Proč nemáme fungující vztah? Není to jenom smůla

Je to už nějaká doba, kdy jsme měli šťastný, spokojený a fungující vztah. Pokud jsme ho tedy někdy vůbec měli. Máme smůlu na protějšky, přitahují nás komplikované a složité osobnosti, nebo naopak ty, které se k nám nehodí, vždycky narazíme na něco, přes co prostě nejede vlak, jejich minulost, špatné nebo skryté vlastnosti, a tak dále. Ale... je to pravda? Každý vztah totiž začíná (a často také právě končí) u nás samotných. Jak to tedy je? A co všechno vlastně může být naše vina?

Lehce filozofickým způsobem jsme se podobným tématem zabývali v tomto článku, kde jsme psali o (téměř) zaručeném způsobu, jak najít toho pravého. Dnes se ale podíváme konkrétněji na to, jaké naše vlastní nevyřešené nebo dokonce ani neobjevené chování, vlastnosti nebo chyby (ano, i my je děláme) můžou za to, že se nám nepodaří vztah navázat nebo udržet.

Nízké sebevědomí. Pokud jsme dostatečně pokrytečtí, říkáme tomu pokora, pokud jsme upřímní, tak falešná skromnost, nízké sebevědomí má velkou spoustu kompenzací – například i to, že budeme pravděpodobněji svého partnera podvádět, než kdybychom byli sami se sebou spokojení. Sami bychom měli mít čisté svědomí v tom, že jsme svou vlastní nejlepší verzí, respektive na ní pracujeme. Protože nízké sebevědomí se manifestuje různě a nikdy pro dobro vztahu. A konec konců ani nás samotných.

Bojíme se, že NAJDEME. Zní to divně? Má to ale svou logiku. Co když se zadáme, vdáme, oženíme, vytvoříme závazky... a pak přijde někdo lepší? Pokud si neustále myslíme, že to, co máme, není dost dobré, a „tam venku“ ta opravdová láska teprve čeká, špatně hledáme.

Máme představu, že se ve vztahu ztratíme. Často se to týká partnerů, kteří zažili zklamání v předchozích vztazích, speciálně v těch, které navázali velmi mladí. Protože tehdy jsme ještě tak úplně nevěděli, kdo jsme, co chceme a co ne. Teď už to víme, ale máme strach, že si to ve vztahu nebudeme moc (lépe „umět“) prosadit. A že kompromis, dohoda, ustoupení a tolerance znamenají ztrátu vlastní osobnosti. Ne, neznamenají.

Nedůvěřujeme. S každou další ránou osudu, i když si ji vlastně udělíme sami, ztrácíme důvěru k ostatním lidem. Už jsme se cítili ublížení tolikrát a tak moc i dříve, opakovali bychom to neradi. Bez důvěry to ale nepůjde. Musíme se s tím smířit a dávat se všanc znova a znova. Jenom se snažit tak lépe a lépe poznávat jak sebe, tak ostatní lidi dříve, než se s nimi pokusíme navázat romantický vztah.

Usilujeme o někoho, kdo je zadaný. Každý si myslí, že je to s ním jiné, že je to tentokrát ospravedlněné velkou láskou, že to tak má být. Ale kolik dobrého kdy vzešlo z mileneckého poměru? Pokud nemáme v hlavě nastavení, že manželství (byť jakkoliv „nešťastné“) nebo partnerství naší vytoužené polovičky je stop stav, budeme se zklamávat stále dokola. A ano, myslíme zklamávat sami sebe.

Máme vysoké nároky. Že naše nároky nemůžou být nikdy dost vysoké? ...to je více než diskutabilní. Možná jsou správná slova spíš „realistický“ nebo „idealistický“ přístup. Ideální podmínky a partneři neexistují, pokud na ně budeme čekat, pravděpodobně to chvilku potrvá.

Partnera si zaškatulkujeme moc brzo. První dojem je velmi důležitý, to ano. Ale někdy se zasekneme na tom, že měl „možná moc velké uši“. A nadáme mu šanci nám ukázat, jak velké má třeba srdce. Ale taky to může být společenský status, auto, šperk, cokoliv. Co nás odradí, ale se skutečnou osobností to nemusí mít nutně nic společného.

Nepřekonali jsme problémy z dětství. Všichni, chtě nechtě, opakujeme vzorce, které jsou nám nejznámější, nikoliv ty, které by pro nás měly být výhodnější. To, jak vypadá láska, se učíme doma. Ale dřív nebo později přijde chvíle, kdy budeme plně kompetentní vyhodnotit, jestli jsme stejní a chceme stejné věci (nebo jsme ochotni trpět stejné věci) jako naši rodiče. Zodpovědnost za svůj život máme ve svých rukách. A vymlouvat se na to, co v nás zasela výchova, přestane jednoho dne být tím nejpádnějším argumentem. Víme, že něco neustále sabotujeme, že s tím máme problém? Je možné to řešit. Sami v sobě, s odbornou pomocí, jakkoliv nám to bude vyhovovat.