Cítíte se ostatními využívaní?

Tomu bychom se rozhodně měli bránit. Ne tomu pocitu, ale samotné skutečnosti – protože když už se tak cítíme, asi na tom bude něco pravdy. A většinou se do začarovaného kruhu, kdy si z nás ostatní berou a berou stále víc, ale my o nic moc víc nedostáváme, dostaneme tak, že to ostatním dovolíme. Může nás to uvrhnout do stavů hlubokých pochybností o vlastní hodnotě – to nás ostatní mají v životech jen pro to, aby nás využívali?

Jako ve všech případech, prevence je lepší než řešení následků. Důležité je sundat si růžové brýle, přece jen nám už asi není –náct, a začít ze zkušeností vyvozovat důsledky pro budoucnost. Takže jdeme na to:

Věřte vzorcům, ne omluvám. Během života si každý člověk vypěstuje ve svém chování různé vzorce a pravidelnosti. Nebo si je nese z domu. Každopádně, když někoho poznáme, něco se nám na něm nelíbí, ozveme se, on se omluví a slíbí, že už se to nebude opakovat, ale opakuje se to stále dokola... kdo je tady ten blázen? Od určitého věku jsou vzorce chování pevnější než potenciál k jeho změně. A na to už prostě nemáme čas.

Milujte skutečnost, ne potenciál. On by byl tak skvělý, kdyby... Všechno bude dobré, až... Stačilo by málo, aby... a tak dále. Potenciál můžeme vidět, můžeme ho zkusit podpořit, ale rozhodně bychom se do něj neměli zamilovat. U partnerů, přátel, šéfů, kolegů. Je to vlastně jedno. Pokud se dlouho neděje nic, co by k naplnění onoho potenciálu vedlo, asi bude načase odvolat misi.

Varovná znamení. Vidíme je od začátku, všímáme si jich, ale často je záměrně ignorujeme. Od rodiny po kriminální činnost, výstražná světla mhou být malinké bludičky i oslepující halogeny, je ale jenom na nás, kolik a jak moc si budeme všímat. A jak s nimi naložíme, když si je připustíme. Věřte faktům, věřte intuici. Stejně si nakonec řeknete, že jste to měli vědět.

Znejte svou cenu. Tady se dostáváme na tenký led. Protože, pokud už se jednou cítíme ostatními zneužívaní, pravděpodobně to s vědomím vlastní hodnoty nebude u nás tak žhavé. Velmi důležité je mít na sebe názor nezávislý na tom vnějším. To, co si o sobě sami myslíme, nesmí být závislé na ničem, co nám říkají ostatní. Stojí za to se k takovému názoru dopracovat a pracovat na tom, aby byl co nejlepší. Ať už to znamená práci, vzdělávání, vzhled, vztahy, cokoliv. Pracovat na sobě je něco, co nám nikdy nikdo nevezme.

Nesnižujte standardy. Jenom proto, že jsme po cestě životem potkali pár lidí, kteří nám pošramotili dobrou víru v lidstvo obecně, si nesmíme nechat vzít (realistické) ideály. Pokud máme nějaké své vlastní hodnoty a jsme si jich vědomi, neměli bychom z nich slevovat. A rozhodně bychom si je neměli nechat vzít. Pokud se totiž „spokojíme“ s něčím, co našich standardů nedosahuje, změní to náš sebeobraz. A budeme si to vyčítat.