čem spočívá síla ženy

Nebudeme mluvit o v poslední době tolik propagované „Woman Power“. Budeme mluvit o tom, jak vypadá silná žena, ta, kterou se životu nepodařilo srazit na kolena, které ani přes nepřízeň osudu nezahořkla, která oblažuje své okolí úsměvem, obohacuje pochopením, moudrostí a pomocnou rukou, ta, která se od ostatních liší unikátní aurou, která ostatní uklidňuje a která ostatním dává klid a sílu.

Ženy jsou bojovnice. Navzdory emocionálním bouřím, navzdory všem těm ranám, které jim život dal a jizvám, které se sice zahojily, ale nezmizely, jsou mezi námi takové, které přetavily své životní zkušenosti v kvality osobnosti. Jak poznáme ženu, ze které prýští vnitřní síla?

Věří sama v sebe. Není plná pochybností, jestli je pro někoho nebo pro něco „dost“. Zná se a ví, co dokázala, co se naučila a jaké jsou její schopnosti. Ví o svých silných i slabých stránkách, na obou pracuje – u silných, aby je ještě umocnila, na slabých, aby je co nejvíc pochopila a mohla odstranit. Nepotřebuje podporu nikoho jiného. Respektive potřebuje, ale obejde se bez ní. Umí si své věci obstarat sama a není na nikom a na ničem závislá.

Vyžaduje respekt, ne pozornost. Nežadoní o pozornost, nevnucuje se lásce. Pokud se někde cítí nechtěná, pravděpodobně to nebude lámat přes koleno; důstojnost je důležitější než vyprosit si 15 minut slávy. Nezůstává ve vztazích, kde je nedoceněná, natož v těch vyloženě toxických. Umí distribuovat svůj čas i energii tak, aby to bylo pro ni i ostatní co nejpřínosnější. Pro ni ale především.

Nosí svou bolest jako brnění. Je to těžké, často zbytečné, ale v případě potřeby poslouží. Naše bolest je příležitostí k poučení a k růstu. Ona to dobře ví a její předešlá zranění ji posílila. Ví, jak jim předcházet, i která bolest si zaslouží její pozornost. A nakonec ji každá předchozí rána ochrání od té příští.

Povzbuzuje ostatní. Ani to nemusí být slovy, stačí jen její víra a důvěra v lidi. Ať je její život jakýkoliv, rozhodně se nenechá svést k negativitě. Umí pomoct, umí povzbudit, umí pozvednout. A dělá to. Kdykoliv je jí třeba. Umí podpořit už jen tím, že vidí dobro v naší duši, že nad námi neláme hůl.

Nesrovnává se s ostatními. Zná se a vždy se snaží být nejlepší možnou verzí sebe sama. Ví, že je hodna respektu, zná své limity, ale také možnosti. Nikdo není dokonalý a ona to moc dobře ví. Ale také ví, že každý máme svá specifika, své unikátní nadání, kterým přispíváme světu. Nejsme všichni stejní a to je dobře.

Nebojí se plakat. A projevovat emoce. Zranitelnost je součástí síly. Protože se učíme, před kým se můžeme ve své zranitelnosti ukázat, naučíme se ji chránit. Důležité je, že i když si někdy sedla na podlahu a usedavě brečela, vždycky se nakonec zvedla a šla dál. Vždy pracuje na hojení ran, ne na jejich neustálém otevírání. Nikdy to nevzdala, vždy je připravená bojovat.

Odpouští, nemstí se. Osvobodila svou mysl od negativní energie, takže ví, že je třeba cítit více pochopení a lásky, než zavrhování a chuti na pomstu. Oko za oko neplatí, ale odpuštění neznamená, že zapomene.

Říká pravdu. Nehledě na to, jak krutá může být. Říkat pravdu je velký risk. To už jsme si asi někdy v životě uvědomili všichni. A mnoho z nás ne uchýlilo... ne přímo ke lžím, ale k poupravování skutečnosti. Někdy třeba jen mlčením. Ale říkat pravdu je třeba. A narazit na člověka, o kterém víme, že k nám bude vždycky upřímný, je vzácnost. Ať už se jedná o to, jestli náhodou nemáme v té sukni větší zadek, nebo o to, že jsme se někdy v životě nezachovali dobře k ostatním. Například.

• Všechny tyto vlastnosti jsou vzácné. A jejich kombinace v jedné osobě je naprosto jedinečná. A záměrně říkáme „osobě“. Protože tyto atributy náleží každému, kdo v životě našel sílu, vnitřní klid, harmonii a souznění s osudem. Byť ne vždy nejpřátelštějším.