Když potřebujeme změnit život

Zaměstnání, osobní život, volný čas, rodina. Někdy je prostě čas na změnu. A my to víme, cítíme to, ale z nějakého důvodu si to odmítáme přiznat. Protože změna je často těžká, náročná, až bolestivá, i když je nutná. Protože setrvat ve stavu, ve kterém jsme prostě nešťastní a nespokojení, nás časem pozře zaživa. Takže – podle čeho poznat, že už toho bylo dost, a změna je na spadnutí?

Některé z následujících znamení možná ignorujeme, některých jsme si třeba ani nevšimli, některé potlačujeme záměrně. Každopádně, zkuste na chvíli prozkoumat své nitro, jestli náhodou tak docela dobře nevíte, o čem mluvíme.

Nemáme motivaci. Pamatujete si, když jste vstávali v pět ráno, protože jste chtěli a potřebovali stihnout tolik věcí? Protože se vám vlastně chtělo? Protože, i když to bylo nepříjemné, tak jste pro dosažení svých cílů byli schopní udělat vlastně cokoliv? Žít bez motivace je nepříjemné. Protože děláme věci ze setrvačnosti, nevidíme v nich smysl, nebaví nás. Na novou definici cílů nebo nás samotných není nikdy pozdě. Pokud motivaci ztratíme, neznamená to ale, že jsme selhali. Znamená to jenom, že se soustředíme na to nejpodstatnější – na nás samotné.

Cítíme neštěstí každý den. Cítíme bezmoc, neporozumění, špatnou náladu, vyčerpanost, beznaděj. Prostě nás minimálně jednou za den přepadne pocit, že to všechno nemá cenu. A to je špatně. Můžete si sami lehce otestovat svůj den – co jste udělali pro sebe? Čím jste udělali radost někomu jinému? Nebo jste jen plnili položky na seznamu toho, co přes den musíte udělat...?

Lidé kolem nás se mění. Máme tendenci se obklopovat lidmi, kteří jsou na tom podobně jako my. A pokud se najednou v našem okolí dějí změny, naši přátelé postupují dopředu ať už kariérně, profesně nebo osobně, zakládají rodiny, vrhají se do svazků nebo naopak končí ty nešťastně, možná je to znamení, že změna by se měla dotknout i nás.

Nudíme se. Nuda zní jako hodně rozmazlené slovo. Kdo má v dnešní době možnost nebo čas se nudit? Odpověď je – ten, kdo stojí moc dlouho na místě. Protože, byť nějakou rutinu v životě potřebujeme, stejně tak jsou třeba nové stimuly. Ty nás udržují v aktivitě, v pozornosti, učíme se nové věci, reagujeme na ně. A s nudou si nic neužíváme.

Jsme ve stresu. Stres je asi nejlepší indikátor toho, že je třeba něco změnit. Můžeme se s ním naučit pracovat pomocí zdravých copingových mechanismů, ale taky můžeme stejně tak pracovat na odstranění jeho příčin. Dlouhodobý stres je pro nás obrovským zabijákem, nejen ale naší psychiky, ale také našeho těla. Z dlouhodobého stresu ještě nikdy nevzešlo nic dobrého, takže bychom se měli zasadit o to, aby dlouho netrval.

Bojíme se. Provází nás paralyzující strach z toho, že všechno zůstane, jak je, ale i z toho, jak by to vypadalo, kdyby se něco změnilo. Jsme zavaleni neproduktivním strachem, který nás odzbrojuje. Může to být strach z konkrétní věci, ale třeba i také všudypřítomná úzkost, neustálé obavy. Zkusme si představit budoucnost, ve které by tento strach nebyl.

Nemáme žádné podněty, stimulaci. Nic nás neobohacuje, nic nám nepřináší rozvoj ani radost, nic nového v životě nevítáme. Nejde jen o motivaci, ale i o prostý podnět k tomu mít z něčeho radost, přečíst si článek o tématu, které nás zajímá, zajít si do kina, udělat si dobré jídlo, něco nového se dozvědět a tak dále. Život bez podnětů je šedý a nezajímavý. Tak proč by nás bavil.