Těší se váš prvňáček do školy?

Pokud vypravujete některé ze svých ratolestí letos poprvé do školy, pravděpodobně u vás přípravy i nervozita vrcholí právě teď. Když se bude vašemu dítku ve škole líbit, máte vyhráno. Co tedy dělat, aby se prvňáček do školy těšil a bral ji jako dobrodružství a zábavu? A jak se poprat se situací, když se škola stane strašákem­?

Poslední prázdninové dny se nesou ve znamení příprav na začátek školního roku. Starší děti jsou většinou navenek otrávené a naštvané, ale stejně se ve skrytu duše těší minimálně na to, až se zase uvidí s kamarády. Co ale takoví předškoláci, které čeká první usednutí do školních lavic už za pár dní? Bývají nervózní, těší se?

Každý rodič přesně ví, co je třeba pořídit a jak musí svého prvňáčka vybavit. Aktovka, vybavený penál, cvičební úbor, přezůvky, psací a výtvarné potřeby, ručníky, pouzdra na svačiny, sešity… Ale jak zajistit, aby dítě nemělo ze školy stres?

Výhrůžky a uklidňování

Pokud jsou ve slovnících rodičů věty typu ‘Však počkej ve škole, tam tě paní učitelka srovná!‘, je pravděpodobné, že děti vyrůstající pod výhrůžkami školou budou k času strávenému ve školní lavici přistupovat s obavami. Pravděpodobně si vybudují stres ještě dřív, než si vyzkouší, o čem to vlastně celé bude. Další variantou reakce na taková rodičovská varování je apriorní despekt – dítě vezme školu jako výzvu k boji.

Pokud rodiče své děti naopak uklidňují, vypadá to, že je všechno v pořádku. Ale věty ‘Neboj se, nebude to tak hrozné.’, ‘Však uvidíš, to zvládneme.’, ‘Neboj, však ono se ti tam bude líbit.’ a podobné obsahují zároveň informace, že by to hrozné být mohlo, že je něco, co třeba dítko ve škole nebude zvládat nebo že by se mu tam vlastně líbit nemuselo. I cesta ke stresu může být dlážděna dobrými úmysly. A jak teda upevňovat pozitivní vztah ke škole?

Režim a motivace

Děti si zvykají na změny pomalu. Proto je dobré je na jiný režim připravovat dlouho dopředu. Je vhodné nastavit pravidelnou dobu usínání a vstávání, šestileté dítě potřebuje v průměru 9 – 11 hodin spánku denně. Pokud bude spát méně nebo více, je možné, že bude také trpět bolestmi hlavy, malátností, špatným soustředěním a rychlou unavitelností.

Tip Mimibazaru: Zkuste vzít přípravu na školu jako dobrodružství. Vyzkoušejte si společně, kolik času vám ráno zabere se vypravit a stanovte tak podle toho taky budíček. Domluvte se na oblíbených snídaních, ať se má malý prvňáček na co těšit. Procházejte si spolu cestu do školy, dívejte se, co je v okolí hezkého, vymyslete si soutěže.

Důležitou věcí je správně dítě motivovat k tomu, aby se do školy nejen těšilo, ale aby tam vyloženě chtělo chodit. Je dobré malému školákovi vysvětlit, co všechno se ve škole naučí a tedy co všechno zvládne bez asistence rodičů. Například číst.

Všímejte si chování

Už po pár dnech se mohou u prvňáčka objevit známky stresu, a to jak tělesné, tak duševní. Typickým chování je stěžování si na různé smyšlené neduhy, jako jsou bolesti břicha nebo hlavy. Tyto „bolesti“ většinou přicházejí ráno.

Dítě může začít být roztržité, zapomnětlivé nebo plačtivé, často se začne chovat jako výrazně mladší. Objevit se mohou ale také reálné fyzické potíže způsobené stresem, nejčastěji zvracení a teploty.

Co v takové chvíli dělat? Ačkoliv se může zdát, že se nejedená o nic vážného, není dobré problémy podcenit. Přece jen čeká dítě minimálně dalších 8 let školní docházky, v drtivé většině případů mnohem více. Proto je třeba vymýtit nechuť ke studiu co nejdříve.

Zajděte za paní učitelkou nebo vychovatelkou. Každé dítě má jiný práh úzkosti a co jedno přejde bez povšimnutí, druhému způsobí trauma. Je možné, že do nejistého školáčka někdo strčil na chodbě, nemohl najít svou skříňku nebo věšák, paní učitelka na něj zvedla hlas nebo přišel pozdě do hodiny. Zkuste zjistit, jestli si někdo něčeho takového nevšiml.

• Jací jsou kamarádi? Zkuste se nenápadně vyptat, jak je na tom novopečený prvňák s ostatními. Sedí v lavici s tím, s kým by chtěl? Má si s kým povídat o přestávkách?
• …a co paní učitelka? Nic naplat, je třeba také zjistit, jestli náhodou to, co vašemu drobečkovi vadí, není samotná paní učitelka. Zkuste se spojit s ostatními rodiči, jestli náhodou také něco nezaznamenali.
• Nemějte vysoké nároky. Zhruba první půlrok má dítě školou poprvé povinné na to, aby se adaptovalo, naučilo se učit, zdravě soupeřit se spolužáky, navázat nové vztahy. V tomto období je třeba školákovi věnovat co nejvíc času, ale i tolerance.
• Každému jde něco jiného. Je to těžké, ale zkuste svého prvňáčka s nikým nesrovnávat. Ani s ostatními spolužáky, se sourozenci, ani se sebou. Jen tak se naučí realistickému přístupu a časem bude schopen objektivně posuzovat své možnosti, ve své schopnosti důvěřovat a zároveň se nepodceňovat.

A jak je to u vás, vládne doma nervozita? Vzpomínáte si, jak jste své děti vypravovali poprvé do školy? Nebo vás to teprve čeká? A jak jste na tom vy sami, byla pro vás školní docházka radost nebo spíš stres? Máte nějaké zkušenosti, které by mohly pomoci ostatním? Podělte se o ně na Mimibazaru!