O čem si promluvit, než si zaděláme na miminko

Všichni máme plány. I když se pokoušíme o miminko, máme v hlavě představu, jací bychom chtěli, aby z nás byli rodiče. Nicméně jakmile přijde realita, většina našich plánů vyletí oknem. Změníme se jak fyzicky, tak emocionálně i psychicky. Proto je více než vhodné nepřidělávat si stres. A i tady je na místě prevence. Co tím myslíme?

Když přijde na věc, velmi často si osvojíme zvyky, které jsou nám důvěrně známé – ty, které známe od našich vlastních rodičů. A, jak to bývá zvykem, žádné dvě rodiny nejsou stejné, tak je možné, že s partnerem narazíme na nesoulad. Všechno, co je tedy možné, je třeba vyřešit dopředu. Respektive není to třeba, ale hodně, hodně to pomůže.

Pokud jsou v našem vztahu nějaké slabiny, můžeme si být stoprocentně jistí, že stav s novým dítětem je umocní. Jestliže před partnerem tajíme nějaké své obavy nebo máme třeba v plánu řešit je „někdy“, před dítětem je ta správná doba. Vadí nám, že se partner sem tam zapomene s kamarády v hospodě a nedá vědět? Počkejte, až se tento strach přidá k péči o miminko. Takže mluvit, mluvit, mluvit.

Současná doba nabízí tolik variant přístupů, názorů a způsobů výchovy, že nám vyvstanou desítky malých i velkých otázek. Od toho, jestli své děti budeme vychovávat v nějakým způsobem omezené stravě (vegetariánství, veganství), jestli máme něco proti dětské výživě, v jaké víře (a jestli vůbec) budeme dítě vychovávat, jestli na něj budeme mluvit různými jazyky, jestli je náš domov dostatečně velký nebo dispozičně řešený na dítě, pleny látkové nebo jednorázové... a tak dále. Pak jsou tady ale otázky, které mohou být klíčovější než ty ostatní.

• Souhra ve výchově. Většinou to tak bývá, že jeden z partnerů je benevolentnější než ten druhý. A je dobré si ty hranice sladit. Zásadní je domluvit se na tom, že budete vystupovat jako „tým“, protože nekonzistence v povolování a zakazování dítě mate a vede k výchovným potížím. Jednoduše si do budoucna zaděláváme na neposlušné dítě. Pokud jeden rodič něco dovolí a druhý s tím nesouhlasí, měli by si to vyříkat bez přítomnosti dítěte, shodnout se nebo dojít ke kompromisu.
• Kdo zůstane doma? I když by na tuto otázku spousta lidí odpověděla „to je přece jasné“, někdy to tak jasné být nemusí. Je to často otázka racionálního rozhodování a finančního a časového plánování.
• Peníze a práce. To bývá často velký problém. Protože, pokud nemáme vyloženě neomezené zdroje, budou naše budoucí finance vyžadovat mnohem poctivější plánování. Jak dlouhá rodičovská? Jak se tváříme na jesle, školku? Za co utratíme peníze radši – za dovolenou nebo například pomoc v domácnosti? Jak to bude s úsporami? Založíme spoření pro dítě? A tak dále.
• Spaní v posteli, ložnici... To velmi přesahuje do výchovy – je jasné, že miminko budeme mít ze začátku u sebe, ale jak to bude potom? Budeme si brát dítě k sobě do postele? Budeme s ním usínat v pokojíčku? Budeme podporovat samostatné spaní nebo ne?
• Kojení a krmení. Toto je velmi citlivé téma, zvlášť pro novopečené maminky. Ale s partnerem si není od věci sladit představy o tom, jak dlouho dítě kojit, jestli přes noc dávat výživu, jestli je ochotný nebo bude mít možnost třeba přes noc k dítěti vstávat, jak se společně díváte na kojení na veřejnosti... i toto je dobré vyřešit, než udeří hormony.
• Očkování a zdravotní péče. Standardní zdravotnictví, alternativní směry, výběr dětského lékaře... je dobré navzájem znát názory na to, jaká máme očekávání ohledně zdravotní péče o dítě. Mnohé asi tušíme, protože pravděpodobně s partnerem nejsme dva týdny, ale je dobré věci říkat nahlas a co nejpřesněji.

Ani jedna z otázek, které padnou v souvislosti s rozhodnutím mít dítě, není jednoduchá. Proto kdokoli je vysloví, měl by mít na paměti, že bude třeba dát partnerovi čas na rozmyšlenou. Pro oba to bývá situace nová, kterou zažíváme poprvé v životě. A je dobré nic neuspěchat. Takže to nejdůležitější, čím se při takových to debatách musíme „vyzbrojit“, je vlastní názor, argumenty pro něj a trpělivost.

Tip Mimibazaru: Často bychom se divili, jaké problémy může přinést výběr jména pro dítě. Jeden z partnerů může chtít být tradicionalista a pojmenovat potomky po někom z rodiny, druhý může inklinovat k zahraničním jménům, popřípadě naprosto originálním. A někdo chce dokonce třeba počkat až na moment, kdy se dítě narodí (což je v našich podmínkách problematické, ale dá se to vyřešit). Debatu o jménu je tedy dobré začít taky brzo, i když se zdá jako jedna z těch příjemnějších.

„S manželem jsme vlastně o jménech dětí začali přemýšlet, až když jsme otěhotněla. A navzájem jsme na sebe zůstávali nevěřícně zírat, když ten druhý pronesl nějaký návrh. Naprosto jsme se neshodovali kromě jednoho, a to že nechceme žádnou extravaganci. Nakonec jsme si vzali každý kalendář a přiřazovali jménům tři hodnoty – líbí, neutrální, absolutně ne. Dopadlo to tak, že jsme se pouze v jednom případě shodli na „neutrální“. A dodrželi jsme rozhodnutí a dítě tak pojmenovali.“

Radana, 33