Co s těmi, kdo si chronicky stěžují

Není na světě všechno růžové a úžasné. Ale to ještě neznamená, že musíme (nebo kdokoliv jiný) mluvit jen o tom, co je špatně, a ignorovat v konverzacích to, co je dobře. Jsou mezi námi lidé, kteří si stěžují prostě chronicky. Jejich negativita ubírá energie všem zúčastněným, nijak ovšem nepřispívá k řešení reálného, často ale i vlastně jen domnělého, problému. A nejhorší je, že stěžovatelé neubírají energii jen sobě, ale nám všem, kteří se s nimi musíme potkávat.

Můžeme s nimi sdílet kancelář, máme je v práci, mezi přáteli, v rodině. A to je vlastně asi ta nejhorší možná varianta, stěžovatelé, kterým se nemůžeme vyhnout. Protože s jejich negativitou musíme nějak žít a ne každý z nás umí odizolovat a kompletně tu negativitu ignorovat.

• A když už jsme u toho. Přestat se stížnostmi, nebo je alespoň omezit, je skvělý tip na novoroční předsevzetí. A myslíme to vážně. Protože čím víc o negativních věcech mluvíme, tím více jsou všudypřítomné, my si na ně zvykáme a přestáváme cítit potřebu s nimi něco dělat. Takže se do toho začarovaného kruhu dostáváme sami a nezvratněji.

Řeč těla. Pokud se k nám blíží hrozba v podobě starého známého energetického upíra, musíme se dát pozor na naši řeč těla. Protože i svou negativní reakcí ho můžeme podpořit v negativní výpovědi. Vyvarovat bychom se měli převracení očí v sloup. Usmáli jste se? Děláme to ale naprosto nevědomky a je to signál s jasným poselstvím – otravuješ mě. Tím tak zabijeme jakoukoliv možnost další pozitivní komunikace. Naopak bychom se měli se stěžovatelem přivítat zdvižením obočí, které podporuje pozitivní interakci, povzbuzuje partnera v pozitivní komunikaci a ukazuje náš zájem.

Vzít vítr z plachet. Asi víte, že když si někdo stěžuje, mluví o problému, ne o jeho řešení. Takže můžete konverzaci uchopit jiným směrem. Můžete použít věty jako: „Ano, o tom jsi mi vyprávěl. Co je v té situaci nového?“ „Jak jsi pokročil v řešení?“ „Napadá tě něco, co by se v té věci dalo podniknout? A co by se dalo udělat jako první? Je tam nějaká překážka, proč to nejde?“

• Jedním z nejlepších prostředků, jak vzít stěžovateli vítr z plachet, je se zeptat: „A s čím ti můžu pomoct? Nebo kdokoliv jiný?“ Protože to jeho samotného přeorientuje na řešení a jako bonus si uvědomí, že vám to vlastně říká třeba jenom proto, že o tom chce mluvit.

Potvrzení. Stěžovatelé si často stěžují proto, že cítí, že jejich problém nebere nikdo tak vážně, jako oni. A tak neustále hledají potvrzení a ospravedlnění toho, jak se cítí. Když jim to dáme, možná se trošku uklidní. A můžeme to i trošku přehnat, aby začali nás uklidňovat, že to není až tak strašné. Navíc nám to dá trošku moci nad konverzací. „Tolik práce? To není možné, musíš být strašně unavený. Já jsem tohle zažíval minulý rok. Řešil jsem to...“

Pochvala. Stěžují si na jednu věc? Pochvalme je za to, jak to řeší! Nebo že i přes to, že mají tolik starostí, najdou si čas zajít na kafe a udělat pro sebe i pro ostatní něco hezkého. Je to využití obrácené psychologie, možná to trošku hraničí s manipulací, ale v případě, že hodiny, dny, týdny a měsíce posloucháme o tom samém, máme pomyslné právo na to si konverzaci trošku vzít zpět.

Důrazně se ohraďte. „Víš, je mi poměrně nepříjemné, když se mnou mluvíš o lidech, které znám, takovým způsobem. Nemám ti jak pomoct, tak si myslím, že by bylo lepší, kdybys to řešil s nimi.“ „Dost dobře se s tím tvým negativismem neumím popasovat. A ono se to nelepší, unavuje mě poslouchat, jak jsou věci špatně, a nic s tím nedělat.“ Jen se nebojte být striktní. Je to pro hodně z nás možná nepříjemné a příliš konfrontační, ale přece si nenecháme ubírat ze zásobárny naší vlastní energie donekonečna.

Nedávejte rady. Je to zbytečné, pokud nejsou vyžádané. Ale někdy, i pokud jsou. Protože často se stává, že stěžování a negativita jsou prostě rysy osobnosti, ne momentální problém, který se řeší. Takže samotné naše hloubání nad problémem a přicházení s vlastním řešením je vlastně jen náš problém, protože to po nás nikdo nechce. Takoví lidé často nehledají řešení, prostě si jen libují ve zmaru. A někdo neumí a nechce být spokojený. Protože... o čem by se pak s ostatními bavili?