Zobrazit přihlášovací formulář

Co každý muž rád uslyší

  • Publikováno:
Co každý muž rád uslyší

Tomu, jak se chovat k ženám, aby bylo všechno v pořádku a my ve vztahu prožívali jen šťastné a prosluněné dny, se věnuje celý internet poctivě a dlouho. Ale o tom, jak se chovat k mužům (ne nutně jen ve vztahu) se toho moc nepíše. Není to třeba? Oni prostě snesou? Možná ano, možná ne, ale existuje pár věcí, které bychom našim mužům měli říkat, ne si je jen myslet nebo, hůř, brát je za naprostou automatiku.

Samozřejmě není dáno, že jsme všichni stejní. Každý máme své vlastní potřeby, nároky, radosti a slova nejbližších, která nás dělají šťastnými. A pro muže to může být například následující:

„Miluju tě.“ Klišé, že? I když v každém páru to funguje jinak, některé si slova lásky říkají na konci každého hovoru, jiné jednou za půl roku (a síla lásky mezi nimi může být stejná), slyšíme to rádi asi všichni. Ale co víc – nejen slyšíme, ale doopravdy se milováni cítíme ještě raději. A tak si nemyslete, že muži nechtějí objetí nebo pohlazení. Možná jsou vychováni tak, aby jim to nechybělo, ale rozhodně se tím nic zkazit nedá. Naopak.

„Dobrý nápad!“ Ono je někdy v obýváku místo jak na vitrínku se skleničkami, tak na hrací konzoli a projektor. A když máme chuť na zmrzlinu, proč neskočit do auta a nezajet si pro ni, i když je nám (dosaďte si libovolný věk, kdy byste to už považovali za dětinskost). Protože jsme se často nechali moc přesvědčit, že některé věci „už se nehodí“. To ale neznamená, že jsme je přestali chtít.

„Máš můj respekt.“ Respekt k partnerovi, jeho osobnosti, činům a úsudku, je jednou z nejdůležitějších věcí, které ve vztahu existují. Respektovat jeho rozhodnutí a třeba někdy i poukázat na to, že byla správná. Respektovat jeho soukromí a dát vědět, že je nám jasné, že čas strávený o samotěje třeba.

„Cením si toho, co děláš.“ Ocenění je něco, čeho není nikdy dost. Pokud se zkusíme chvíli zaměřit na to, co náš partner dělá dobře, ne na to, v čem... má rezervy, uvidíme, že je toho dost. Ocenit a vážit si můžeme například toho, jak dlouho, tvrdě a poctivě pracuje, že v něm máme jistotu, kolik toho pro rodinu dělá, že nám opraví, co potřebujeme, obejme, když je třeba a tak dále. Muži rádi uslyší, že si jich ceníme za to, jací jsou, ne že po nich chceme, aby byli víc.

„Jsi nejlepší přítel/manžel/táta.“ Dávat najevo respekt a to, že v našich očích neexistuje nikdo, kdo by byl víc nebo lepší než oni, je něco jako kouzelná formulka. Vědět, že pro nás je ten nejlepší, je skoro droga, každopádně neuvěřitelný posilovač sebevědomí. A není to kontraproduktivní, naopak – sebevědomý muž je mnohem schopnější, odhodlanější a energičtější.

„Obdivuju tě.“ Pro tvé hodnoty, zásadovost, morálku, obětavost, upřímnost, velkorysost, sílu,přátelskost... prostě pro to, jaký je, jaký je muž, jaký je člověk, jaký je partner. Každý muž se musí jako muž cítit. Takže pokud na něm vidíme hodnoty a vlastnosti, které považujeme za typické a obdivuhodné, není důvod si to nechávat jen pro sebe.

„Poslouchám.“ Možná ještě lépe – až budeš připravený mluvit, jsem připravená poslouchat. Jenom si vzpomeňte na poslední hádku. Je velmi pravděpodobné, že zatímco (když emoce opadnou) je žena připravená si sednout a vést klidně i hodinový dialog, muži častěji vyhledávají v takových chvílích samotu. A tady bychom mohli zařadit i ten respekt k tomu, co potřebují.

„Děkuji.“ Už si můžeme přestat hrát na muži/ženy. Děkuji je slovo, které nevyjadřuje jen vděk, ale také slovo, díky kterému druhá strana ví, že jsme si vůbec všimli toho, co dělá. A že to třeba není tak úplně automatické (ono vlastně je, ale nemuselo by). Děkuji za to, když uvaří čaj. Děkuji za to, že COKOLIV. A malý bonus – pozitivní motivací dosáhneme opakování činnosti lépe.

„Vypadáš skvěle!“ Pochválit muži jeho vzhled? No... proč ne? Vždyť každá žena ráda slyší, že jí to sluší, proč by to u mužů mělo být jinak? Každý z nás chce a potřebuje vědět, že ho jeho partner shledává atraktivním. A když se nám líbí, jak muž vypadá v nových kalhotách, košili nebo klidně i bez nich – prostě se nemusíme žinýrovat a normálně to můžeme na první dobrou říct tak, jak to cítíme.

„Věřím ti.“ Možná není na světě nic těžšího než někomu důvěřovat. Protože čím více zklamáními jsme si prošli, tím větší sklony k nedůvěře logicky máme. Milovat někoho je jako mu dát do rukou ty nejničivější zbraně proti nám a věřit, že je nikdy nepoužije. Takže hluboký nádech a do toho.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku