Když slibujeme a chybujeme

Nejen v partnerských vztazích, ale i v životě – čím jsme starší a zkušenější, tím lépe víme, že spousta věcí se snadno slíbí, ale hůř provede. I když slib dáváme s tím nejčistším vědomím a svědomím, v koutku duše víme, že se může stát, že ho nebudeme moct nebo dokonce chtít dodržet. A v soužití partnerů, které je založeno na vzájemné důvěře, je neporušit slib cekem zásadní. Proto bychom měli být opatrní na to, co vlastně slibujeme.

Čím dál jsme v životě, tím více oceňujeme sliby realistické. Protože ty ostatní umíme velmi snadno rozeznat. Za každým slibem by mělo být porozumění druhému a upřímná snaha a možnost slib dodržet. A jaké jsou tedy ty nejčastější prohřešky?

Zůstanu s tebou navěky a nikdy tě nepřestanu milovat. No... možná, že když zapátráme v minulosti, pár takových „navždy“ objevíme. A upřímně jsme si to tehdy i mysleli. Pak se nám ale do idealistické cesty postavila realita v podobě všeho možného a z tehdejšího „navždy“ jsou často i zapomenuté loňské sněhy. Je hezké to tak cítit. Nikdo ale do budoucnosti nevidí, nikdo ji není schopen uhodnout ani odhadnout. Takže opatrně.

Nikdy před tebou nebudu nic zatajovat. Tady se pohybujeme v tak široké škále, že tento slib prostě dodržet nejde. Ať jde o nevinné sexuální fantazie o kolegovi, nebo o věcěch, které si potřebujeme nejdříve zprocesovat sami v sobě, než se s nimi partnerovi svěříme. Je to zatajování? Někdo by to tak brát mohl. Sdílení všeho a zdravé osobní hranice se navzájem nevylučují. Ale když třeba našeho partnera vyhodí z práce a on nám to řekne až po týdnu, protože se s tím potřeboval sám srovnat a třeba i najít potenciální řešení. Je to zrada? Nebo zdravé?

Sliby po velké hádce. Pohádali jste se. A padlo obligátní – já se změním? Pozor na to. Nikdo není schopný změny osobnosti, rozhodně ne přes noc ani v jinak krátkém čase. Pokud šlo o to, jestli někdo bude nebo nebude nechávat špinavé ponožky na zemi, v pořádku. Ale pokud někdo slibuje, že přestane s pitím nebo gamblingem? Pokud my sami přijmeme tento slib, nesmíme ho zneužívat – jeho plnění totiž vyžaduje čas a nepůjde to ze dne na den. V případě velkých slibů po hádce je dobré vychladnout a třeba za týden si zopakovat, co jste si řekli, jak jste to mysleli a co pro to konkrétně uděláte.

Milujme se takoví, jací jsme, nezměnili bychom ani maličkost. Tak tady už se asi usmíváme všichni. Protože i v momentě, kdy tato slova pronášíme, bychom z rukávu vysypali desítky věcí, na kterých by nebylo od věci zapracovat. A partner to má s námi stejně. Takže – dokud se o všem, co nám vadí, dokážeme pobavit a vyjít si vstříc, je to v pořádku.

Nežárlím a nikdy žárlit nebudu, nebudu tě v ničem omezovat. Přece si věříme, no ne? No... ano, ale to neznamená, že nežárlíme. To ke vztahu patří. Do jisté míry, samozřejmě.

Moje minulost nás nijak neovlivní. To, že máme svou minulost vyřešenou, ještě neznamená, že i ona má vyřešené nás. Nebo že se k ní nikdy nevrátíme (ano, často tou minulostí myslíme bývalé partnery. Nebo dluhy. Nebo závazky jakéhokoliv typu, i toho smyšleného.). Takže pozor – dobré je dostatečně informovat, jak ohledně minulosti, tak ohledně našeho vztahu k ní.