Jak moc je sex ve vztahu důležitý?

Pravděpodobně jste si nějakým způsobem odpověděli hned po přečtení této otázky. A máte pravdu, pro každého jinak. Existuje vůbec nějaká souvislost mezi kvalitou sexu a vztahu? A jak se pozná dobrý sex, je to otázka orgasmu nebo pocitu blízkosti? Je normální, když nás sex s partnerem přestává po nějakém čase bavit? A na co je důležité myslet, když máme o našem intimním životě pochybnosti?

Začátky vztahu jsou vždy ošemetné. Někdo si užívá vzrušení z nového, dosud nepoznaného, jiný zase chvíli zápasí, než se kolem své nové drahé polovičky cítí dostatečně komfortně, aby se uvolnil. Tak jako tak věci v ložnici (nebo kdekoliv jinde) se časem ve vztahu ustálí, standardizují. Poznáme navzájem svá těla, co rádi máme, co ne, objevíme, co nám jde dohromady nejlépe.

Zvykneme si na určitou rutinu, sem tam něčím ozvláštněnou, když je nálada. A pak opadne zamilovanost, přichází stereotyp. Ten, ačkoliv získal trošku negativní pověst, je pro vztah velmi důležitý. To, co známe, nám dává pocit bezpečí. Což je přesně to, co většina z nás od dlouhodobého svazku očekává. Že nás nic nemile nepřekvapí a jsme zvyklí na to, co máme, je věc, která nás ve vztahu často drží, byť to nemusí být vždy dobře.

Proč je důležité plnit si sny

Každý definujeme „dobrý sex“ jinak. A většinou svá hodnocení zakládáme na předchozích zkušenostech, někdy ale i na legendách, které jsou v této oblasti velmi rozšířené a mocně propagované filmovým průmyslem pro dospělé.

Abychom na sebe a na partnera nekladli přehnané nároky, je třeba začít, jak jinak, u sebe. Krok číslo jedna bude znát své tělo, prozkoumat svou sexualitu a být se vším do maximální možné míry spokojení. Chtít po partnerovi, aby nám ukázal, co se nám líbí (většinou metodou pokus – omyl), je trošku nefér. Prostor pro objevování nových věcí je vždy, ale základ bychom měli znát. Protože odpověď „Já nevím.“ na otázku „Jak to máš rád/a?“ je od jistého věku minimálně prostě nečekaná.

Dalším faktorem, který je velmi podstatný, je vzájemná důvěra. O přitažlivosti nemluvíme, protože tu tak nějak v romantickém vztahu předpokládáme. Důvěra se partnerovi se svými přáními, touhami a fantaziemi svěřit, vyzkoušet je a vyhodnotit. Protože jakmile si nesplníme to, co chceme, budeme v obdobích partnerské „nudy“ prostě pokoukávat jiným směrem. Za plotem totiž bývá tráva zelenější jen v případě, že se o svůj vlastní trávník nestaráme dobře. A často jsme překvapní, třeba nakonec to, o čem jsme celý život snili, po čem jsme toužili, dopadne rozpačitě a rozhodně ne takovou explozí, jakou jsme čekali. Nebo to očekávání předčí. Nebudeme vědět, dokud nevyzkoušíme.

„Se svým partnerem si občas po sexu děláme takové malé review, dáváme si zpětnou vazbu. Nijak nuceně, není to žádný manažerský proces, ale celkem přirozeně a bez zábran si povídáme o všem, co se dělo, jak se nám to líbilo, co je technika dobrá, lepší nebo nežádoucí. Navzájem si myšlenky nečteme a reakce těla jsou velmi snadno chybně interpretované. A já doopravdy nechci skončit tak, že bude partner dělat něco, co se mi nelíbí, celý život jenom proto, že nevím, jak mu to mám říct. A naopak to funguje stejně. A, klepu na dřevo, myslím, že se nám to daří ladit ke vzájemné spokojenosti.“

Dana, 33

Těžká období

V dlouholetém svazku je jasné, že období vášně střídají období sucha. Jak v emocích, tak v citech a sexu. Můžeme průběžně ochládat, důležité ale je, abychom byli pořád ochotní tu jiskru, která nás zase „zapálí pro věc“ iniciovat.

Proč se říká, že sex je barometrem partnerského vztahu? Protože na sexu se velmi často pozná problém, který mezi dvěma existuje – a rozhodně ne nutně na fyzické úrovni. Pokud jsme citliví ke změnám v partnerově i našem sexuálním chování, často se nám podaří rozklíčovat, kde je zakopaný pes, dříve, než bude pozdě.

Neschopnost udržovat sexuální spokojenost mezi partnery je totiž indikátorem komunikace, ať už její kvality nebo vůbec schopnosti. Protože i když se nám nechce, je možné to vysvětlit, promluvit si o tom, na druhé straně je zase možné pochopení, trpělivost a péče. V kvalitním vztahu není téměř nic, co by se nedalo překonat, pokud máme k sobě navzájem důvěru, spoléháme se na sebe, zároveň ale na sobě nejsme závislí a ve vztahu nejistí. To jsme pak ochotni přistoupit na ledacos, ale pouze kvůli strachu z opuštění. A to není dobře. Neříkáme, že to nefunguje, sami takových párů možná známe dost, ale rozhodně to není nic, o co bychom měli v životě usilovat.